Práce jezuitů W. A. Barryho a W. J. Connollyho se čtvrt století od svého prvního vydání díky Karmelitánskému nakladatelství dostává do rukou i českému čtenáři jako dosud chybějící položka knihovny současné duchovní klasiky. Je to dobře kvůli jejímu obsahu, ale určitě i kvůli způsobu, jakým byla napsána, a přístupu ke skutečnosti, jehož je plodem.
Je americká v ryzím slova smyslu, protože svědčí o objevování nového světa, zde světa vnitřní lidské zkušenosti s tajemstvím, jež nazýváme Bůh. Je vážná a náročná, přitom však živá a optimistická. Využívá poznatků psychoterapie a přitom zůstává neochvějně duchovní s kořeny v křesťanské tradici. Ví, že není všelékem, a zná i jiné oblasti pastorační péče. Vychází z teologie důvěry v živého Boha živých, v mocného Boha, který s lidmi hovoří a naslouchá jim a učí je zodpovědné svobodě a životadárným vztahům.
Duchovní doprovázení se v knize chápe jako pomoc, kterou poskytuje jeden křesťan druhému, aby mu umožnil vnímat osobní Boží sdělování, odpovídat mu, růst v důvěrnosti s ním a prožívat jeho důsledky. Nesoustředí se na názory, ale na zkušenost tajemného Jiného, která se nejčastěji děje v modlitbě a odhaluje ve vnitřních stavech, jež jsou s ní spojené. Ty je třeba vnímat, k nim se musejí doprovázený i doprovázející neustále vracet, o ně jde i v supervizi.
Autoři na začátku osmdesátých let minulého století zachytili a shrnuli zkušenosti z deseti let práce v oblasti duchovního doprovázení otevřeného všem křesťanům. Předpokládali tehdy, že vlna zájmu o ně potrvá nejvýše další desetiletí. Šťastná mýlka! Tíhnutí k osobně prožívanému vztahu k Bohu trvá i u nás a tato moudrá kniha mu určitě prospěje. S časem nezestárla, a to je znamení Ducha.