Články / Dokumenty Dnes je 25. 5. 2016  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Jezuitou dnes
Domy, kontakty
Akce

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

I v bolesti dokázal prožívat radost

Středa, 1.10.2014
Homilie Františka Hylmara k 55. výročí úmrtí Adolfa Kajpra

František Hylmar

Přinášíme promluvu někdejšího českého provinciála P. Františka Hylmara SJ, kterou pronesl při mši svaté v kostele sv. Ignáce v Praze ve středu 17. září v 17.30. Mše byla slavena při příležitosti 55. výročí úmrtí jezuitského kněze, novináře a mučedníka komunismu Adolfa Kajpra, který zemřel 17. září 1959 ve vězení v Leopoldově.


Bratři a sestry, milí přátelé,

vzpomínáme dnes na otce Adolfa Kajpra, který v tomto kostele sloužil mši svatou, zpovídal a kázal. Bylo to v letech 1937 až 1941 a potom, po návratu z koncentračního tábora, znovu od roku 1945 do roku 1950, kdy byl zatčen komunistickým režimem. Z vězení se pak již nevrátil, zemřel tam před padesáti pěti lety. Kromě toho pracoval s mládeží a hlavně redigoval několik časopisů, po válce zvláště známý čtrnáctideník a potom týdeník Katolík.

Proč si otce Adolfa připomínáme? Prostě proto, že zanechal v paměti a hlavně v srdcích mnoha lidí, z nichž někteří ještě žijí a jsou zde mezi námi, výraznou stopu. A ne ledasjakou stopu – je to stopa, znamení Boží přítomnosti. A my lidé jsme, ať říkáme nebo předstíráme, co chceme, na stopy Boží přítomnosti citliví a vnímaví. Toužíme po Bohu a jsme rádi, když jej nacházíme v druhých lidech jako odraz toho, co v plnosti vtělil a ztělesnil náš Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, pravý Bůh, pravý člověk. Proto Bůh zvolil k člověku cestu člověka. Touto cestou můžeme Boha nejlépe vnímat, zakoušet, poznávat, i když samozřejmě je to možné i mnoha jinými způsoby. Hledáme-li podle sv. Ignáce Boha ve všech věcech, jak bychom jej mohli nehledat ve „věci“ z Božího stvoření nejvznešenější, v člověku?

A v otci Kajprovi mnozí jeho současníci opravdu vnímali nádech svatosti. Nejprve, vlastně nejsilněji, v jeho martyriu – ve svědectví života, který za Krista položil ve třináctém roce věznění, z nichž čtyři na něj uvalil nacistický režim a devět režim komunistický. Byl odsouzen kvůli své křesťanské víře, kvůli svému kněžství, kvůli svému členství v jezuitském řádu, kvůli své činnosti. Stal se trnem v oku nepřátelům církve, protože své křesťanství, své katolictví, své kněžství, své jezuitství žil naplno, do důsledků, a co víc, otevřeně, jako hlasatel a kazatel, jako pisatel slova. Slova pravdy, ostrého jako dvousečný meč, jak se říká v Písmu.

Otec Adolf byl svědkem toho, co autor monografie, jež o něm pojednává, nazval maximálním křesťanstvím. Kajprovo křesťanství bylo maximální. Co se tím může myslet? Bylo provázeno bystrým a ostrým, poučeným, vzdělaným vhledem do skutečnosti, velikou skromností, nesmírnou prostotou života, hlubokou a prakticky projevovanou lidskostí. Křesťanství otce Kajpra neuhnulo před obtížemi, nezlomilo se v nepřízni. Vydalo jako plod dar vlastního života, a to bez obviňování, vyčítání, proklínání.

Křesťanství otce Adolfa mohlo být maximální, protože mělo hluboké a mocné kořeny, protože nebylo opřeno jen o tradici, o zvyk, o instituci, o zásady, o ideje, ale bylo doslova „bytostné“. Dalo by se říci, že křesťanský život, nadpřirozený život, byl pro otce Adolfa Kajpra tou nejpřirozenější věcí na světě. Pro člověka je totiž nadpřirozeno jaksi přirozené, protože k němu jsme stvořeni, k němu se rodíme. Nadpřirozený život je život vedený rozumem, který je uzdraven Kristem, a poháněný vůlí posilovanou Boží milostí, Boží láskou. Je to život prožívaný z celého lidského srdce, které se připodobňuje Božskému Srdci našeho Spasitele.

Otec Kajpr žil a hájil křesťanství jako cestu nabízenou všem lidem, jako pravou strukturu bytí, která přináší člověku a lidské společnosti to, po čem vědomě nebo nevědomě touží. A když proti křesťanství zuří, tak vlastně neví, co činí, jak řekl Pán Ježíš na kříži.

Přiznejme si, že něco podobného – bytostného, maximálního, hlubokého, opravdového – hledáme i my. Něco, co by bylo opravdu naše a zároveň všech. A proto to bytostné, maximální křesťanství, které je patrné z tváře, ze srdce, ze slov i skutků otce Kajpra, oslovovalo ty, kdo se s ním kdysi, před desetiletími, setkávali. Intuitivně oslovuje i nás, kteří jej známe jenom ze svědectví, z vyprávění druhých, z fotografií, z písemné pozůstalosti.

Otec Adolf Kajpr byl redaktorem týdeníku věnovaného aktuálním, velmi konkrétním a pozemským tématům. Přitom současně napsal pojednání o mši svaté a ve vězení vyučoval liturgiku. Jeho život měl tedy opravdu hluboké kořeny v Bohu, v Kristu, v církvi.

Otec Kajpr se ani v utrpení nepřestal hlasitě smát. Jedno ze svědectví (otec jezuita František Pevný je slyšel od lékaře, který byl také vězněm v Leopoldově a měl tam otce Kajpra na marodce) říká, že mu selhalo těžce nemocné srdce, když se zasmál vtipu vyprávěnému na ošetřovně, kam byl donesen, když zeslábl při procházce ve vězeňském dvoře. Dokázal se i v bolesti smát, i v bolesti dokázal prožívat radost.

Četli jsme dnes čtení o lásce. Pater Kajpr prožíval lásku jako rozhodnutí vůle, jako dar svého srdce, jako projev starosti o dobro druhých lidí kolem něj a prostřednictvím psaní i o dobro celého našeho národa. Prožíval lásku mužnou, kněžskou. Byl jejím vzorem.

V evangeliu si Pán Ježíš povzdychává nad tím, jak jsme my lidé těžko chápaví, jak nechápeme a odmítáme různé projevy Boží milosti, Božího promlouvání.

Bůh promlouvá někdy prostřednictvím lidí přísných a rázných, jako byl Jan Křtitel. Promlouvá skrze Krista, který byl velmi lidský, ohleduplný.

Máme před očima různé druhy svatosti. Jsou světci mlčenliví, jsou světci výmluvní, jsou světci mírní, jsou světci rázní, jsou světci přísného života, jsou světci, kteří žijí pokojně radostným životem.

Dnes máme před očima otce Kajpra, ale jde vlastně především o Krista, o kterém on a mnoho dalších lidí v pověsti svatosti, i blahořečených a kanonizovaných, svědčí. Jde o Boha, jde o naplnění našeho života. Nechme se, bratři a sestry, i my inspirovat, česky: nadchnout. Hledejme, každý z nás svou originální cestu svatosti. A nejenom hledejme, ale jak ve své důslednosti říká svatý Ignác: také nalézejme; nalézejme a jděme po ní.
Amen.


Nahrávku mše svaté si můžete poslechnout zde.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
25.1.2016 Nová výstava u Ignáce představuje osobnost Adolfa Kajpra
18.9.2015 Děkovná mše za svědectví víry Adolfa Kajpra
14.11.2014 Adolf Kajpr oceněn in memoriam
29.10.2014 Vtisknout přítomnosti Kristovu tvář
17.9.2014 Děkovná mše za život Adolfa Kajpra


Diskuse



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Svatý rok milosrdenství

Průvodce na každý den

Tomáš Špidlík

Svatý rok milosrdenství je pro celou církev mimořádnou událostí. Co v něm máme dělat? Především "Obnovit hodnotu mlčení při rozjímání Slova, které nám je určeno. Takto lze rozjímat Boží milosrdenství a osvojovat si je jako vlastní životní styl" (papež František). Předložené body ke každodenní meditaci jsou vybrány z díla otce Tomáše Špidlíka a sledují tento záměr: obdržet stravu pro vnitřní život a zároveň čerpat podněty pro apoštolskou činnost z osvědčených pramenů....
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

1. Aby ženám ve všech zemích světa byla prokazována vážnost a úcta a jejich přínos pro společnost byl náležitě oceňován.
2. Aby se v rodinách, společenstvích a skupinách rozšiřoval zvyk modlit se růženec za šíření evangelia a za mír.
3. Ať nás mariánská úcta vede k hlubokému duchovnímu životu, modlitbě, naslouchání Božímu slovu a bezvýhradné ochotě vytrvale hledat a ochotně plnit vůli Boží.
více »

Nejbližší akce

Zájezd do Pobaltí s P. Františkem Líznou


Varhanní koncert k 510. výročí narození sv. Františka Xaverského


Magis, jezuitský předprogram SDM 2016


Mezinárodní setkání Živých kamenů v Santiagu


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova


Duchovní cvičení pro řeholnice


Ignaciánské exercicie


Duchovní obnova


více »

Kalendárium

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil