Články / Rozhovory Dnes je 26. 9. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Bůh s indiánskou tváří

Středa, 8.7.2015
Španělský jezuita Xavier Albó o inkulturaci v Latinské Americe

Redakce Jesuit.cz

Papež František se vydal na návštěvu Latinské Ameriky. Na svou už 9. zahraniční apoštolskou cestu zamířil do Ekvádoru, Bolívie a Paraguaye. Při této příležitosti našim čtenářům nabízíme rozhovor s jezuitou působícím v Bolívii. P. Xavier Albó SJ se narodil ve Španělsku a ještě jako jezuitský novic byl poslán do Bolívie. Dnes je bolivijským státním občanem. Jako antropolog a jazykovědec se zabývá životem a jazykem indiánských kmenů.


Můžete nám říci, jaká opatření jsou plánována k ochraně a podpoře domorodých náboženství Latinské Ameriky? Jaká náboženství tam jsou a jaké jsou jejich podstatné znaky?

Uvědomme si, že mluvíme o více než 300 národech nebo etnických skupin s více než 20 miliony osob. V Guatemale a Bolívii tvoří domorodci většinu obyvatelstva jak ve venkovských, tak i městských oblastech.

Dvě stě let po dobytí Ameriky byla pokřtěna velká většina oblastí, které byly pod správou Španělů a Portugalců. To byla tehdy součást koloniálních poměrů, jimž bylo těžké zabránit, a k jejichž ideologickým praktikám patřilo i obrácení původních obyvatel. Někde se podařilo, i díky přítomnosti neobyčejných misionářů jako byl dominikán Bartolomé de las Casas mezi mayskými kmeny v Chiapasu a Guatemale, vliv armády trochu zmírnit. Později postupovaly jezuitské misie v Paraguayi a některé jiné podle modelu podobného tomu, jaký byl podán kupříkladu ve slavném filmu Misie.

Koncem 19. století přibyly ještě evangelické misie. Nakonec se některé kmeny – jako Mapučové v Chile a mnozí Guaraníové v bolivijském Chaco – pokusili o vojenský odpor.

U později dosažených menšin zanechala evangelizace provedená katolickými misionáři v mnoha případech malý účinek. Mezi jednotlivými evangelickými misionářskými skupinami panoval často jistý druh proselytismu. Zde dlouho převládal, i v důsledku zřízení kolejí, styl ražený proselytismem a snahou o „zcivilizování“ novokřtěnců. Nové generace se měly stát nejenom křesťany, ale měly být i „zcivilizovány“.“

Mluvit o dialogu s domorodými náboženstvími znamená mluvit o cestě, která začala traumatizujícím dobytím Ameriky. Jaké jsou hlavní světlé a stinné stránky této cesty?

U domorodých kmenů v první vlně pokřesťanštění, které však bylo poznamenáno traumatem přijetí víry v Krista v rámci koloniálního a neokoloniálního systému, došlo k velmi intenzivnímu rozvoji synkretismu nejenom v náboženství, ale i ve všech ostatních oblastech života. Například jak život obce, tak náboženské slavnosti a svátky, vtáhly do sebe domácí atavistické prvky a kombinovaly je s prvky obvyklými ve Španělsku. Projevy pospolité a domorodé identity se kryly často s náboženskými slavnostmi, které odrážely to, co bylo evangelizováno, avšak nově interpretováno v závislosti na vlastním atavistickém světonázoru s celou paletou synkretismů. Jeden příklad za mnohé: v oblasti And je často Panna Maria ztotožňována s Pačamamou, Matkou Země.

U etnických skupin, se kterými byl teprve nedávno navázán kontakt, se už dřívějšímu schématu snažili misionáři vyhnout, nebo ho radikálně změnit a přitom uznat také hodnoty charakteristické pro domorodce. Kupříkladu v salesiánských misiích mezi Chívary v amazonské oblasti Ekvádoru se alumni, kteří v posledních desetiletích absolvovali nový typ kolejí, stali nejvýznamnějšími vůdci. Současně nemilosrdný postup latifundistů a nadnárodních koncernů, kteří usilují o to, aby si přivlastnili zem a zdroje tamějších domorodých kmenů, podnítil všechny, kteří hlásali evangelium a podporovali solidaritu a spravedlnost, do značné míry k odporu. Proto mělo tam Tovaryšstvo Ježíšovo několik mučedníků, jako otce Bruniera a bratra Canasa v brazilské Amazonii.

Velkým stínem je nadále postavení a nedostatek uznání domorodých národů se strany vládnoucí společnosti i též mnoha neokoloniálních kruhů církve. Mnoho těchto národů bylo stejně jako dříve vyhnáno velkostatkáři a zemědělskými velkopodniky ze svých osad nebo vystaveno těžkým, zdraví škodlivému zatížením. Nejvíce ničí jejich životně důležité zdroje, především vodu a čistý vzduch, bezohledné hornické a naftařské společnosti.

Po 2. vatikánském koncilu jsou prosazovány zejména dvě důležité věci: Jednak šíření spravedlnosti ve prospěch těchto vyloučených a vykořisťovaných skupin, jednak větší otevřenost vůči jejich životním a kulturním zvyklostem.

Jste znám svými úvahami o „domorodé teologii“. Můžete nám tento směr přiblížit?

Domorodá teologie vznikla především mezi místními etniky s dlouhou křesťanskou tradicí ve střední Americe a v Andách. Zpočátku šlo o jedinečnou záležitost. Pak ale vzniklo její bezprostřední spojení s „teologií osvobození“, protože všechny domorodé národy byly zotročovány nejen na socioekonomické a politické rovině, ale i v oblasti náboženských zkušeností a praktik. I uvnitř církve měly domorodé národy jen podřadnou roli a byly spíše tlačeny do role pasivních příjemců, než aby se mohly na něčem aktivně spolupodílet.

Ale pomalu se podařil prosadit větší respekt vůči místním projevům spirituality a světonázorů. Šlo o širokou rozmanitost s prvky pocházejícími z evropských kultur, ve kterých až do té doby byla křesťanská víra projevována a vyjádřena v pevných formulacích. Dnes je jasné, že tyto světonázory mohou významně obohatit celou církev a svět. Postupuje se od protestů k návrhům, jak řekl jeden z vůdčích teologů Eleazar López.

Teologické reflexe orientované na misie se přirozeně snaží nově uchopit otázku, jakým způsobem vyjádřit jednu a tutéž víru výrazovými prostředky domorodců. Dialog je nyní důležitější než proselytismus. Je třeba si odpovědět na to, zda je důležité šířit víru způsobem zbožnosti a v rámci nábožensko-kulturní činnosti, který byl do tohoto tak rozmanitého kontinentu importován z Evropy, zda by nebylo lepší spíše nejprve naslouchat a učit se z místních tradicí.

Jak se na tyto teologické reflexe dívají představitelé církve?

Existují různé postoje, které nejlépe ozřejmím tím, že popíšu, co se podařilo v Chiapas, v Mexiku. Když Samuel Ruiz, který zemřel v roce 2011, byl v roce 1960 jmenován biskupem, moc neznal tamější poměry. Nejprve se nechal "evangelizovat" místní mayskou kulturou, učil se od ní, domorodci ho přijali mezi sebe a on se stal jedním z nich, pak se teprve mohl stát jejich otcem. Společně jedli, mluvili místní řečí a společně sdíleli sny a řešili problémy. Biskup jim pak dal velmi solidní náboženské a sociální vzdělání. Oni přijali evangelium a dnes tam už působí široká síť ženatých jáhnů.

Některé konzervativní kruhy mu ovšem vytýkaly, že se sblížil se zapatistickým hnutím, jež vzniklo v roce 1992, a tlačily na Řím, aby ho odvolal. Ale v rozhodnou chvíli najednou všichni potřebovali otce Samuele jako hlavního prostředníka mezi vládou a zapatisty.

V roce 1995 se stal jeho světícím biskupem s nástupnickým právem Raúl Vera, který zaujímal konzervativnější pastorační postoj. Ale i Don Raúl se začal velmi rychle plně přizpůsobovat změnám zavedeným v diecézi, takže když v roce 1999 bylo přijato odstoupení Samuela Ruize, Don Raul nebyl jmenován jeho nástupcem, nýbrž byl přeložen do jiné diecéze na druhém konci země. Místo něho se stal biskupem Filipe Arizmendi. Ale i on pokračuje ve stejném kurzu, ba dokonce mnohem rychleji. Podporuje zmíněného průkopníka domorodé teologie Eleazara Lopéze, který je ovšem některým církevním představitelům trnem v oku.

Můžete jmenovat konkrétní příklad dialogu mezi katolicismem a domorodými náboženstvími?

Můj jezuitský přítel otec Henestrosa, který zemřel v roce 2004, získal na tomto poli mnohem zkušeností od té doby, kdy se mu v roce 1972 podařilo dostat mezi Aymary. I když jen částečně, protože se mu i přes veškeré úsilí nikdy nepodařilo naučit se dobře ajmarštinu. Nakonec se utěšoval myšlenkou, že toto omezení snad umožnilo, že oni sami mohli najít svoji cestu. Do svého deníku si napsal zajímavé úvahy o tom, jak by oni mohli plně prožít hloubku eucharistie, nebo zda by se někdo z nich mohl stát jezuitou a současně zůstat pravým Aymarem.

Po několika letech ho někteří pozvali na jeden svůj rituál. Ten, který vedl obřad, ho vyzval, aby se posadil vedle něho a vysvětloval mu každé gesto a každý symbol. P. Henestrosa píše ve svém deníku, jak velice to na něj zapůsobilo. Od té doby začal pomalu poznávat jejich spiritualitu a jejich víru, i když jim příliš nerozuměl. Když pak o několik let později bylo svěceno několik ženatých jáhnů, uspořádal v předvečer jeden andský obřad. Po jeho smrti mi jeden z místních řekl: „Ano, on jediný nám rozuměl.“


Z ročenky Jesuits 2013 přeložil Josef Loub. Redakčně upraveno.


Gaudium et spes, čl. 44: „Od samého počátku svých dějin se Církev naučila vyjadřovat Kristovo poselství pomocí pojmů a jazyků různých národů a nadto se snažila osvětlit je moudrostí filozofů; to proto, aby přizpůsobila evangelium, pokud to bylo možné, chápavosti širokých vrstev i nárokům vzdělanců. Toto přizpůsobené kázání zjeveného slova musí zůstat zákonem veškeré evangelizace. Tak se totiž v každém národě vytváří možnost vyjádřit vlastním způsobem Kristovo poselství a zároveň se rozvíjí živý styk mezi církví a různými národními kulturami.“


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
30.8.2017 Izraelský jezuita opouští vedení vikariátu sv. Jakuba
23.8.2015 Apoštolským vikářem Anatolie se stal italský jezuita Paolo Bizzeti
13.5.2015 Prahu navštívil významný jezuitský islamolog
4.3.2015 Odborníci v Olomouci k diskutovali o islámu
6.2.2015 Syrský jezuita o pronásledování křesťanů


Diskuse



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Teologie stvoření

Reflexe o ekologii

Robert Murray

Anglický jezuita Robert Murray (1925), proslulý biblista, profesor patrologie a znalec syrských otců na Heythrop College v Londýně, také osobní přítel J. R. R. Tolkiena, promýšlí dílo stvoření v souvislosti s dobře „uspořádaným domem“ lidských vztahů: s ekologií živého srdce. Životní prostředí, jak je teolog pojímá, poukazuje na zakotvenost ve vztazích Stvořitele...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Farnosti ve službě misiím
Za naše farnosti, aby se – živeny misijním duchem – staly místem sdílení víry a svědectví lásky.
Národní úmysl: Aby nám Pán dal pochopit zákon lásky a aby naše bratrská a usmířená společenství byla povzbuzením pro ostatní (EG, č. 100,101).
více »

Nejbližší akce

Raně křesťanské komunity v Řecku


Současné poznatky astronomie


více »

Nejbližší duchovní akce

Víkend pro seniory


Kněžské exercicie


Filmové exercicie (Kurz 213)


Duchovní cvičení pro mladé


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova

Památka sv. Františka Borgiáše


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil