Články / Rozhovory Dnes je 10. 12. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

K hlubší solidaritě mezi křesťany v Evropě

Pondělí, 18.6.2007
Oslava stého výročí Prvního unionistického kongresu na Velehradě (1907−2007)

Zita Chalupová

Ve dnech od 28. června do 1. července 2007 se uskuteční na Velehradě Jubilejní velehradský koncil, který připomene velkou tradici ekumenických vztahů spojených s dvěma prorockými muži − olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem a lvovským metropolitou Andrejem Šeptickým. Na otázky ohledně historie, významu a příprav odpovídá P. Pavel Ambros SJ, ředitel olomouckého Centra Aletti.

Kdy se začaly velehradské kongresy konat a kolik jich proběhlo, jaká vlastně byla historie předválečných kongresů a jaké byly jejich kořeny?

První unionistický kongres na Velehradě se konal v roce 1907, následovaly dva další před první světovou válkou (1909 a 1911), čtvrtý byl svolán na konec července roku 1914, vypukla však válka, která jej znemožnila. Čtyři meziválečné (1924, 1927, 1932 a 1936) měly již ráz rozvinuté vědecké diskuse. Plánovaný osmý kongres k 500. výročí Florentského koncilu se pro válečné události roku 1939 uskutečnit nemohl. Po druhé světové válce proběhly v roce 1946 a 1947 na Velehradě dvě menší schůzky unionistických pracovníků, které můžeme z oprávněných důvodů považovat za pokračovatele předválečných kongresů. Po znemožnění jakékoliv svobodné činnosti církve se zásluhou prof. Františka Dvorníka a opata benediktinského kláštera sv. Prokopa v Lisle (USA) přece jen uskutečnily další tři pokračování unionistických kongresů (1956, 1957 a 1959). Dnes vidíme, že První kongres byl vyvrcholením dlouhého vzepětí sil křesťanských nadšenců v čele s Božími služebníky Antonínem Cyrilem Stojanem, pozdějším olomouckým arcibiskupem, a lvovským metropolitou Andrejem Šeptickým.

Vše vyrůstalo z aktuální situace Slovanů ve střední Evropě a ze situace katolíků na Ukrajině. Tzv. vždy věrná katolická Vídeň začínala dělat církvi mnoho potíží, zatímco slovanský živel začínal mít převahu v seminářích, v kléru, u řeholníků, objevili se i slovanští biskupové světového formátu (Antonín Slomšek, Josef Jiří Strossmayer, Andrej Šeptický, Antonín Cyril Stojan). Mnoho Čechů a Moravanů potřebovalo duchovní péči v cizině − a to i na Východě. Praktická pomoc krajanům rozšířila poznání křesťanského Východu a dala podnět k mnoha kontaktům. Velmi dobře organizovaný Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou blahoslavené Panny Marie (založen 1891) a kněžské sdružení Apoštolát jednoty vyrostly z velkých cyrilometodějských oslav příchodu a smrti svatých Cyrila a Metoděje na Moravu (1863, 1869 a 1885). Centralizace a germanizace narážela na odpor národnostních menšin a našla v cyrilometodějství to, co Stojan nazývá "stálé organizování obětavosti k zachování, obživení a rozšíření svaté víry katolické a apoštolské, kterou sv. Cyril a Metoděj u Slovanů zaštípil, od kteréž se pak většina odtrhla".

Situaci katolíků východního obřadu se s přesouváním hranic ve prospěch carského Ruska radikálně změnila. V Moskvě byl vypracován plán zrušit řád baziliánů, označovat unii za národní zradu a na latinská biskupství dosadit biskupy ochotné spolupracovat. Katolíci na Západě si tedy začínají uvědomovat, že musejí pro východní katolíky něco udělat.

Kdo byli účastníci kongresů a s jakým cílem se do diskusí zapojovali?

Jádrem účastníků kongresu byla generace kněží, kteří zpočátku vyrůstali z dědictví teologické a obrozenecké práce profesora Františka Sušila. Od počátku ukazoval na Velehrad jako na středisko cyrilometodějské úcty a sjednocovacích snah. Jeho duchovní žák Antonín Cyril Stojan pochopil sílu velehradského odkazu. Získal a obnovil zrušený cisterciácký klášter, založil spolek Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou bl. Panny Marie se sídlem na Velehradě. Tím získal širokou základnu, řadu schopných spolupracovníků a rozvětvenou organizaci. K této skupině se přidružili mnozí řeholníci, mezi nimi i jezuité, kteří byli na Velehrad povolání arcibiskupem Fürstenbergem v roce 1890. Zásadní úlohu sehráli domácí i zahraniční odborníci (František Grivec, Jan Urban SJ, František Cinek, František Dvorník, Josef Vajs, Josef Vašica, Bohumil Spáčil SJ aj.), kteří se organizovali v Akademii velehradské, vydávající Acta Academiae Velehradensis. Prvním unionistickým kongresem tato hrstka nadšenců (76 účastníků) vstoupila na mezinárodní pole s ambicí poskytnout zástupcům pravoslavného Východu příležitost seznámit se s katolickým Západem a s nestranným studiem sporných otázek. Tyto dvě cesty měly napomoci k překonání rozdělení církví.

Šlo o smíření pravoslaví a katolicismu. Na jakou tradici se především navazovalo?

Cyrilometodějské hnutí i v nové době prodělalo vývoj. Počáteční obrozenecký a sociální program slovanské vzájemnosti a pomoci se změnil na programové rozvíjení myšlenek Vladimíra Solovjova a Josefa J. Strossmayera, kteří byli přesvědčeni že jednocení církví přinese užitek jedné i druhé straně. Řím by mohl komunikovat se zbožným národem oddaným náboženské ideji a druhá (pravoslavná) strana by v papeži získala věrného a mocného ochránce. Papežská encyklika Grande munus (1880) rozšířila kult svatého Cyrila a Metoděje po celé katolické církvi a zdůraznila katolickost této tradice. A protože tehdejší doba byla také ve znamení misií, naznačovala, že misijní zájem má směřovat i na Východ.

Jak se liší teologické formulace a schémata myšlení na Východě a na Západě?

Dříve převládala tendence polemická, postupně byla nahrazena srovnáváním, dnes máme za to, že je třeba hledat především to, jak se křesťanský Východ a Západ vzájemně doplňují. Jestliže velmi zjednodušíme odpověď, můžeme říci, že přístup východní teologie se opírá o spekulaci, která vychází z života tří Božích osob, liturgie, mnišství a učení otců, západní teologická spekulace vychází z jednoty Božích osob, scholastického dědictví a s důrazem na sociální rozměr života.

Kdo je iniciátorem obnoveného kongresu, který se uskuteční v letošním roce, a co vedlo pořadatele k obnovení této tradice?

Základní myšlenka byla jednoduchá: Jako se v roce 1907 sešli na pozvání Mons. Antonína Cyrila Stojana (1851−1923), pozdějšího moravského metropolity, a lvovského metropolity Andreje Šeptického (1865−1944) nadšenci (a zároveň odborníci) pro znovuobnovení jednoty křesťanů, aby v přátelském duchu společně hovořili o situaci rozdělení křesťanů v kontextu změn kulturního prostředí Evropy, obdobně chtějí pozvat k takové reflexi jejich dnešní pokračovatelé a dědici − kardinál Lubomyr Husar a Mons. Jan Graubner. Východní křesťanství má v katolické církvi své pevné místo, Kongres je z tohoto hlediska i místem bratrského přijetí východního křesťanství v latinské církvi na rovině existujících živých vztahů mezi křesťany.

Kdo budou účastníci kongresu a jsou jejich cíle stejné, jako byly cíle účastníků před 100 lety? A pokud ne, tak v čem se liší?

Kongresu se bude účastnit více než sto pozvaných hostů, z nichž je 70 procent ze zahraničí. Přihlášeno je téměř 60 biskupů z celé Evropy. Mezi zvláště významné hosty budou patřit kardinálové Lubomyr Husar, Miloslav Vlk, Tomáš Špidlík, z pravoslavné strany především metropolita Talinu a celého Estonska kardinál Stefanos a Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup Simeon, biskup olomoucko-brněnský, ale není možné, abych vyjmenovat všechny. Z Papežské rady pro jednotu křesťanů bude zastupovat kardinála Waltera Kaspera Mons. Milan Žust, příspěvky přednesou rektoři Katolické univerzity ve Lvově (prof. Borys Gudziak) a v Budapešti (prof. Györge Fodor), prof. Marko Ivan Rupnik z Papežského orientálního institutu v Římě.

Dá se říci, že velehradská tradice byla jakási první průprava k dnešnímu ekumenismu. Jsou ovšem i dnes takoví, co mylně dokazují, že unionismus je opakem ekumenismu. Ale mám k tomu jednu odpověď. Ptejme se nejdříve, co je základem ekumenismu na Druhém vatikánském koncilu. Určitě to není přímo otázka, jak získat odloučené k sjednocení. Spíš se ptáme: Je náš vlastní pojem o církvi tak úplně správný, že nemůže zahrnout ty, kteří jsou od nás odloučeni? A to je velmi podobné tomu, jak se ptali i účastníci prvního Kongresu. Lišit se budeme spíše bohatstvím a tíží dějin 20. století. Křesťané musí ještě mezi sebou hlouběji promýšlet společné dějiny mučednictví pod komunistickým státním terorismem.

V jakém stadiu jsou nyní přípravy kongresu?

Kongresová témata (pod sjednocujícím názvem celého kongresu Očištění paměti a vize spolupráce při budování Evropy) jsou společná všem křesťanům, proto budou projednávána na plénu i v jazykových skupinách (česko-slovensky, ukrajinsky a anglicky). Vystoupení hlavních referentů jsou doprovázena dvěma nebo třemi kratšími odpoledními vystoupeními, zaměřenými zvláště k církevní praxi. Věřící se budou moci účastnit programu ve velehradské bazilice (29. a 30. června ve 12.30 mše svaté a v sobotu 30. června ve 20.30 zpívaných nešpor východní liturgie).

Nechceme zůstat u naříkání nebo pouhého výčtu konfliktů a příčin mentálních bloků. Rádi bychom podnítili duchovní směřování rozhovoru, aby vyniklo umění spojovat v jednotu protiklady a stimulovat tvořivost církví. Vše zmíněné vyvrcholí velkou liturgickou slavností v neděli 1. července 2007 v 11 hodin ve velehradské bazilice Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje, kterou bude sloužit kardinál Husar za přítomnosti mnoha biskupů, kněží a pěveckého sboru ze Lvova.

Jinak je již vše samozřejmě připraveno, samotného Kongresu se budou účastnit jen jeho delegáti v nově opravené Slovanské dvoraně, která se nachází v budově Gymnázia Antonína Cyrila Stojana, jež velmi dobře spolupracuje s Přípravným výborem Kongresu.

Budou se obnoveného kongresu účastnit též zástupci jiných církví?

Přítomni budou zástupce Konstantinopolského patriarchy Bartoloměje (arcibiskup ze Skoleposu Vsevolod Majdansky z USA) a ředitel Pravoslavné akademie moskevského patriarchátu v Kyjevě Dr. Petro Zujev, ředitel Ekumenického institutu Katolické univerzity ve Lvově, významný ortodoxní teolog Dr. Antoine Arjakovsky, Ph.D. Kromě výše zmíněných biskupů pravoslavných církví, budou na zasedání přítomni předseda Ekumenické rady církví bratr Pavel Černý, odborníci z významných ekumenických pracovišť v Evropě i v zámoří (Milwaukee v USA, Řím, Lublin, Kyjev, Lvov, Mnichov atd.) a teologických pravoslavných fakult v Kyjevě, Prešově a Cluji, husitské fakulty v Praze, i prostí duchovní, kteří přijali velehradskou tradici za vlastní.

Jak se z tohoto hlediska díváte na v letošním roce obnovenou Matici velehradskou? Domníváte se, že může být nápomocna v pořádání či dokonce naplňování cílů kongresů?

Matice velehradská navazuje na obdivuhodnou činnost Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou blahoslavené Panny Marie a především Družstva Velehrad. Počátky novodobé velehradské tradice jsou spojeny s obnovou baziliky jako Božího chrámu a se snahami o sjednocení latinské církve a církví východní (byzantsko-slovanské) tradice. Když v roce 1784 císař Josef II. zrušil cisterciácký klášter, jubilejní cyrilometodějské oslavy v roce 1863, 1869 a 1885 probudily o Velehrad zájem, směřující k obnově velehradské baziliky. Je zásluhou Antonína Cyrila Stojana, že toto vzepětí tvůrčích sil usměrnil náboženskou bází obnovy, pastorační péčí a vytrvalou organizačně-kulturní angažovaností se ono hnutí nestalo panslavistickým nebo nacionalistickým.

Domnívám se, že takovouto obnovu Velehradu má již mnoho let na mysli i arcibiskup Jan Graubner. A drobná práce, která Matici čeká, najde i v letošním Jubilejním kongresu pro její obnovenou činnost velkou vzpruhu. Nejen jim, ale i všem příznivcům hmotného i duchovního Velehradu lze tlumočit slova kardinála Husara: "Osvobozeni od strachu! Abychom následovali Boží vůli dnes, musí nás Bůh osvobodit, musíme být lidmi svobodnými a nemít strach, protože kde je strach, je také trýznivé, znesvobodňující vnitřní rozpoložení, zabraňující křesťanskému nasazení a není možná dokonalá láska a služba."

Pavel Ambros (*1955) vstoupil v roce 1976 tajně k jezuitům, v roce 1982 byl vysvěcen v Olomouci na kněze. V roce 1990 se stal spirituálem obnoveného Arcibiskupského kněžského semináře, po roce spirituálem římské koleje Nepomucenum a jezuitské koleje del Gesù. Po studiích na Papežském orientálním institutu přednáší na CMTF UP v Olomouci pastorální teologii a spiritualitu. Od roku 1996 se stal ředitelem Centra Aletti a od roku 1997 docentem. V letech 1997−2003 byl děkanem CMTF UP. Je ředitelem olomouckého Centra Aletti.



 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
3.12.2018 Slovenský biblista P. Peter Dubovský SJ bude přednášet v Praze
28.11.2018 Konference o církevních osobnostech v historii Československa
26.11.2018 Konference o cyrilometodějské tradici se uskuteční ve Starém Městě
19.11.2018 V Olomouci proběhne III. konference o evangelizaci
21.9.2018 V Telči proběhne konference Řád a město, řád a jeho mecenáši



Náš tip

Vyprávění o svátostech

Michal Altrichter

Text o jednotlivých svátostech církve nabízí podněty k duchovnímu životu. Opírá se o předchozí zkušenost klasiků spirituální teologie. Jde o praktické uchopení tématu...
více »


Otčenáš

Tomáš Špidlík

V modlitbě stále znovu opakujeme prosbu Ježíšových učedníků: „Pane, nauč nás modlit se.“ Stejně jako apoštolům Ježíš celé církvi dává modlitbu Otčenáš. Nesytí duši spousta vědomostí, ale vnitřní procítění a zakoušení pravdy. V Otčenáši najdeme podněty, které pomáhají upřímně a hluboce prožívat to, co je nejdůležitější...
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Budoucnost těch nejmladších
Aby každá země připravila nezbytné odpovídající kroky pro zajištění budoucnosti nejmladší generace, především těch, kteří nepřiměřeně strádají.
Národní úmysl: Ať se nám všem daří žít z moci Boží milosti a ať přinášíme dobré ovoce Božího Ducha pro tento svět.
více »

Nejbližší akce

Výstava o kardinálu Špidlíkovi


Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie


Duchovní cvičení pro všechny, kteří přijali svátosti církve v dospělosti


Víkendová duchovní obnova


Kněžské exercicie


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil