Rozhovory

Objevovat opravdový domov

Lenka Češková

Můžeš nám prozradit něco o sobě, z jaké rodiny pocházíš a jaká byla tvoje cesta k víře a do Tovaryšstva?

Narodil jsem se roku 1986 v Olomouci. Pocházím z početné rodiny, mám dvě starší sestry a dva mladší bratry. V Olomouci jsem též navštěvoval gymnázium a poté jsem pokračoval v Brně studiem medicíny. Po dokončení studií jsem před vstupem do noviciátu strávil půl roku v jezuitské komunitě v Olomouci.

Rád cestuji. Již jako děti jsme s rodiči jezdili do Beskyd a později jsem sám či s kamarády jezdil do různých východních a západních zemí. Putování, stejně jako růst ve víře, pro mě vždy znamenalo setkávání s konkrétními lidmi, kteří mě vedli k hlubšímu ponoru do Srdce k objevování opravdového domova. Nezastupitelnou roli má v mém životě podpora rodiny a formace jezuity duchovním doprovázením, exerciciemi a četbou knih, silně mě formovalo jezuitské nakladatelství Refugium.

Co je ti na jezuitské spiritualitě nejbližší?

Důraz, který Ignác klade na objevení toho, jakým konkrétním způsobem si mě Duch vede v mém životě. Dále vysoká úroveň intelektuální formace, která je nezbytná pro orientaci v tolika nabídkách, jež nám svět ponouká. A v neposlední řadě ignaciánská mystika jako vrchol růstu každého jezuity (vidět Boha ve všech věcech) – žádná laciná syntéza či eklekticizmus, ale vidět vše sjednoceno skrze zející ránu Božského Srdce.

Máš nějaký jezuitský „vzor“ - svatého, který je ti blízký, nebo jiného jezuitu, který je pro tebe inspirativní?

V poslední době mě intenzivně doprovází Martin Středa – jemná a citlivá povaha spojená s každodenní praktičností a obrovskou statečností, čerpající ze spojení s Matkou Boží. Dále například Petr Faber (stálé naslouchání Duchu), Alfons Rodriguez (velký mystik s charizmatem poslušnosti) či Robert Bellarmino (jeden z nejvzdělanějších duchů své doby).

Nedávno jsi završil noviciát. Co ti toto období dalo především? Co pro tebe bylo nejtěžší a co tě naopak nejvíce potěšilo?

Noviciát jako období intenzivní formace asi pro nikoho není jednoduchou záležitostí. Náš noviciát silně ovlivnil fakt, že většina z nás vstoupila až po absolvování vysoké školy, již s některými návyky hlouběji zakořeněnými a názory více či méně zformovanými. O to těžší potom bylo vytvářet si návyky nové, udržet si stálou otevřenost a schopnost podívat se na některé věci z jiné strany. V průběhu noviciátu jsme vysílání na různé tzv. experimenty, kde se učíme fungovat v různých situacích, objevujeme v sobě nové dary, ale i své hranice. Pro mě osobně byly nejdůležitější měsíční duchovní cvičení, období silného očišťování, učení se naslouchání Duchu a hluboké radosti.

Jak se říká, je důležité když se v průběhu noviciátu něco děje (stagnace a mrtvolný klid nejsou zrovna znakem života), i když to často není jen to veselé. Jestliže však navzdory všemu roste vnitřní radost a blízkost Pánu, budoucnost se pomalu vykresluje v jasnějších konturách.

Co znamenají první sliby na životní cestě jezuity? K čemu ses při nich zavázal?

První sliby po noviciátě jsou klasickými řeholními sliby, tedy sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Z naší strany jsou skládány s vnitřní dispozicí jako věčné, i když samotné Tovaryšstvo si vyhrazuje právo definitivního rozhodnutí až do posledních slibů, které jsou často až po patnácti či dvaceti letech formace.

Kam dál teď povede tvoje cesta? Na co se nejvíc těšíš a z čeho máš největší obavy?

Nyní začínám studia filozofie na univerzitě Ignacianum v Krakově, které standardně trvají tři roky. Nové prostředí, jiná kultura, seznamování se s novými spolubratry, formace nyní spíše intelektuální... To vše patří do období tzv. filozofikátu, na který se upřímně těším. To, že nám je umožněno studovat v jiných zemích a odlišných kulturách, patří do velkého bohatství darů, které v průběhu své formace dostáváme. Učí nás to nejen novým jazykům, ale i hlubšímu porozumění kulturním či národním různicím, a vede nás to také k hlubšímu zakořenění ve vlastních tradicích, které jasněji zahlédneme v kontrastu s jiným kulturním prostředím.

Máš nějaké „sny“ ohledně svého působení v Tovaryšstvu? Čemu by ses v budoucnu rád věnoval?

Nejsem jasně vyhraněným typem, který by od počátku přesně věděl, co bude v životě dělat. Spíše přijímám, co přichází, a učím se rozpoznávat, proč mě Bůh postavil zrovna do této situace a co bych zde pro něj mohl vykonat. Myslím, že mnoho z budoucího směřování se ukáže až právě teď během studií.

 odeslat článek     vytisknout článek