Články |
A A A
|
Vnuk JežíšÚterý, 15.12.2015 Zamyšlení nad proměnami vnímání Ježíšovy bytosti
Redakce Jesuit.cz Během adventní doby se připravujeme na příchod Ježíše, na jeho narození v podobě malého boholidského dítěte. Jak se proměňuje vnímání Ježíšova reálného lidství s naším přibývajícím věkem? Jaký vztah mají k Ježíši lidé, kteří jsou dvakrát či ještě víckrát starší, než byl on v okamžiku svého odchodu k nebeskému Otci? Nad těmi otázkami se v následující úvaze zamýšlí německý jezuita Martin Andiel.
Před několika týdny mne jeden spolubratr v důchodovém věku přiměl k vážnému zamyšlení. V rozhovoru mi vyprávěl o svém osobním vztahu ke Kristu: právě prožívá období stáří, ve kterém mu Ježíš jako mladý muž vůbec nic neříká. Tento spolubratr je velmi zkušený v duchovních věcech, a proto jsem byl tím více překvapen jeho poznámkou. Je možné, že se stoupajícím věkem reálná osoba Ježíše Nazaretského zůstává důležitou, ale stává se méně atraktivní?
Ježíš zestárl se mnou
Ze zkušenosti vím, že existují podstatné rozdíly v chápání Ježíše mezi muži a ženami. Obě skupiny vidí Ježíše jako muže jinak a odlišně prožívají jeho blízkost. Děje se něco podobného i s přibývajícím věkem? Mohou nasbírané celoživotní zkušenosti starého člověka způsobit, že Ježíš, který zemřel jako mladý muž a podobné zkušenosti mít nemohl, starého člověka již nedokáže oslovit? Ke svému překvapení jsem například zjistil, jak Ježíš, o němž přemýšlím a medituji, zestárl se mnou. Ačkoliv mám za sebou čtyřicátiny, vidím Ježíše vždy ještě o něco staršího, jako někoho, kdo mi radí, kdo mne doprovází a přátelsky mne poučuje. Vůbec jsem nezpozoroval, že jsem ho časem učinil starším, než ve skutečnosti byl.
Z rozmluv s přáteli lékaři a pečovateli o staré lidi vím, že mnoho duchovních předkládá těmto lidem – obzvláště těm, kdo se nacházejí na konci svého života – Ježíše trpícího. Jistě takové nahlížení na Ježíše v určitých případech pomáhá a utěšuje, ale může zakrýt, co osoba Ježíše těmto lidem stále ještě může dát. A ona poznámka mého spolubratra mne upozornila, že to nevím. Jak chápou Ježíše lidé, kteří jsou dvakrát či ještě víckrát starší, než byl on? Jak ho vidí? Jak se jich dotýká, když Vykupitel, ve kterého věří, je stejně starý jako jejich děti či dokonce vnuci?
Kristus se v našich představách znovu a znovu inkarnuje
Z rozhovorů se staršími lidmi vím, že při oslovení „Ježíš, bratr a pán“ je jim bližší „pán“ než „bratr“. To může mít něco společného s vývojem jejich osobního a duchovního života. Ale jak se zdá, může to mít co do činění i s pocitem, který oni sami charakterizují jako respekt vůči Ježíšovi. Čím jsou starší a čím více zpětně nahlížejí na svou životní dráhu, tím více zjišťují, jak křehké, náhodné a nezasloužené je to, co mladí lidé bez váhání označují za výkon, úspěch nebo zásluhu. Je snad toto důvodem, proč je jim „Pán“, který prošel propastí nezdaru a hrobu, ale pak byl nevysvětlitelně vzkříšen a povýšen, bližší než „Bratr“ − Ježíš putující se svými nadšenými přáteli?
Mám před očima svého devadesátiletého spolubratra. Prožil téměř trojnásobně delší život, než jaký byl dopřán Ježíšovi. Co pro něho může znamenat „živý vztah ke Kristu“, který je tak kladen na srdce věřícím a obzvláště kněžím a řeholníkům? Patří snad ke stárnutí, že člověk jednou dospěje do stavu, kdy se mu už dobře nedaří představovat si osobu Ježíše? Anebo se pak spíše zdá, že Ježíšova podoba nemá konkrétní věk, jako tomu bývá na ikonách?
Jak je možné, že můj Ježíš je starší, než ve skutečnosti byl? Nejsem prostě ještě dost starý na to, abych se setkal s nemožností nechat ho ještě dále stárnout? A co když nakonec realizmus v uvažování o Ježíšově životě hraje pro vytvoření živého vztahu s ním menší roli, než se předpokládá? Pak bychom nakonec snad „jen“ zjistili, že se Kristus v našich představách, obrazech a pohledech znovu a znovu „inkarnuje“, aby se nechal chápat tak, jak je toho každý z nás schopen − a aby nás uchvátil. Je to svého druhu vzdání se sebe sama, podivuhodné a ne bez hlubšího významu.
Martin Andiel SJ
Z časopisu německých jezuitů Jesuiten přeložil Josef Loub
Redakčně upraveno
Foto: Jesuit.ie
odeslat článek vytisknout článek
|
Náš tip
Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za poutníky naděje
Modleme se, aby nás nadcházející jubilejní rok posílil ve víře, pomohl nám rozpoznat uprostřed našich životů vzkříšeného Krista a proměnil nás v poutníky křesťanské naděje.
Národní úmysl
Za osamělé
Modleme se za ty, kdo jsou sami, aby prožili Boží blízkost a požehnání.
více »
Nejbližší akce více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|