Články / Rozhovory Dnes je 20. 10. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Cesta k Mlčení IV.

Neděle, 26.2.2017
Dokončení rozhovoru s režisérem filmu Mlčení Martinem Scorsesem

Redakce Jesuit.cz

V závěru rozhovoru s jezuitou a publicistou Jamesem Martinem uvažuje americký režisér a tvůrce filmu Mlčení mimo jiné Martin Scorsese nad tím, jak vznik snímku ovlivnil jeho vlastní život z víry, a nad cestou, kterou prošel od doby, kdy natáčel Poslední pokušení Krista (1988).


Co si podle vás z filmu může odnést nevěřící člověk?

Podívejte, je jasné, že mnoho lidí bude film kritizovat; řekl bych, že ti, kdo nemají víru. Problémem je jistota, kterou máme v moderním světě s jeho technologiemi. Dovedu si představit, že zvláště od dob průmyslové revoluce si člověk musel myslet, že toto je ten nejlepší ze všech možných světů. V souvislosti s technologiemi, možností vysvětlit spiritualitu chemií mozku a podobnými věcmi si myslím, že někteří lidé se k tomu mohou stavět extrémně nepřátelsky nebo alespoň poukazovat na negativní aspekty misie. Existuje mnoho filmů a knih na toto téma, počínaje filmem Aguirre, hněv Boží. V každém případě to myslím jde dál, vede to až k samotné podstatě daru, který přinesli.

Řekl bych, že lidé, kteří nemají víru, se vydávají na cestu s otcem Rodriguesem; a on je dobrý člověk a japonští křesťané jsou dobří lidé.

Ano, jsou.

Mám pocit, že na konci divák stojí na straně otce Rodriguese, prožívá to s ním a trpí s ním. Takže se nejedná ani tak o portrét misionáře, který směřuje pouze z vnějšku dovnitř, ale mnohem spíše zevnitř ven.

Když hovoříme o tom, proč mi tak dlouho trvalo uvést příběh na plátno, týká se to právě této otázky: zevnitř ven. Nebyl to jasný příběh. Opravdu to bylo hlubší. Znovu se mě ptali na Poslední pokušení: „Myslíte, že [Mlčení] na ně přímo navazuje?“ Řekl jsem: „Ne. Když jsem točil Poslední pokušení, sám jsem prožíval období hledání. To vyústilo do jednoho snímku, a toto zase do jiného. Toto šlo hlouběji.“ Po tom filmu jsem si tehdy uvědomil, že musím jít hlouběji a že to nebude snadné. Neříkám, že jsem hlouběji šel. Jen říkám, že jsem to musel zkusit.

To je zajímavé. Hlouběji myslíte ve smyslu, že toho víc odhalíte?

Ano, ale také ve smyslu skutečného pochopení toho, o čem je soucit.

Ano, protože v konečném důsledku je to o osobním vztahu s Ježíšem.

Ano. Pokusil jsem se o to také ve filmu Počítání mrtvých, který je o lidech pracujících v záchranné službě. Muži a ženy se střídají na nočních směnách. Jsou jako světci, v noci procházejí ulicemi a setkávají se s lidmi, kteří se pohybují na hranici života a smrti a kvůli drogám, alkoholu nebo šílenství se znovu a znovu objevují na pohotovosti. Stává se z toho pocit, že jste Bůh: „Mohu přivést lidi zpět k životu. Udělal jsem to. Jejich srdce se zastavilo, a já je mohu přivést zpět.“ V jednom okamžiku hlavní protagonista hovoří o tom, že tak strávil tři dny a tři noci a nikoho nepřivedl zpět k životu. Zhroutí se a tak čelí vlastní pýše. Nakonec ale říká: „Nyní si uvědomuji, jaké to je. Možná jsem jen žalostný šašek. Jsme zde, abychom sdílet ten žal, a najdeme jej na každém rohu, po celý den a po celou noc.“

V jistém smyslu je to také Rodriguesův příběh. Sdílí jejích žal.

Ano.

V mládí vás fascinovali misionáři a pak se vám do rukou dostala kniha o misionářích. Po dlouhá léta jste měl v plánu ji natočit a nyní jste tento krásný projekt konečně uskutečnil. Jak natáčení ovlivnilo váš život z víry nebo vaši spiritualitu?

Myslím, že mě to donutilo podívat se na ni velmi zblízka. To zní jako laciná fráze, ale znamená to uvažovat o ní a přijmout, že jestliže jsem se dostal do určitého bodu, je to hlavně proto, že můj život se může blížit ke svému konci. Také mám kolem sebe lidi, kteří jsou mi velmi blízcí, a zjišťuji, že ve skutečnosti, ne záměrně, právě oni a navíc tento příběh mně objasňují, co je to život. A to je jako dar. Mohu tomu dostát? Nevím. Upřímně si to nemyslím, ale co můžete dělat, je, že se o to pořád snažíte. Prostě se dál snažíte. To je to.


Připravil James Martin SJ pro časopis America. Zkráceno a redakčně upraveno.
Zdroj: America Magazine. Foto: Paramount.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
8.10.2017 Hledání srdce na cestách víry
18.9.2017 Cesty víry přiblížily nejstarší jezuitskou univerzitu
9.7.2017 Petr Vacík v Ekumenické porotě karlovarského festivalu
21.6.2017 Ocenění pro tvůrce dokumentů o jezuitech
22.2.2017 Japonská misie německých jezuitů ve 20. století


Diskuse



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Duchovní cvičení

Ignác z Loyoly

Španělsko-české bilingvní vydání představuje revidovaný český překlad Duchovních cvičení, doplněný o tzv. Autograf, nejstarší rukopis exerciční knížky, nacházející se v kritickém vydání Monumenta historica Societatis Iesu. Kniha není asketickou příručkou ani bezprostředním návodem k rozjímání, ale výsledkem duchovních zápisků, které si sv. Ignác (1491–1556) zaznamenával...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Práva dělníků a nezaměstnaných
Za svět práce, aby všem byla zajištěna úcta a ochrana práv a nezaměstnaným aby se dala možnost přispět k budování společného dobra.
Národní úmysl: Za křesťany, aby na přímluvu Panny Marie opět věřili v převratnou sílu něhy a lásky a nepochybovali o tom, že pokora a mírnost jsou ctnostmi silných (EG č. 288).
více »

Nejbližší akce

Rekolekce s P. Józefem Augustynem


více »

Nejbližší duchovní akce

Boží slovo v životě křesťana


Víkend gregoriánského chorálu


Kněžské exercicie


Ignaciánské exercicie


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil