Články / Dokumenty Dnes je 23. 9. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

Zemřel Zdeněk Zelený, skaut tělem i duší

Čtvrtek, 22.2.2018
Údaje o pohřbu a životopis od Jana Janouška

Alena Rousová

Praha. Ve středu 21. února zemřel ve věku devadesáti tří let pan Zdeněk Zelený, skautským jménem Káďa. Od dětství byl zapojen do skautingu, spolupracoval s benediktiny i jezuity, postupně se stával stále aktivnějším organizátorem s novými nápady. Jeho celoživotní orientací byla věrnost křesťanským zásadám. Za tyto postoje a činnost byl vězněn. On i jeho oddíl obdrželi četná státní i církevní vyznamenání. Pohřeb zesnulého bude ve středu 28. února v 10 hodin v kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí.


Životopis bratra Zdeňka Zeleného – Kádi

Jsou lidé, kteří nemyslí jen na sebe, ale i na druhé. Mezi ně patří i skaut tělem i duší Zdeněk Zelený - Káďa. Jeho celoživotní orientací byla věrnost křesťanským zásadám, na nichž postavil skauting Robert Baden-Powell. Káďa se narodil 1. prosince 1924 v Praze ve věřící rodině ruského legionáře Františka Zeleného. Tam získal základ toho, co potom ovlivňovalo všechny jeho životní postoje: správný vztah k Bohu, k bližnímu a k vlasti.

Na skautskou stezku se vydal roku 1934 v 51. oddílu sboru Legio Angelica v Praze. Skautské ideály si získaly jeho srdce na celý život. Velkou zásluhu na tom měl jeho první vůdce a nezapomenutelný vychovatel mládeže P. Method Klement, benediktin, skautským jménem Šedý Balů. Se svým oddílem absolvoval v roce 1934 tábor v Beluši na Slovensku, v letech 1935 a 1936 v Kunkovicích, v dalším roce ve Lnářích, v následujících letech na Bechyňsku pod Obůrkou až do rozpuštění táborů nacisty. Potom pokračoval Zdeněk ve skautské činnosti v různých malých skupinách v Klubu českých turistů. Přátelský vztah a velký vliv na Káďův skautský růst měl též člen skautingu a pozdější místonáčelník skautské organizace Otakar Martinovský.

Zdeněk absolvoval průmyslovou školu zbrojní a potom pracoval v pražské Lověně a specializoval se na výrobu loveckých zbraní a zabýval se též balistikou a zkoušením nových zbraní. V tomto podniku měl později na starosti puškařský dorost. Jeho otec pracoval v technické správě Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Během války byl jako legionář zapojen do odboje, který řídil jeho spolubratr z legií Karel Kutlvašr. Zdeněk byl též zapojen do odboje ve skupinách, které pracovaly ve zdravotnictví, a měl krycí jméno Káďa.

V roce 1943 byl nasazen na práci do říše. Když byl jeho závod v Norimberku vybombardován, vrátil se s několika stejně postiženými Čechy pěšky zpět do vlasti a ukrýval se doma. Přišlo však na něho udání a hrozilo mu zatčení. Proto utekl z domova ještě se čtyřmi kamarády stejného osudu. Vydali se na Slovensko a přes Karpaty se dostali až do Rumunska. Zde pracoval ve vesnici u přístavu Constanta jako kovář. Před blížící se frontou během prázdnin roku 1944 prchá zpět přes Maďarsko na Moravu a pak do Prahy, kde se mu podařilo zapojit do „pracovního procesu" ve Waltrovce, továrně na letecké motory v Jinonicích. Zúčastnil se květnové revoluce, při níž spolupracoval se všeobecnou nemocnicí, potom ve spolupráci s Charitou a Repatriační komisí pomáhal s převážením osvobozených vězňů z koncentračních táborů.

Zakládání skautských oddílů

15. května 1945 založil skautský oddíl, který se stal základem střediska Maják. Středisko Maják pak vzniklo v září 1945. Ve školním roce 1945 až 1946 rozvíjely ve středisku Maják svou činnost oddíly 377, 378 a 379 skautů a 377. smečka vlčat, vedená obětavým Vláďou Kolářem - Akelou. Od založení střediska byl Káďa jeho vedoucím. V zimě 1945 byl pořádán první skautský zimní tábor ve Hvozdech u Štěchovic. V červenci 1946 byl vedoucím tábora v Řepešíně u Záblatí na Šumavě. Po návratu z tábora pomáhá budovat stavby na letní škole v Červeném Hrádku – přednáškový sál, kapli, kuchyň a ostatní zařízení. V témže roce absolvoval letní školu.

Při 377. oddílu skautů založil v roce 1946 družinu hluchoněmých chlapců Tetřevi, která se rozrostla v oddíl. Za účelem integrovat hluchoněmé mezi skauty spolupracoval s Ústavem pro hluchoněmé a nedoslýchavé v Holečkově ulici na Smíchově. Díky vedení tohoto ústavu byla poskytnuta pro oddíl hluchoněmých i klubovna a propůjčena i tělocvična pro celé středisko. V témže roce pořádá středisko zimní tábor ve Svatém Janu pod Skalou pro vlčata, skauty i hluchoněmé. Káďa připravoval též program pro zrakově postižené děti pod odborným dohledem bratra Fafla Očka, lékaře, vůdce skautského střediska Blaník. Vlastní výchovnou práci již nestačil dělat a předal ji dalším bratřím ve středisku. Pro bratra profesora Hněvkovského připravoval v roce 1947 s ostatními bratry mediky z jeho kliniky tábor pro děti s pohybovým postižením. Byly tak připravovány základy pro skautskou činnost těchto dětí.

Na podzim 1946 nastoupil vojenskou službu na generálním štábu. S mezinárodní repatriační komisí navštívil mnohá světová bojiště, a tak se mu naskytla možnost zúčastnit se mezinárodního skautského Jamboree ve Francii v roce 1947. Únor 1948 znamenal pro skauting velkou pohromu. Jako jedny z prvních byly likvidovány oddíly s křesťanskou výchovou. To platilo i o Majáku. Formální likvidace však neznamenala konec činnosti. Skauti z Majáku pokračovali v Bohosudově pod vedením bratra P. Brtvy, jezuity, Jaroše, P. Cukra, jezuity. Dále pak v Příbrami jako junáci arcibiskupského konviktu (Janoušek, P. K. Pilík a P. J. Pilík, jezuita) a především v Praze jako klub roverů – skautů pod vedením Kádi. Roveři se scházeli po bytech ochotných rodičů, podnikali různé výlety pěší i na kolech. Měli střelecké závody na zbraslavské střelnici, která byla Káďovým pracovištěm. Zúčastňovali se důležitých, již tajných církevních akcí. Pomáhali též při rozvážení pastýřských listů československých biskupů v roce 1949.

Vězení

Před Vánocemi roku 1950 byl zatčen Káďův spolupracovník, pétépák, bohoslovec bratr Jaroslav Pilík. Káďa zatím koncem roku 1949 a v roce 1950 unikl několika zatčením. Po roce pronásledování byl 13. ledna 1951 zatčen. Státním soudem Brno byl odsouzen v Ostravě 29. září 1951 k patnácti letům vězení. Uznán vinným trestným činem velezrady podle paragrafu 78 a trestným činem vyzvědačství podle paragrafu 86 a k dalším trestům, peněžitému trestu, ztrátě občanských práv, dále pro účast v tzv. protistátní organizaci Modré květy, do které státní bezpečnost zahrnovala některé kněze i laiky. Káďa prošel různými věznicemi a lágry (Mírov, Jáchymovsko, Příbramsko, Ruzyně, Opava a jiné - celkem osmnáct míst). Propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Pro veřejnost to byla amnestie před tzv. zákonem, ve skutečnosti podmíněné propuštění.

Obnova činnosti

Po návratu pracoval v Modřanských strojírnách. V době normalizace musel změnit místo, pro sledování státní bezpečností přešel do podniku Stavby silnic a železnic, kde pracoval jako laboratorní technik u laserové techniky. V roce 1963 se oženil a má dvě dcery. Pražským jarem nastalo u nás jiné politické ovzduší. Toho ihned využili skauti a nečekajíc na schválení vyšších politických míst obnovili svou veřejnou činnost v Československu. V dubnu 1968 obnovilo svou práci i středisko Maják a pod vedením Kádi se rozrostlo na devatenáct dobře prosperujících oddílů, dohromady asi sto šedesát členů: vlčat – světlušek, skautů – skautek, roverů a OS.

Mimo vedení střediska se stal Káďa na návrh bratra Janduse, předsedy výkonného výboru OS, členem náčelnictva OS, které nakonec nebylo povoleno. V roce 1968 spolupracuje s bratrem Lonem – Remišerem na vedení letní školy a jako instruktor letní školy a zástupce bratra Lona na letní škole Červený Hrádek. Je členem ÚDR a spolupracuje s bratrem Martinovským a P. Reinsbergem, bratrem Němcem a dalšími. 9. května 1970 udělilo náčelnictvo Junáka středisku Maják Junáckou medaili díků jako výraz uznání za zásluhy o výchovu mládeže. Je to i velká zásluha Kádi, že jeho středisko mělo vždy na zřeteli skautský zákon a i podle toho žilo. Tento zákon ukazoval v problematice doby jasnou cestu všem skautům.

Na podzim 1970 komunistický režim skauting opět zrušil. Mnozí skauti ale pokračovali dále v práci s mládeží. Káďa jako jasný odpůrce režimu byl stále pod pozorností státní bezpečnosti. To mu však nevadilo, pomáhal dál alespoň radou a povzbuzením těm, kdo mohli jakýmkoliv způsobem působit na mládež. V témže roce vykonal s činovníky střediska návštěvu u biskupa Tomáška, pozdějšího kardinála. Ten práci střediska kladně hodnotil a přál co nejdelší činnost ve stávající době. Této návštěvy se zúčastnilo celkem dvacet osm činovníků a činovnic střediska. Za tento čin byl vůdce střediska tvrdě kritizován, že si dovolil něco, co prý nebylo povoleno oficiálními směrnicemi.

Ve své bohaté a nebezpečné skautské činnosti měl Káďa plné pochopení a podporu ve své matce. Pomohla zachránit mnoho skautských cenných věcí před slídivou státní bezpečností, převážela je na různá bezpečnější místa Čech a Moravy. Jednalo se hlavně o všechny střediskové a oddílové vlajky i spřátelených oddílů, jmenné seznamy, literaturu a tak podobně. Od Československého junáka obdržela za svou velikou pomoc skautskému hnutí řád Skautská vděčnost.

Ocenění

Káďova práce pro mládež a pro vlast byla oceněna různými vyznamenáními : Junácký kříž za vlast 1946, Rytířský řád svatého Václava 1946, Čestný řád svatého Václava 1947, Jubilejní medaile za službu vlasti 1968, Junácká medaile díků za zásluhy a výchovu mládeže 1970, Řád čestné lilie v trojlístku 1990, Doživotní členství Svojsíkova oddílu 1994, Medaile za zásluhy Lazariánské pomocné služby 1995, Řád stříbrného vlka 1996. Žádná vyznamenání však nemohou vyvážit strádání, dlouhý život plný služby, obětování, naplněný věrností našim heslům : „Buď připraven“ a „Sloužit druhým“, tak jak to žádá náš Nejvyšší Vůdce, jemuž jsme slibovali.


Zapsal: Jan Janoušek – Janek (1933 – 1996)
(redakčně upraveno)


V listopadu 2013 ocenil ministr obrany Vlastimil Picek Zdeňka Zeleného osvědčením o účasti v třetím odboji, odznakem a pamětním dekretem za zapojení do odboje proti komunistické totalitě. Od papeže Benedikta XVI. obdržel rytířský kříž svatého Řehoře Velikého za dlouholeté uvádění víry mezi mládeží.


Zdroj/Foto: Ivan Dobrovolský


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
13.3.2018 Vždy věrně a neokázale plnil úkoly, které se ukázaly jako zásadní
2.3.2018 Zemřel jezuita P. František Měsíc
5.12.2016 I nadále ponese ovoce naděje
4.12.2016 Jezuité se rozloučili s otcem Kolvenbachem
28.11.2016 Otec Kolvenbach ve vzpomínkách svých spolubratrů



Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Mladí lidé v Africe
Aby mladí lidí afrického světadílu měli přístup ke vzdělání a práci ve vlastní zemi.
Národní úmysl: Za odvahu ke každodennímu následování Pána i přes opakující se poklesky a nedokonalosti (srv. Žl 137/136).
více »

Nejbližší akce

Konference Řád a město, řád a jeho mecenáši


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Víkendová duchovní obnova pro seniory


Duchovní obnova pro teenagery


Víkend pro seniory


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil