V médiích

Jezuita P. Adolf Kajpr - jeden z mučedníků komunismu

Alena Rousová

Pořad nás zavede ke slavení Vánoc u pravoslavných věřících, k letošní Tříkrálové sbírce a na ostrov svatého Kiliána. Seznámí nás s jezuitou P. Adolfem Kajprem, který je úzce spojen s jezuitským kostelem svatého Ignáce v Praze. Sloužil v něm primiční mši svatou, působil v pastoraci, žil v přilehlé řádové rezidenci, kde se věnoval redakční práci. Tam jej zatkli nacisté a jen několik let po návratu z koncentračního tábora ho přímo ze zpovědnice odvedli komunisté. Kauza jeho blahořečení probíhá.

Můžeme se inspirovat výňatkem z jeho promluvy z 13. února 1949, která se týká modlitby po přijímání:

„Jak to dokázat, stále se modlit? Snad t.zv. střelnými modlitbami, kterými prokládáme svá jiná zaměstnání? To je jistě krásné, ale není to to nejlepší. Jsou okamžiky, kdy na nás doléhají úkoly, při kterých musím býti celou svou bytostí, nerozděleně, protože bych je jinak rozřešil polovičatě, a to nemůže být vůle Boží. I modlitba zvlášť do nich vsunovaná by byla přerušováním. Náš život musí být jednotný, v jedno v něm musí splývat jak naše práce, tak naše modlitba. Musí být jedno, ne jako dvě sestry vedle sebe, nýbrž tak, jako naše tělo a duše jsou jedno. V každém nejlehčím záchvěvu živého těla je duše. Každému jeho hnutí vdechuje ona život. Ona pracuje v tepu našich cév, tvoří rysy našeho obličeje, stejně však je ve funkcích trávení nebo kterékoliv nám třeba vůbec neznámé žlázy. A modlitba má být takovou duší naší práce. Každé práce, o které opravdu vím, že je to práce potřebná, že ji Bůh ode mne chce. A když si tedy vzpomenu, že on je ve mně, že spolupůsobí se mnou, že mi vdechuje sílu a že mi velí: „Dělej toho, toho je třeba“, pak bych se měl k oné své práci přimknout, jako se jezdec přimyká šíji svého koně, se vší energii a rozhodností. A pak je ta práce zároveň modlitbou. Pak se stává možným Kristovo: „Je třeba stále se modliti a nikdy neustávati.“ I pak bude ještě třeba určitého času jen pro modlitbu. Bude to čas, kdy si musíme tyto důvody znovu připomínat a kdy musíme kontrolovat, jak to děláme, zda si nelichotíme, že plníme vůli Boží nějakým zaměstnáním, které vlastně vůlí Boží není, bude to čas boje proti tomu všemu nebožskému, jehož je v nás plno a jež se bude vždycky snažit nás tím neb oním způsobem strhnout s pravé cesty.“

Zdroj: Kostel sv. Ignáce. Adolf Kajpr – Ministerium verbi. Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry, Nakladatelství Karolinum 2017, strana 225 – 226 (připravil Vojtěch Novotný).
Foto: Primice v Bratronicích 4. 8. 1935.

Dokument je možné shlédnout ZDE, část o P. Kajprovi začíná od 19 min. 15 s.

 odeslat článek     vytisknout článek