Články / Články Dnes je 26. 5. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Články

         A     A     A

Svatý týden prožitý s liturgií – Velký pátek

Čtvrtek, 2.4.2020
Malý „seriál“ osobní přípravy na Velikonoce

Pavel Ambros

Zamyšlení nad liturgií Velkého pátku zaslal P. Pavel Ambros SJ.


Obřady Velkého pátku začínají o druhé hodině noční, to znamená přibližně asi ve 20 hodin ve čtvrtek, a jsou chápany jako noční připomínka svatých a strašných spásných bolestí našeho Pána. Ty jsou popsány velmi podrobně a s velkou intenzitou v této jitřní bohoslužbě:

Každý úd tvého nejsvětějšího těla je potupen zvláštním způsobem: hlava trním; tvář slinou; líce ranami pěstí; ústa hořkostí žluči smíchané s octem; uši bezbožnými nadávkami; ramena potupným pláštěm; záda bičováním; ruce rákosem; celé tělo bylo nataženo na kříž jako na skřipec; jeho dlaně hřeby; jeho bok kopím.

Celý obřad se skládá s četby dvanácti perikop Kristova umučení, a to tak, že jsou přečteny postupně ze všech čtyř evangelií. Je napodobením dvanácti zastavení, která kněží společně se všemi věřícími o této vigilii Velkého pátku v Jeruzalémě navštívili. Místní i poutníci přišli na místo, kde se jednotlivá událost stala a kde se daná událost připomínala. Později na těchto místech vznikaly postupně baziliky, kde se jednotlivé části utrpení Krista slavily prostřednictvím jednotlivé liturgie ke cti jednotlivých Kristových ran a bolestí. Tímto způsobem se provází Jeruzalémem až dodnes. Když byl později celý obřad v Cařihradu, chtěli zdejší věřící uchovat tento ráz a doplnili obřad o zbývající části evangelních úryvků, aby křížová cesta obsahovala i Kristovu smrt a pohřeb. Jednotlivé zpěvy (tropary a kánony) nepřinášely nic nového, ale biblický text doprovázely komentářem formou krásné východní poezie. Liturgie nechtěla jen napodobovat nebo opakovat scény, jak se to děje při pašijových hrách, ale chtěla přenést historické události utrpení do duchovního života věřících. Po modlitbě šesti žalmů (Žl 3, 37, 62, 87, 102 a 142), které odkazovaly na moc temnot, osidla nepřítele, těžkosti zkoušky, ale také vítězný Boží zásah, byl doprostřed chrámu přinesen evangeliář, který byl nahlížen jako ikona ve Slově, a bylo předčítáno dvanáct evangelií, a to v pořadí od nejstaršího kněze k nejmladšímu, až naposledy četl evangelium jáhen, a to před křížem. Lidé poslouchali čtení s rozžatými svícemi. Podle zvyku, který byl přenesen z liturgických slavností v Jeruzalémě, je pět prvních čtení z evangelia proloženo patnácti antifonami, které jsou rozděleny po třech po každém přednesu evangelia.

I. Božské oficium temnot
1. Řeč na rozloučenou (Jan 13,3–18,1): přiblížila se hodina, v níž vládce tohoto světa a jeho posluhovači se chopí díla se svými piklemi a pletkami, jak ukazuje následující četba z evangelií;
2. Zatčení Ježíše a náboženský proces proti němu (Jan 18,1–28);
3. Ježíš před veleradou a zapření Petra (Mt 26,57–75);
4. Ježíš před Pilátem (Jan 18,28–19,16);
5. Smrt Jidáše; Pilát se chce zbavit odpovědnosti, aby Ježíše odsoudil; bičování (Mt 27,3–32).
Na historických faktech založené vyprávění o událostech Velkého pátku dává běžnému čtenáři dostatečnou záruku, jaká Kristova smrt byla a jak probíhaly jednotlivé události. Záměr je však jiný, než zdokumentovat, jak vše probíhalo. Prostřednictvím dramatického ztvárnění docházíme k posouzení záměru, co se za vyprávěním skrývá. Kristova smrt, jak ji čte tradice, byla dovršením toho, co Kristus chtěl. Ale také ukazuje záměry lidstva nepřátelsky zaměřeného vůči Bohu. Odsouzení Ježíše bylo odsouzením Boha. Z něho se postupně ukazuje neslýchaná síla ďábelského záměru rozdělit lidstvo a postavit je proti Bohu. Když Krista chtějí sprovodit ze světa, jediný důvod je vložen do slova, které může být mottem ďábelské nenávisti: odvtělení, zbavit tělo možnosti účasti na Božím životě. Nechce dovolit, aby Stvořitel vstoupil do světa a proměnil svět v prostředí jednoty mezi stvořeným a nestvořeným. Lidé prohlašují, že chtějí svět řídit bez Boha. „Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“ (Jan 3,19) Kdo odsoudil Krista ke smrti fyzické, odsuzuje sebe ke smrti duchovní, totiž k tomu, že Bůh se z jeho života vzdálí a nepodílí se na jeho životním příběhu. Texty se podobají velmi latinským improperia (výčitkám, které se zpívají při uctívání sv. kříže), které jsou odvozeny od proroků (Iz 5,1–7; Am 2,9–12; Oz 13,4–6; Žl 78, 105, 106). Nejsou to texty antisemitské, nýbrž obvinění, která Bůh adresuje svému lidu. Činí tak tím, že připomíná zaslíbení, jímž je zahrnul a na které lid odpověděl tím, že na ně zapomněl nebo si jich nevážil.

Ó, jaký to bezbožný sněm velekněze! Krále stvoření zde odsuzují k smrti, nestydíce se před jeho dobrodiním, které jim připomenul předtím hlásaje: „Lide můj, co jsem ti učinil?“ Což jsem Judsko nenaplnil zázraky? Což jsem zesnulé nevzkřísil jediným slovem? Což jsem neuzdravoval všelikou nemoc a jakýkoli neduh? Jak mi tedy odplatíte? Proč si mne nepamatujete? Za uzdravení mi uštědřují rány: za život, který jsem dával vašim nebožtíkům, mne chcete usmrtit přibitím na dřevo; jako se zločincem zacházíte se svým dobrodincem; jako s přestupníkem zacházíte se zákonodárcem; jako odsouzence vedete Krále všech. „Trpělivý Pane, sláva tobě.“

Nejvíce se však podlost ďábla projevuje na temné postavě Jidáše. Je zcela v područí knížete temnoty.

Zatímco slavní apoštolové při umývání nohou byli při poslední večeři osvíceni, tehdy bezectný Jidáš chorý lakotou byl zatemněn na rozumu a nespravedlivým soudcům zradil tebe, Soudce Spravedlivého. Dnes Jidáš opouští Učitele a přijímá ďábla, je zaslepen vášní lakoty. Zatemněn odpadá od světla, neboť jak by mohl vidět, když Světlo nebeské zaprodal za třicet stříbrných?

Jidáš zcela propadl prostopášnosti, v níž jedna neřest otvírá bránu druhé. Je nazván člověkem chtivým peněz, miluje minci, je nenasytný, je ochoten za peníz zradit. Jidáš je rovněž obrazem pokrytectví: je falešným přítelem Božím, kterého líbá na ústa, aby ho v srdci zradil. Pod přátelskou tváří skrývá tvář vraha. „Zotročen lakotou, stal se vůdcem tlupy zločinců.“

Čím ses to dnes stal, Jidáši, když ses stal zrádcem Spasitelovým? Když ses oddělil od sboru apoštolského; když ses připravil o dar uzdravování. Když jsi s nimi večeřel a byl od stolu odehnán; když Pán jiným nohy umyl, tvoje však pominul.

Kdo nás zachrání než ten, který přijímá dobrovolně nespravedlivé odsouzení, které proměnil v oběť na usmíření a lásky za ty, kdo dobrovolně přijali neřest jako nasycení své duše.

Při poslední večeři jsi učedníky nasytil, věděl jsi, že zrada je už za dveřmi. Přitom jsi Jidáše usvědčil, protož jsi věděl, že se nenapraví. Chtěl jsi, aby všichni poznali, že dobrovolně se necháváš zradit, abys svět vytrhl z rukou cizích. Ty, který jsi plná Trpělivosti se všemi.

Liturgie volá po pravém opaku:

Ukažme své čisté city Kristu a jako jeho přátelé obětujme své duše pro Něho. Ať nejsme puzeni světskými žádostmi jako Jidáš, ale každý ze svého místa zvolejme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, i vysvoboď od zlého nás.“
Dnes Jidáš předstírá zbožnost (…). Lásku k lidem získejme, neboť jsme v Kristu bratři, a nebuďme nemilosrdní k našim bližním.

II. Dobrý lotr
Jako světlý protiklad proti temné postavě Jidáše se zjevuje na scéně dobrý lotr, který se stává spolu-protagonistou toho, co se děje na kříži. Je po boku Kristově, blízko tajemství Velkého pátku. Takto to potvrzuje připomínka dne, která je zaměřena na Kristovo utrpení: spásné vyznání dobrého lotra na kříži ukřižovaného po Kristově pravici s Pánem. Kříž nebyl nástrojem statečného hrdiny, který touží po tom, abys ho následoval v absolutní osamocenosti smrti.

Strašné a přeslavné tajemství vidíme dnes uskutečněno. Nedotknutelný je zajat, spoután je ten, jenž Adama uvolnil z kletby.
Jenž zpytuje srdce i nitro, je neprávem vyšetřován; do žaláře je uvržen ten, který kdysi uzavřel propastnou tůni. (…)
Bit je rukou tvora Stvořitel, na kříž odsouzen je soudce živých i mrtvých.
Do hrobu je uzavřen ten, jenž vyplenil podsvětí.

Nauč mě rozumět zvláště Šimonu Petrovi, vždyť nejsilnějšímu náleží největší zkouška.
Žádné nečisté slovo o tobě, Vládce, nikdy neřeknu svými ústy, i kdyby se tě všichni zřekli, já nikdy.
A s tebou třeba umřu, neboť jsem poznal, že jsi Bůh, zvolal tvůj apoštol Petr, jenž tě později zapřel.
Ani tělo, ani krev, leč Otec tvůj mi tebe zjevil, jehož vše stvoření blahoslaví a chválí navěky.
Hloubku moudrosti a poznání Božího neprozkoumal jsi celou, pravil Pán, a nepostihl jsi hlubiny úradků, jimiž určuji tvé cesty, člověče.
Petře, hořce zapláčeš, nalezneš nakonec znovu mne, Milosrdného; jehož všechno stvoření blahoslaví a chválí navěky.

Víra dobrého lotra představuje to, co chybí Petrově víře; i on vyznává Kristovo božství, ale činí to tehdy, když Syn Boží je na kříži. „Učedník se tě zříká, lotr k tobě volá: Pamatuj na mne, Pane, ve svém království.“ Lotr je nazván Ježíšovým druhem na cestě. Sdílení kříže jej vede k tomu, že poznává Boha. To z něj činí teologa – znalce Božích tajemství. Když se zadíváme na dobrého lotra na kříži, můžeme se modlit osvíceni moudrostí kříže:

Dobrého lotra jsi učinil v jediné hodině hodným svého království. I mne dřevem kříže osvěť, Pane, a spas mě.
Pane, jenž jsi lotra, který si poskvrnil ruce krví, přijal za svého společníka, i nás k němu připočti, protože jsi dobrý a přítel člověka.

III. Uctívání svatého kříže

Ukřižován jsi byl pro mne, aby ses mi stal zřídlem odpuštění.
Probodnut jsi byl na boku, aby mi odtud prýštily krůpěje života.
Hřeby nechal ses přibít, abych byl hlubinou tvého utrpení upevněn a spolehlivým se stal na výšině moci tvé.
Volám k tobě, životodárce Krista Spasitele: Sláva Kříži i smrti tvé.

IV. Poslední chvíle Ježíšova života

Když viděla Ovečka svého Beránka vedeného na zabití, kráčela za ním Maria s ostatními ženami, s rozpuštěnými vlasy takto volajíce: „Kam kráčíš, dítě? Co pospícháš učinit? Což se koná další svatba v Káně Galilejské a staráš se, abys jim tam vodu ve víno proměnil? Mám jít s tebou, dítě, nebo spíše počkat na tebe?“

V. Účast všehomíru na Kristově smrti

Všechno stvoření chvěje se, vidíc tebe, Kriste, jak jsi křižován.
Základy země se otřásají strachem před tvou vládou,
Světla nebeská se skryla, opona chrámová se roztrhla,
hory se rozechvěly a skály pukaly.


Text ke stažení naleznete ZDE.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
25.5.2020 Letnice
11.4.2020 Šestý krok cesty: Pašije o Kristově utrpení (7)
10.4.2020 Šestý krok cesty: Pašije o Kristově utrpení (6)
10.4.2020 Kde chceš, abychom slavili velikou noc, naši Paschu?
9.4.2020 Šestý krok cesty: Pašije o Kristově utrpení (5)



Náš tip

Na počátku nebyl koronavir, ale Bůh

Michal Altrichter

Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost. Autor je přesvědčen, že žijeme v bezprostředním očekávání slavného Pánova příchodu a je nezbytné se na tuto událost připravovat…...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Jáhni
Modleme se, aby jáhni, věrní službě Slova a chudým, byli pro celou církev živým znamením.
Národní úmysl Za kněze, řeholníky a řeholnice – ať na přímluvu sv. Radima je dostatek Božích služebníků i dalších lidí, kteří rádi nasazují svůj život pro Krista a službu druhým.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Pouť za nová povolání


Jáhenské svěcení Petra Hrušky SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení Anamnéza - mimořádní termín


Ignaciánská duchovní cvičení


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

Kalendárium

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil