Články / Články Dnes je 26. 10. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Šestý krok cesty: Pašije o Kristově utrpení (7)

Sobota, 11.4.2020
Malý „seriál“ osobní přípravy na Velikonoce

Pavel Ambros

Závěrečné impulzy P. Pavla Ambrose SJ na Bílou sobotu.


Sobota Svatého týdne – Bílá sobota

7. Návrat do zahrady (Jan 19,32–42)
Na pozadí takovéto atmosféry můžeme nyní číst poslední část úryvku o utrpení a smrti Kristově. Tušíme, že zahrada, o které nyní bude řeč, je v pohledu evangelisty zahrada Eden, kde usnul Adam. Zde během jeho snu, který, jak jsme viděli, symbolizoval smrt, se zrodila církev. Církev je pak přivedena jako nevěsta ke svému ženichovi, má se s ním opět setkat.
Zahrada Eden odkazuje pak na zahradu Písně písní. Jedna i druhá zahrada nacházejí svůj plný smysl v zahradě, kde spočinulo Kristovo tělo v očekávání veliké noci vzkříšení.
Můžeme nyní číst celý tento úryvek.

LECTIO

Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před Židy jen tajným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo.

Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber: Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do pruhů plátna, jak mají Židé ve zvyku pohřbívat. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u Židů byl den příprav a hrobka byla blízko. (Jan 19, 38–42)

MEDITATIO

Otevřeme nyní bránu k východu nového sobotního jitra, nového sabatu, nového stvoření.

ORATIO

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Chceš poznat moc Kristovy krve? Pak se vraťme k jejímu předobrazu, k dávným příběhům, jak se odehrály v Egyptě.
Zabijte, říká Mojžíš, beránka, na němž není vady, a jeho krví pomažte dveře. Co to znamená? Že krev zvířete je schopna spasit rozumného člověka? Zajisté, říká, ale nikoli proto, že je to krev, nýbrž proto, že je předobrazem krve Páně. Jestliže Ďábel nyní uvidí nikoli krev předobrazu rozetřenou po dveřích, nýbrž krev pravdy nanesenou ústy věrných na dveře Chrámu, v němž spočívá Kristus, což se tím spíše nestáhne zpět?
Chceš poznat moc této krve i z jiné strany? Pohleď, odkud zpočátku vytékala a z jakého pramene vytryskla: z výšin kříže, z boku Páně. Jak je psáno, když Kristus zemřel a byl ještě na kříži, přistoupil voják, probodl kopím bok a nato vytekla voda a krev. První byla symbolem křtu, druhá svatých tajemství (eucharistie). Onen voják tedy probodl bok, prorazil stěnu svatého Chrámu a já jsem nalezl poklad a získal bohatství. Tak tomu bylo i s Beránkem: Židé ho zabili a mně ta oběť přinesla spásu.
Z boku vytekla voda a krev. Toto tajemství nesmíš, můj milý, přejít jen tak beze všeho. Mám ještě dále co mluvit o tajemstvích: řekl jsem, že ona krev a voda jsou symboly křtu a svatých tajemství. Z nich obou se zrodila církev v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým, to jest skrze křest a svatá tajemství. A symboly křtu a svatých tajemství vycházejí z boku. Ze svého boku tedy Kristus vytvořil církev, jako vytvořil z Adamova boku Evu.
Proto i Mojžíš, když hovoří o prvním člověku, říká: Kost z mých kostí a tělo z mého těla; tím nám naznačuje bok Páně. Vždyť jako vzal kdysi Bůh z boku a vytvořil ženu, tak nám dal krev a vodu ze svého boku a vytvořil církev. A jako tenkrát vzal z boku, když Adam spal a nevěděl o sobě, obdobně i nyní dal krev a vodu až po své smrti.
Viděli jste, jakým způsobem se Kristus zasnoubil se svou nevěstou? Viděli jste, jakým pokrmem nás všechny živí? Týž pokrm nás utváří i živí. A jako krmí žena toho, koho porodila, vlastní krví a mlékem, tak i Kristus neustále živí svou krví ty, jimž dal život. (Z katechezí svatého Jana Zlatoústého, biskupa, in SCh 50, s. 158–162; lat. s. 174–177).


Text ke stažení naleznete ZDE.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.6.2020 Červen – měsíc Božského Srdce Ježíšova
5.6.2020 Ruah
1.6.2020 Trojmocný máj
25.5.2020 Letnice
10.4.2020 Šestý krok cesty: Pašije o Kristově utrpení (6)



Náš tip

Čím dál větší Bůh

Brian O’Leary

Irský jezuita Brian O’Leary vychází z pestré zkušenosti dlouhodobě přednášejícího na různých institutech, ale rovněž ze zkušenosti exercitátora v několika světových centrech spirituality Ignáce z Loyoly. V textu nám ukazuje, jak pomáhá ignaciánská spiritualita odhalovat…..
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Misijní poslání laiků v církvi
Modleme se, aby laici, zejména ženy, v síle svého křtu měli větší podíl na odpovědnosti v církevních institucích.
Národní úmysl Za misie – ať je na přímluvu sv. Jana Nepomuka Neumanna s nadšením podporujeme, šíříme radost evangelia a pomáháme potřebným.
více »

Nejbližší duchovní akce

Liturgické exercicie pro kněze


Setkání seniorů


Duchovní obnova s P. Jiřím Pleskačem


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

Kalendárium

Památka bl. Dominika Collinse

Památka sv. Alfonse Rodrígueze


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil