Články / Dokumenty Dnes je 10. 7. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Dokumenty

         A     A     A

Hluboké kořeny umožňují neustálý růst

Úterý, 26.5.2020
Homilie otce generála při zádušní mši svaté za P. Adolfa Nicoláse SJ

Alena Rousová

Řím. V sobotu 23. května sloužil P. generál Arturo Sosa v římském kostele del Gesù zádušní mši svatou za zemřelého P. Adolfa Nicoláse, bývalého generálního představeného Tovaryšstva. Pohřeb se konal tentýž den v japonském Tokiu.


„Pšeničné zrno, které padne do země a odumře, aby přineslo užitek, je podobenstvím o životě Ježíše, který byl přibit na kříži a vyzdvižen jako znamení lásky, která znovu otevírá cestu ze smrti k životu. Je také podobenstvím Ježíšových učedníků, těch, kteří se - stejně jako Adolfo Nicolás - rozhodli „nenávidět svůj život na tomto světě“, aby se stali jeho společníky, to znamená, aby zaujali stejné místo, jaké měl Ježíš: vykupující kříž jako vstup do života. Z těch, kteří se rozhodnou stát se dalším pšeničným zrnem, které padne do země, odumře a přinese hojné ovoce.

Pšeničné zrno, které padne do země a odumře, aby mohlo zakořenit a vyživovat se, aby rostlo a přineslo hojné ovoce. Nico zažíval tento proces po celý svůj život. Proto to byl plodný život. Padl do země v různých dobách své historie. Padl do různých zemí. Vždy věděl, jak odumřít, zakořenit, vyrůst a přinést hojné ovoce. Zapouštění kořenů bylo zkušeností, která mu umožnila získat vědomí o potřebě hluboko proniknout do všech dimenzí života. Ten, kdo je rozptýlen, nezapouští kořeny. Člověk se musí neustále věnovat nalézání těch správných živin pro růst, který přináší nejužitečnější výsledky.

Zakořenění v Kristu je první velkou výzvou pro ty, kteří se rozhodli být zasazeni v zemi, kde je Pán. Všechno ostatní závisí na zřeknutí se sebe sama v plné důvěře v Boží lásku jako zdroj života. Zakořenit v Kristu znamená účastnit se „vnitřního boje“, který je základní součástí hledání Boží vůle, abychom ji našli a přijali za vlastní. Adolfo dokázal přijmout tuto výzvu do konce svého života mnohokrát, aniž by se zbavil obtíží nebo se poddával pokušení změnit směr. Abychom zakořenili v Kristu, je nutné se odpoutat od sebe, „nenávidět svůj život na tomto světě“, abychom získali skutečný život. Zdá se nám to nemožné, ale Bůh to v Nicově životě učinil možným.

Každý, kdo zakořenil v Kristu, dostává Ducha, který z něj činí Boží dítě, osvobozené od veškerého otroctví, spoludědice Kristova při přechodu ze smrti do života. Znali jsme Adolfa, který byl svobodný - svobodný s odvahou těch, kteří opustili strach při následování inspirace Ducha. Nico, vyživovaný půdou Pána, ve které byly jeho kořeny dobře zapuštěny, vytrvale pokračoval v rozlišování duchů a získal moudrost těch, kteří jsou vedeni Duchem svatým.

Jeho moudrým rozlišováním získalo Tovaryšstvo Ježíšovo hojnost milosti, aby rostlo v tvůrčí věrnosti svému původnímu charismatu a reagovalo na požadavky současného poslání. Adolfo vynaložil veškeré úsilí, aby v různých úkolech, které mu byly svěřeny, zejména jako generální představený, vtělil do života a práce apoštolského těla Tovaryšstva požadavky a směry generálních kongregací, které následovaly po Druhém vatikánském koncilu. Snažil se sloužit církvi naším způsobem. Vždy byl k dispozici, aby doprovázel své bratry a sestry v duchovním životě a prohluboval jejich smysl pro úplné zasvěcení Pánu.

Hluboké kořeny umožňují neustálý růst a přinášejí hojné ovoce. Nico věděl, jak učinit volání celého lidstva svým vlastním, stavět mosty z východu na západ a ze severu na jih. Stejně jako Ježíš Nico věděl, jak spojit různé kultury, učit se od nich, vždy svědčit o evangeliu. Byl si dobře vědom „selhání, kterému bylo lidstvo vystaveno“. Znal z první ruky utrpení migrantů a vyloučených, kteří byli nuceni žít na periferiích a na okraji společnosti. Ztotožnil se s jejich touhou po spravedlnosti a usmíření.

Nico žil s „nadějí, že lidstvo bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.“ Znali jsme ho jako člověka, který žije univerzalitu, která byla zakotvena. Nikdy neztratil ze zřetele rozlehlost a složitost celého lidstva a vždy se prakticky účastnil jednoduchosti života obyčejných lidí.

Adolfo byl velmi inteligentní. Inteligence, která ho nevedla k úniku do abstrakcí, ale pronikla hluboko do konkrétního života ostatních lidských bytostí, zejména těch nejchudších, a do života jeho jezuitských bratrů. Inteligence, která se promítala do schopnosti pro konkrétní službu, protože pochopila každou situaci, a vytvořila prostor pro inspiraci, která přišla od Ducha.

Po dlouhou dobu budeme žít z hojné úrody tohoto pšeničného zrna, které poté, co odumřelo, přineslo v Duchu tolik života. Jeho přátelství s Bohem prozařuje všechny aspekty jeho života. Z toho vycházel jeho úsměv na přivítanou pro každou osobu nebo skupinu, se kterou se setkal, a jeho vyrovnanost v trnitých, složitých nebo komplikovaných situacích, aniž by byl ohromen. Kéž nám Pán dá milost, abychom s radostí přijali hojné ovoce, které vyrostlo díky Adolfu Nicolásovi, a abychom věděli, jak si je vychutnat, abychom se také mohli stát Ježíšovými učedníky a společníky.

Slavíme tuto eucharistii na památku Adolfa Nicoláse v předvečer svátku Panny Marie na cestě, Madony della Strada. Zbožnost, která inspirovala Tovaryšstvo od jeho počátků. Připomíná nám, že jsme poutníci a že nejdeme sami, ale spíše jsme doprovázeni Marií, která nás vede za ruku, abychom následovali jejího syna Ježíše, který otevírá cestu k Otci. Neznáme podrobnosti cesty, ale od následovníků, jako je Adolfo, jsme se dozvěděli, že není nutné mít mapu, ale důvěřovat tomu, kdo nám otevírá cestu, a jeho Duchu, který nám připomíná, co je třeba v každém okamžiku.

Zvu vás, abyste proměnili toto setkání kolem Slova a stolu Páně v ignaciánské „kolokvium“, nejprve s Nicem, naším drahým přítelem v Pánu, aby s námi mohl sdílet svou svobodu, svou radost, svou moudrost, svou radikální lásku k Ježíši Kristu a jeho církvi. Pak s Marií na cestě, aby nám pomohla rychleji kráčet po cestě jejího Syna a co nejlépe využít příležitosti, které nám dějiny otevírají, abychom ostatním ukázali cestu k Bohu.

Já také hovořím s naším bratrem a Pánem, Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným, který nás předchází v láskyplném darování sebe sama, které přináší usmíření. S Bohem, naším Otcem, uznávajíc s vděčností tolik dobrého, co jsem obdržel skrze Nica, a prosím ho, aby nás naplnil svým Duchem, abychom byli spolupracovníky v poslání, aby všechny věci byly obnoveny.“


Zdroj: Jezuitská generální kurie.
Foto: Z návštěvy P. Adolfa Nicoláse v Praze 28. 11. 2012 (Ivan Dobrovolský).


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
2.6.2020 Otec Adolfo Nicolás SJ
21.5.2020 Zemřel bývalý generální představený Tovaryšstva Ježíšova P. Adolfo Nicolás
31.3.2020 Zemřel hudební skladatel Krzysztof Penderecki
6.1.2020 Zemřel statečný muž, vlastenec, právník a příkladný křesťan Josef Plocek
1.11.2019 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé



Náš tip

Na počátku nebyl koronavir, ale Bůh

Michal Altrichter

Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost. Autor je přesvědčen, že žijeme v bezprostředním očekávání slavného Pánova příchodu a je nezbytné se na tuto událost připravovat…...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Naše rodiny
Modleme se, aby rodiny dnešní doby byly doprovázeny s láskou, úctou a radou.
Národní úmysl Za rozpadající se rodiny a manžele v krizi – ať na přímluvu sv. Zdislavy vzájemnou láskou, úctou a věrností najdou cestu k sobě i k Bohu.
více »

Nejbližší akce

Výstava projektu "Telč a jezuité"


Poutní mše svatá


Koncert Pocta svatému Ignáci


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánská duchovní cvičení


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Filmové exercicie


Duchovní cvičení pro všechny


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil