Aktuality

Jezuité pečují o nemocné spolubratry

„Během pandemie, která se rozšiřovala v Kanadě, se mnozí z nás cítili nedotčeni tímto virem, dokud jsme nedostali zprávu, že naši nejzranitelnější bratři onemocněli. Ve středu 22. dubna Erik Oland, provinciál kanadské provincie, obdržel oznámení, že na naší ošetřovně v ontarijském Pickeringu bylo nahlášeno ohnisko Covid-19. Ještě předtím, než byla vyslána prosba na členy provincie, se dva scholastici, poté třetí a čtvrtý dobrovolně zapojili do pomoci. V pondělí 27. dubna dorazilo do ošetřovny pět jezuitů, kteří poskytovali osobní péči a podporu, což bylo velmi vítáno vzhledem k ubývajícímu personálu.

Během prvního týdne zemřelo pět jezuitů, dva z nich v nemocnici. Zbývající tři byli doprovázeni jezuitskými dobrovolníky, takže žádný z nich nezemřel sám. Vzhledem k tomu, že personální obsazení i nadále vyvolávalo starosti, dorazili na pomoc další tři jezuité a sestra jednoho ze scholastiků, která je zdravotní sestrou. Ale i přes naše nejlepší úsilí jsme prohráli bitvu proti viru a šestý jezuita zemřel doprovázen svými mladšími spolubratry.

Od napsání tohoto textu došlo k sedmému úmrtí, ale zbývající jezuité se uzdravují. Je pravda, že přítomnost našich umírajících spolubratrů přináší mnoho smutku. Rovněž však nacházíme hojnou útěchu. Kvůli geografické vzdálenosti se málokdo ze scholastiků setkal s jezuity na ošetřovně, než přišel na pomoc. V uplynulých týdnech se rozvinula milost opravdového přátelství v Pánu, protože mladí muži sedávali se svými staršími spolubratry. Jak řekl jeden scholastik svému umírajícímu spolubratrovi: „Stali jsme se dobrými přáteli a jsem vděčný, že jsem vás poznal. Mám vás rád." Většina z nás udělala podobné zkušenosti s hlubokou bratrskou láskou. Jeden z infikovaných jezuitů, který se nyní uzdravil, nám dal na vrcholu svých bojů jedinou věc, kterou mohl: své požehnání.

Byly chvíle skutečné bezmocnosti: sedět u postele spolubratra, který bojuje o dech a prohrává boj proti infekci. Tyto okamžiky se však otevřely pro hlubokou svobodu a pokoru našich trpících spolubratrů i nás samotných, abychom přijímali pomoc, kterou nabízejí ostatní. Všichni jsme byli hluboce vnímaví pro hnutí Ducha v našich srdcích a mezi námi, když jsme se sdíleli v duchovním rozhovoru, když jsme kolem sebe vnímali tolik šlechetnosti.

Také jsme si uvědomovali sebe sama jako apoštolské tělo poslané Pánem. Více než jeden z nás si byl vědom toho, že tento společně prožitý čas byl naší „benátskou zkušeností“. Bratrská láska, kterou jsme zažili s našimi staršími spolubratry a mezi sebou, je výzvou k tomu, abychom se nadále milovali. Ano, sedm našich bratrů odešlo domů k Pánu, ale toto místo neopouštíme ve smutku. Charisma „přátelství v Pánu“, které poprvé prožili Ignác a jeho první společníci při životě v komunitě - bez ohledu na věk, stádium formace nebo vzdělání - přineslo ovoce, které je nyní sdíleno kanadskou provincií a našimi partnery v poslání.“

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek