Aktuality

Setkání tří kultur na mariánském poutním místě

„Z mého pokoje na Monte Lussari se otevírá pohled do tří sousedních údolí: Drau v Rakousku, Sava a Soča ve Slovinsku. Za mými zády je údolí Bela s přítokem Tagliamentem v severovýchodní Itálii. Po staletí, přesněji šest set šedesát let, byla tato svatyně cílem poutníků z těchto údolí. Zmínil jsem už, že voda z „mé“ části budovy proudí do Černého moře, zatímco voda z druhé poloviny střechy napájí Středozemní moře? Geologicky jsme dělícím bodem, kontinentálním předělem. Duchovně jsme místo setkání tří hlavních evropských etnických skupin: slovanských, germánských a latinských národů.

Jejich setkání nebyla vždy pokojná. Statisíce vojáků zemřely během první světové války při bitvách na Soči. Benito Mussolini, Erwin Rommel a Rudyard Kipling měli o této bojové linii důvěrné znalosti. Po italské okupaci Kanaltalu a Lussari se tisíce německy mluvících obyvatel rozhodly pro Třetí říši a znovu se usadily - každé léto přicházejí jejich potomci do svatyně, aby si připomněli osudová rozhodnutí svých předků. Přes tyto průsmyky uprchlo z komunistických hrůz nespočet uprchlíků.

Zahájení společné pouti

V osmdesátých letech, kdy železná opona visela nad průsmykem Predil deset kilometrů od Lussari, podnikli biskupové z italského Udine, rakouského Klagenfurtu a slovinské Lublaně společnou pouť. Modlili se za svobodnou a mír pro Evropu. Nikdo si tehdy nedokázal představit, že o jednu generaci později budou tyto tři země členy jedné Evropské unie. Méně než generaci poté jsme si zvykli na to, že nemáme hraniční a ideologické kontroly, že to bereme jako samozřejmost, jako své rodové právo, jako něco, co nám dluží. Nemohli jsme se více mýlit - nepatrný virus přinesl zpět jak hraniční kontroly, tak nacionalistické egoismy.

Proč to píšu? Od roku 2016 zodpovídám za pastorační činnost ve svatyni. Usnadňuje to skutečnost, že jsme 1800 metrů nad mořem, což znamená, že poutní sezóna trvá od června do září. Letos v létě, po pětileté přestávce a uprostřed pandemie, jsem navrhl nástupcům zmiňovaných biskupů, aby podnikli pouť do Lussari, aby se modlili za své národy, které ohrožuje nejen koronavirus, ale také virus nacionalismu a egoismu. Odpověděli bez váhání a společně se modlili na této svaté hoře. Nejmladší z nich podnikli pouť tradičním způsobem, pěšky od úpatí hory (1000 metrů převýšení).

Podání ruky Panně Marii

Osobně zde vidím svou službu velmi jednoduše. Podám ruku Panně Marii a ujistím se, že je o jejich děti dobře postaráno. Každý z nich bez diskriminace a všichni společně jako jedna rodina. Zdravím je v jazycích, kterými mluví - moje hluboká vděčnost patří mému jezuitskému vzdělání a všem lidem, kteří je umožnili. Naše shromáždění jsou vícejazyčná. V mých homiliích přirovnávám Boha ke slunci, jehož paprsky se zachytily v plášti Panny Marie, jak ukazuje freska nad ambonem: Jeho teplo nás udržuje při životě, jeho světlo osvěcuje naše hledání štěstí. Rozhřešuji je od jejich hříchů. Modlím se za ně a nabídnu jim postel, pokud o ni požádají - většinou poutníkům, kteří chodí šesti až osmidenní „Cammino Celeste“ pěšky.

Nedělám to sám. Službu zde vykonávají i další kněží a řeholníci, včetně mých jezuitských spolubratrů. Každé léto je sem vysláno šest až deset seminaristů z místních seminářů, aby získali pastorační zkušenosti. A vždy je k dispozici místnost pro kněze nebo řeholníka, kteří chtějí dělat exercicie nebo strávit dovolenou.“

Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / Slovenia.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek