Články / Články Dnes je 29. 11. 2020  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Hovořme společně o utváření životního stylu pro dnes a zítra

Pátek, 25.9.2020
Krizová pastorační nabídka 11

Pavel Ambros

P. Pavel Ambros SJ se zamýšlí nad slavením eucharistie v okolnostech změněných pandemií.


Celá univerzální církev učinila pozapomenutou zkušenost bezmocnosti, která odhalila v době pandemie COVID-19 křehkost a iluze, nestabilitu a selhání našich systémů a politicko-ekonomických konceptů. Učíme se žít s tím, co znamená být zranitelný v globálním měřítku. Nadějí zůstává nebývalá snaha po solidaritě nejen zvládnout dopady COVIDU-19 společně, ve společnosti i církvi. Boží lid je zván vidět všechny věci novým způsobem v Kristu. Východiskem jsou Boží obdarování a naše odpověď na ně prostřednictvím rozlišování v Duchu. Ohniskem pozornosti se stává Božím lidem sdílený soucit (compassion) Kristova Srdce s tímto světem, které je zjevením nezměnitelné vůle Otce obejmout všechny a projevem moci Ducha v těch, kteří přijímají Boží volání mít osobní podíl a výsadu spoluúčasti na díle spásy. (2Kor 1,3–5)
Evropské místní církve různých tradic si jsou v síle Ducha vědomy tíživé situace svých nejbližších sousedů: Afriky a Blízkého východu. Nelze však ani opomenout oblasti východní Evropy nebo postoj Ruské pravoslavné církve a její apel na spolupráci věřících se státními orgány. Společný postoj Konference evropských církví (CEC) a Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE) je příkladem solidarity církví se sekulární společností. Jednota křesťanů přispívá v Evropě k sensibilizaci situace těch, kteří jsou nejchudší, na periferii, včetně žadatelů o azyl nebo migrantů.
Zpytujeme své svědomí: Může sekulární společnost lépe poznávat naši místní církev jako solidární a vnitřně angažovanou ve společné péči o zdravotní systémy, sítě solidarity a lidská práva nedílně spojená s právy a závazky sociálními a ekologickými? Je základní preferencí církve rodina jako základ nejúčinnější prevence, zdravotní péče, solidarity a schopnosti čelit zkouškám a překonávat krize? Mohou rodiny svědčit o tom, že mají ve společenství církve oporu a zastání, aby s pomocí společnosti ve společenství církve našly reálné cesty naděje?
Zaměřme se z mnoha podnětů, které přišly, na ty, které se mohou stát hlasem bolesti Božího lidu, které svěřuje svým pastýřům.

Jaký příběh naše církevní společenství předají dalším generacím?
V paměti církve, ve vyprávěních o životě světců a v kronikách se uchovává naše společně sdílená historická paměť. Velké středověké morové rány v Evropě vesměs zatřásly s tehdejší společností a v důsledku vedly k jejímu růstu. To je šance i v době krize způsobené koronavirem. Kromě nebývalých ekonomických turbulencí (nepředvídatelné kolísání cen nemovitostí, nájmů, růst ceny práce, zadlužování, vytváření nových bariér, vznik nových periferií) vidíme vyprázdnění obsahu solidarity a ztrátu sociálního konsensu. Zdá se, že honba za zajištěním zdraví zastiňuje námahu vynaloženou – řečeno klasickou mluvou – ke spáse duše vlastní i spáse všech. Nezřídka chybí pohled dále. Právě ve světcích, biskupech a pastýřích mohl Boží lidi tušit a být obdarován důvěrou v Boží prozřetelnost skrze ty, kteří se v krizích dívají dále do budoucnosti.
Naše technologické a zdravotní vědomosti mnohonásobně převyšují znalosti minulých generací, přesto nemůžeme říci, že by naše elity byly prozíravější a příkladnější než minulé. Nepřinášejí myšlenky a vize, mění svá stanoviska podle poptávky sledující politické zájmy. Vyprázdněná společnost trpí konzumem a bezobsažností. Cítí se být opuštěná, zraněná; bez obecně sdílené myšlenky, identity a vize nemá šanci. Trpíme přemírou, dostatkem, nadbytkem a hojností. Tušíme stále silněji, že žádný zázračný lék nebo rychlé řešení neexistuje. Zde platí, že žádná technologie nebo technika řízení nemá univerzálně použitelnou metodu, která by řádově zvýšila jejich produktivitu, spolehlivost a jednoduchost. Je zde vždy přítomná naše námaha a přispění nenahraditelného lidského umu. Křesťan se liší tím, že je pro něj východiskem nezměrnost Božího obdarování, které vtěluje do každodenního rozhodování.
Co platí obecně, můžeme analogicky vztáhnout i na liturgii a tvrdit, že technologická řešení sama o sobě neřeší otázku pastoračního rozlišování, vztah mezi slavením liturgie Božího lidu a životem a posláním křesťana a vydáváním svědectví (martyria), veřejným vyjádřením úcty k Bohu aktivní a osobní účastí na Kristově díle spásy (leiturgia) a angažovanou, všechny hranice překračující a Kristovým příkladem poznačenou co do podstaty a způsobu žitou láskou (charis), službou lásky ve společnosti (politická diakonie), bližním (charita) a uprostřed Božího lidu samého (agapé). Naléhavě potřebujeme společně hovořit o tom, jaké změny přineslo do života Božího lidu znemožnění slavit veřejně bohoslužby během pandemie a po ní. Nevyhneme se ani otázkám typu: Jaké důsledky covidového liturgického experimentu, soustředěného především na uskutečnění online-bohoslužeb, přetrvávají v našich farních společenstvích? Jaké následky těchto rozhodnutí zůstávají v životě jednotlivce a celého společenství věřících? Jak ovlivní naše budoucí rozhodování to, co jsme zakusili? Co je a má být v této diskuzi nejpodstatnějším bodem?
Zůstává otevřená otázka, zda užití onoho nejjednoduššího způsobu řešení (zpřístupnit online bohoslužby bez dalšího a široce dispenzovat nedělní účast na bohoslužbě či přijetí svátosti pokání a eucharistie v době velikonoční) vlastně jen neskrývá velmi riskantní přijetí dvou nevyslovených předpokladů: a) přijetí legality vše určující intervence státní autority do života rodin i základních ústavních práv člověk, včetně svobody náboženského vyznání, aniž by byla zodpovězena otázka legitimnosti způsobů užívání moci; b) pasivní přitakávání k manipulačním praktikám hromadných sdělovacích prostředků utvářejících naše sociální a kulturní prostředí.


Text ke stažení naleznete ZDE.

Foto: Ivan Dobrovolský.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
27.11.2020 Spát – nebo bdít?
6.11.2020 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?
4.11.2020 Infekce, onemocnění a pocit viny: rozlišování v době „polní nemocnice“
29.10.2020 Možnost ztišení v centru Kolína nad Rýnem
19.10.2020 Bez Kříže



Náš tip

Čím dál větší Bůh

Brian O’Leary

Irský jezuita Brian O’Leary vychází z pestré zkušenosti dlouhodobě přednášejícího na různých institutech, ale rovněž ze zkušenosti exercitátora v několika světových centrech spirituality Ignáce z Loyoly. V textu nám ukazuje, jak pomáhá ignaciánská spiritualita odhalovat…..
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Oblast umělé inteligence
Modleme se, aby pokrok v oblasti robotiky a umělé inteligence byl vždy ve službách člověka.
Národní úmysl Za kostelníky, ministranty, akolyty, lektory a farní rady – ať pod ochranou sv. Jana Nepomuckého každý naplno slouží na svém místě v církvi.
více »

Nejbližší duchovní akce

Adventní duchovní cvičení pro všechny


Duchovní obnova pro hasiče a členy Matice Svatohostýnské


Adventní duchovní cvičení pro všechny


Adventní duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Edmunda Kampiána, Roberta Southwella a druhů

Svátek sv. Františka Xaverského


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil