Aktuality

Reflexe encykliky Fratelli tutti od P. Jamese Hanveyho SJ

Tento druh kontemplativního přístupu s modlitbou používá svatý Ignác v Duchovních cvičeních. Z evangelia se stává současná realita: evangelium pro nás znovu čte a znovu popisuje naši zkušenost a náš svět. Ježíš použil podobenství odpovídající své době; jeho aplikace v současnosti v milosrdném Samaritánovi nejen odhaluje realitu našich sociálních ran, ale nabízí také způsob, jak je léčit. Všichni jsme aktéry podobenství.

Pro Ježíše je v těchto velkých podobenstvích o vykoupení charakteristické, že nejen vrhá světlo na rozbitost naší situace, ale také nám otevírá dveře ke změně. Každé podobenství nám ukazuje cestu k lepšímu způsobu bytí: nová možnost, snad ta, o které jsme si mysleli, že je nemožná. Ve skutečnosti je to právě samotné setkání s Ježíšem, které umožňuje novou cestu; rozbíjí všechnu naši předurčenost, sociální i osobní.

Život je plný cest. Existují cesty, na které se vydáváme kvůli podnikání, na jiné z povinnosti, pro lásku či kvůli dobrodružství. Někdy je cesta snadná a plná společnosti přátel; další jsou těžké a v osamocenosti. Nevíme, proč ten muž šel dlouhou cestu z Jeruzaléma do Jericha; potkáváme ho pouze zbitého, okradeného a polomrtvého.

Zdá se, že v našich vztazích je implicitně zabudované násilí; tržní ekonomika nás vede ke vzájemné konkurenci a ke konzumaci výrobků, čímž ubývají přírodní zdroje potřebné k životu pro všechny. Média nás nejen informují, ale také nás chtějí ovládat a námi manipulovat: my spotřebitelé jsme sami spotřebováváni. Samotní lidé se stali komoditami, s nimiž se obchoduje. Obklopuje nás kultura individualismu, která neustále legitimuje prioritu „já“ před ostatními.

V podobenství muž, který byl zbit a okraden, není zcela sám. Kolem něj prošlo několik lidí. Zastavil se u něho překvapivě právě Samaritán. Při tom se vystavoval nebezpečí, protože v této části světa byl outsiderem, kterému se měli vyhýbat. Samaritán se nezastavil, aby provedl posouzení rizik, výpočet nebo zkontroloval, zda je pojištěn. Jeho reakce je okamžitá a bezpodmínečná; vidí pouze naléhavost: život visí na vlásku.

Děje se ale i něco jiného. Neexistuje způsob, jak popsat pocit izolace a osamělosti, který násilí přináší, ať už má jakoukoli formu. Všechny pečlivě opatrované cenné papíry, které nám dávají pocit, že jsme „někdo“, jsou okamžitě zničeny. Samaritán je ohrožen nejen fyzickými ranami, ale také ještě hlubšími ranami pocitu osamělosti. Aniž by cokoli vyslovil, řekl oběti: máš hodnotu a jsi hoden mé péče. A pokud by o tom někdo pochyboval, podívejte se, jak hojná je péče, kterou poskytuje, a to i s pohledem vpřed na jeho budoucí potřeby.

Podobenství o milosrdném Samaritánovi nám ukazuje, že naše společnost, naše komunity a vztahy nejsou trvale narušeny. Můžeme je obnovit. A vše může začít oslovením toho druhého, ať už je to kdokoli a nachází se v jakémkoli stavu. Můžeme se rozhodnout, že nenecháme nikoho, ani žádnou okolnost snižovat naši lidskou důstojnost nebo lidskou důstojnost jiné osoby.

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek