Aktuality

Vliv pandemie na mezináboženský dialog

Jedním z témat byl dopad celosvětové pandemie koronaviru. Tuto část rozhovorů moderoval sekretář pro službu víře P. James Hanvey. Zaměřil se na způsoby reakce velkých náboženství na bezprecedentní situaci, které čelíme. Může pandemie přispět ke sblížení mezi náboženstvími a k posílení mezináboženských vztahů?

První část prezentace P. Hanveyho se opírala o Duchovní cvičení svatého Ignáce a zabývala se pohledem Nejsvětější Trojice na svět v době koronaviru. Zahrnovala i statistické údaje a hledala důsledky pandemie na celý svět. Destabilizace, omezení svobod, prověření důvěryhodnosti veřejných orgánů a vlády, zvýšení technologického dohledu nad lidmi, růst veřejného dluhu - to vše může mít dopad na budoucí generace.

Prezentace otce Hanveyho rovněž zdůraznila nové formy sociálních vazeb, jakož i nové způsoby práce, které vyžadují revizi pracovněprávních předpisů a nutnost reorganizovat sociální prostor, aby se zohlednil svět, kde jsou všichni propojeni. Obecněji řečeno, pandemie nabízí příležitost „probudit se“, lépe spolupracovat. V budoucnu budou hrát důležitější roli mezinárodní organizace, zejména Světová zdravotnická organizace.

Poté se P. James Hanvey zaměřil na reakce různých náboženských tradic na současnou situaci. Zmínil se o návrzích křesťanství, buddhismu, protestantismu, pravoslavného světa, judaismu, islámu, afrických a domorodých náboženských tradic.

Pandemie podpořila vytváření nových společenství modlitby, liturgie a eucharistie. Umožnila využití nových duchovních a morálních zdrojů. Zvýšila povědomí o potřebě sociální a ekologické transformace. Podporuje setkání a usmíření mezi náboženskými tradicemi, protože je jasnější než kdy jindy, že jsme všichni „na jedné lodi“. Vyžaduje uvědomit si ústřední postavení lidské osoby a jejích práv, rovnost všech. Všechny náboženské tradice se s tímto principem ztotožňují, a proto je lze navzájem přiblížit, sjednotit více než kdykoli předtím a prosazovat tuto antropologickou vizi, která má také duchovní rozměr.

Několik citací na závěr:

„Ve jménu rozvoje rostou člověkem způsobené i přírodní katastrofy; společné dobro a domorodé národy jsou největšími oběťmi tohoto procesu. V této souvislosti je úsilí o spravedlnost v podobě různých hnutí stále silnější.“

„Je příliš snadné cítit se bezmocný za vnímaného rozsahu krize. Právě v takových dobách jsou však buddhistické hodnoty všímavosti, soucitu a přijetí nejvíce potřebné.“

„Pandemie celkově silně podporuje ty, kteří se zasazují o změnu životního stylu našich komunit v duchu Laudato Si´; náboženský judaismus se také ubírá tímto směrem.“

„Církev jako ʿpolní nemocniceʾ je také nazývána Samaritánem, což jí umožňuje přiblížit se tolika mužům a ženám, kteří upadli na okraji cesty, přerušit svou cestu, pocítit soucit a starat se o rány lidstva hluboce traumatizovaného dopady koronavirové krize.“

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek