Články / Články Dnes je 25. 9. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých

Pátek, 28.5.2021
Otec Pavel Ambros SJ ke slavnosti Nejsvětější Trojice

Pavel Ambros

První svátek, který se slaví po Letnicích, je svátek Nejsvětější Trojice. Tento svátek nahlíží nejen konkrétní událost dějin spásy, ale i celé dějiny spásy. Ty nám odhalují tajemství celku! Co všechno o Bohu ještě nebylo řečeno! Pravda o Bohu je hlásána člověku, celém stvoření i žasnoucímu nebi. Bůh nás zve ke stolu, k přebývání v druhém.

Již Mojžíš potvrzuje, že hlas Boží neslyšel žádný národ. Žádný jiný národ, kterému by chtěl něco sdělit tak důvěrně, si nevybral. Čí hlas zde zní? „Je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi“ (Dt 24,39). Ve svém slově předal svému lidu uspořádání vztahů. Kterých vztahů? Tří hlavních: vůči Bohu, mezi sebou navzájem, vůči zemi (času a prostoru). Pro nové uspořádání času a prostoru to vše má sloužit. Bůh vstupuje do dějin, vchází do toku času, a člověk do takto změněného času je po křtu zrozen. Ve jménu Trojice směřuje k dovršení.

Tato přítomnost Boží, která je Středem dějin spásy, je přítomnost Boží Trojice, tři osoby v jednom božství. Ta se postupně skryla do zákona, všudypřítomného. Podle Mojžíše je blízkost Boží s tím, kdo uvádí zákon do života. Když se však tato přítomnost Boží omezí na samotnou normu, zákon, příkaz a zákaz pro člověka, velmi brzy se začneme ptát jinak: co je stavem dokonalosti vůči ideálu, který představuje zákon? Zde roste neznatelně, ale o to silněji zóna strachu a zotročení. Vztah, které je přítomen v dějinách a který má utvářet celý život člověka, upadá a chřadne. S takovým stavem lidstva se setkává Kristus, když vstupuje do tohoto světa a nachází člověka v zajetí zákona. Nakonec je podle tohoto zákona odsouzen.

Sv. Pavel mluví o tom, že jsme nedostali Ducha, abychom se báli. Kéž zaslechneme: „Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče!“ (Řím 8,15). Pokud je Duch důvěrně přítomen, mění vztah mezi člověkem a Bohem. My v Synu jsme přijali stejného Ducha, stali jsme se dětmi. Kdo se stal dítětem, má život dítěte. Bůh Otec nám dává velmi účinně a reálně samotný život, který on vydechuje, dává, rodí v Synu.

Aby bylo jasno: tento Duch, který z nás činí děti, je stejný, který vzkřísil Ježíš: „Sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše“ (Řím 8,11). Leště lépe: je to Duch Otce, kterého nám dal prostřednictvím Syna. Duch je Duchem života žitého jako darování sebe sama. Kdo dává sám sebe, umírá, ale Duch potvrzuje, že život pro vzkříšení je dáván na způsob velikonočního tajemství. Co je to za způsob? Vždy, když se dává na smrt jako dítě, probouzí ho Otec z mrtvých. Život křesťana se proto odehrává jako stálá přítomnost křtu: každý den umíráme a každý den vstáváme z mrtvých, jestliže žijeme v přítomnosti Otce, jsme děti, které žijí, jsou naživu, neumírají, ani ve smrti nezaniknou. Odehrává se zápas mezi životem, který brání sám sebe. Je zápolením mého spojeného s mojí psychikou a tělem, jež jsou určeny ke smrti. Smrt se utkává s životem. Kde je bitevní pole? Tam, kde mé může ztotožnit s tím, co nám bylo darováno jako dětství Boží. Jsme děti, proto jsme spojeni s krví a tělem Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. Rozlišování v životě každého pokřtěného spočívá v rozpoznání života, který směřuje ke smrti, nebo k životu. Kdy směřujeme ke smrti? Kdy se nám otevírá život za smrtí? Každé ráno je třeba přijmout tuto novost mého . Kdo to ve mně přistupuje k mé vlastní individualitě, biologickému a sociálnímu životu? Nejsme ponecháni sami sobě. Dítě Boží ve mně, to vtahuje mé do Božího dětství. O nic jiného se v rozlišování nejedná. Vychází z pravdy o jednotě Otce, Syna a Ducha Svatého, tří Božích osob, které mají jednu přirozenost. Tyto Boží osoby vtiskují Boží přirozenosti tři odlišující otisky: otcovství, synovství a moc společně sdílené lásky, koinonia, která je specifikem, zvláštností Ducha Svatého.

Co je existence Boží ve třech osobách? Jeden přebývá v druhém. Kristu vlastní „Já“ dává uvidět Otce, a v tom Syn uskutečňuje sám sebe v plnosti. Otcové hovoří krásně o Trojici: bydlet v druhém, toto je božská existence, každý uskutečňuje sám sebe. Nechává v sobě objevit druhého, když ukazuje druhého. Já jsem, protože ty jsi. To je život, na kterém nám dává Bůh podíl! To je to, co se odehrává, když nás Bůh miluje: nechává nás vstoupit do této své existence a dává nám své velké zaslíbení: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20) Když jsme ponořeni do křtu, jsme vnořeni do tohoto božského života. Proto Kristu zdůrazňuje, že nový život se začíná životem, který jsme dostali při křtu. Začínáme tímto životem. Bůh přebývá s člověkem a v něm, ale ne na způsob nějakého svatostánku, který si musí zasloužit a postavit si ho svojí morální dokonalostí. Bůh přebývá v člověku životem, kterým přijímá druhého, jako společenství osob. To, co skutečně má hodnotu a cenu, je to, co můžeme nechat vyplout na povrch zevnitř, z Boží strany, co jsme dostali zadarmo, když jsme byli ještě hříšníky. Tento darovaný život je světlem, které ozařuje, které činí nové myšlenky, slova a skutky, dovoluje nový způsob vidění, nový způsob uvažování nad tím, kdo druhý vlastně je, je novým pohledem na náš životní příběh i na dějiny světa. To jsou plody života, který je synergií s Duchem Svatým a který vtiskuje do našeho biologického života stopu, pečeť jednoty, společenství a sdílení. Vtiskuje se do nás, vštěpuje, roubuje prostřednictvím dějin, totiž tím, jak život běží v jednotlivých vrstvách, nezřídka v trýzni, mukách a ranách, které nacházejí vyústění v těle Kristově.

Pro nás přítomnost Boží znamená společenství osob. Ten, kdo mě stvořil, ten, kdo mě vykoupil, ten, kdo mě posvěcuje, mne utváří. A jestliže Bůh přebývá v mém srdci, pak se to projevuje v mém smýšlení s církví, církevnosti, v zakořenění v církvi. Jen zde se stále učím umění jednoty v mnohosti a kráse jedinečnosti ve společenství. Tento způsob života v církvi mi otevírá přístup k tváři. V tváři jiných vidíme toho, kdo dává sám sebe, aby mohl být s druhými. Ten druhý již nezabírá prostor druhým, protože žije uvnitř druhých. Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých. Takový člověk nežádá pro sebe, ale raduje se, když druhé vidí. Neraduje se pouze z jídla, ale z tváře toho, kdo sedí naproti němu u stolu. To je společenství, toto je život Boží, který nám otevírá Duch jako dar Otce, který nás učinil dětmi skrze Syna.


Foto: Ivan Dobrovolský (z kostela sv. Ignáce v Praze).


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí
10.9.2021 Poznání Krista jako jediného Pána se odehrává sdílením životů a poslání
3.9.2021 Ježíš se o něj postará
27.8.2021 Bludiště zákona odtrženého od života a víry



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za udržitelný životní styl
Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.
Národní úmysl Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.
více »

Nejbližší akce

První česko-slovenské setkání pro zájemce o jezuitský řád


Co nám dnes může nabídnout svatý Ignác?


Jezuité v proměnách staletí


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro seniory, vede P. Jan Mach


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil