Rozhovory

Budování církve v Kambodži

Alena Rousová

Co vás přivedlo do Kambodže?

Byla to otázka uprchlíků. Jako jezuita jsem předložil svůj sen pracovat s uprchlíky a provinciál mě poslal do Jezuitské služby uprchlíkům. Tam jsem byl přidělen do jihovýchodní Asie a byl jsem požádán, abych v Kambodži pomáhal postiženým lidem, obětem nášlapných min, a žil s nimi v uprchlických táborech. Zamiloval jsem si ty lidi. Později jsem pomohl v Kambodži otevřít jezuitskou misii. A tam jsem stále, třicet pět let, šťastný, že tam mohu sdílet svůj život s lidmi.

Jste „apoštolský prefekt“?

Dalo by se říci, že v Kambodži je církev stále ještě „v plenkách“. Působí zde tři církevní uskupení, což jsou tři teritoria misie: vikariát a dvě prefektury. Jsem jakýmsi „vylepšeným knězem“. Mám odpovědnost biskupa diecéze, ale v uskupení, které tento status nemá: apoštolská prefektura Battambang. Mým úkolem je pomáhat jasněji vnímat přítomnost Pána prostřednictvím služby, pozornosti křesťanským komunitám a celé populaci. Protože se ve skutečnosti považuji za apoštolského prefekta všech, nejen katolíků.

Váš pektorál je poněkud poutavý ...

Můj náprsní kříž se trochu liší od mnoha jiných. Kristus, kterého mám, je zmrzačený Kristus, který nám říká tři věci. Tomuto Kristu chybí noha, protože k nám mluví o nášlapných minách, které zničily nohy tolika lidem. To znamená, že Ježíš Kristus, náš Pán, se ztotožňuje s utrpením postižených lidí. S tímto Kristem chceme také ukázat, že utrpení postižených je spojeno s utrpením Krista, kterým zachránil svět. A třetí význam je, že Pánovo mystické tělo je neúplné, protože mu něco chybí, chybí mu noha kvůli nedostatku porozumění, kvůli nedostatku poznání Boží lásky. Naším posláním je dotvořit tohoto zmrzačeného Krista.

Co můžete říct o kambodžských lidech?

Utrpení kambodžského lidu od doby genocidy stále přetrvává. Toto utrpení se předává z generace na generaci. Existuje mnoho starších lidí, jejichž psychika byla ovlivněna, a to se přeneslo na jejich děti, na jejich příbuzné. Díky Bohu, kambodžská mládež již nyní hledí do budoucnosti očima naděje a se smyslem pro pokrok a spravedlnost. Ale stopy utrpení režimu Pol Pota jsou velmi choulostivé téma, což musíme vzít v úvahu, když pracujeme, když doprovázíme. Musíme rozvíjet naše pastorační projekty se zvláštní citlivostí, protože pracujeme se zraněnými lidmi, a jejich rány ještě nejsou uzdraveny.

Jak působí jezuité v této zemi?

Je nás asi dvacet pět jezuitů devíti národností, většinou Asiaté: Korejci, Indové, Filipínci, Indonésané, Vietnamci, Thajci... a já, Španěl. Jsou mladí a velmi angažovaní, velmi dynamičtí, velmi blízcí lidem. Naše služby nás přibližují lidem. Kontext Kambodže je velmi jednoduchý v tom smyslu, že chudí se nacházejí všude a není těžké se s nimi setkat. Takže máme vzdělávací projekty; hodně pracujeme v oblasti vzdělávání, a to jak obecného vzdělávání, tak vzdělávání lidí s mentálním a tělesným postižením. Máme také projekty zemědělské výroby i projekty, které mají důležitý rozměr Laudato Si‘, péče o stvoření.

V mé prefektuře Battambang máme také projekty v oblasti zdraví a hygieny, včetně lékařských misí na venkově, které jsou velmi cenné. Pro mladé lidi máme programy na podporu hodnot, duchovního rozvoje a vedení. Snažíme se podporovat vedení zdola, jednoduché zapojení do komunit. To je to, co nabízíme mladým lidem.

Kde najdete energii pro svůj dlouhodobý misijní úkol?

Především ve vnímání, že jsme svědky Pánova života uprostřed jeho prostého lidu; být s ním a sloužit mu. Ale také nás velmi inspiruje papež František, který nás povzbuzuje, abychom byli kreativní a dynamičtí, když přicházíme k lidem, a přinášeli jim láskyplnou přítomnost Krista a církve. Papež se také zasazuje o synodální charakter církve, který podporuje paradigmata, která jsou ve prospěch našeho způsobu budování církve v Kambodži a dávají nám naději. A pak z jezuitského hlediska nás stimulují univerzální apoštolské preference: jsou to způsoby, jak vidět a dělat to, co můžeme uskutečnit ve všech našich službách.

Tak vypadá místo, kde se v tomto malém koutě světa pokoušíme projevit Pánovu přítomnost; Pána, který se o nás neustále stará a říká nám: „Vyjdi!“

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

 odeslat článek     vytisknout článek