Rozhovory

Na generální kurii Tovaryšstva Ježíšova se hovořilo o restorativní spravedlnosti

Alena Rousová

Otče Guido, proč jste na konci června přijel na generální kurii?

Na generální kurii jsem přijel na pozvání otce generála a jeho asistentů. Šlo o setkání, které bylo pečlivě naplánováno a připraveno na dálku během několika měsíců práce. Částečně bylo koncipováno jako exercicie s důležitými momenty sdílení a částečně bylo pojato jako reflexe a formace v restorativní spravedlnosti, včetně poslechu některých osobních zkušeností.

Můžete nám několika slovy představit, co je restorativní spravedlnost? Jak se liší od jiných forem nebo způsobů chápání nebo hledání spravedlnosti?

Restorativní spravedlnost je definována Organizací spojených národů jako „jakýkoli proces, při kterém se oběť a pachatel a případně jakýkoli jiný jednotlivec nebo člen komunity postižené trestným činem společně aktivně podílejí na řešení problémů vyplývajících z trestného činu, obvykle s pomocí facilitátora.“ Ve srovnání s tradičnějšími formami spravedlnosti nejde při restorativní spravedlnosti o pasivní trestání těch, kdo byli shledáni vinnými. Naopak se zde navrhuje a usiluje o umožnění aktivního a velmi náročného přezkoumání míst, kde došlo k trestnému činu, bolesti a vině, pokud možno dochází k setkání „nepřátelských“ stran.

Zatímco tradiční retribuční justiční systém se zaměřuje na trestný čin a pachatele, restorativní spravedlnost funguje ve světě vztahů, které byly zraněny spáchaným zlem, a zapojuje do této cesty oběť, pachatele a komunitu, pokud jsou volně dostupné. Definuje se jako spravedlnost, která uzdravuje (místo toho trestá), nebo spravedlnost setkání. Je to justice, jejíž hlavní otázky již nejsou: „Kdo je viníkem?“ „Jakými sankcemi musí být potrestán?“; ale spíše: „Co se stalo vám, nám?“ „Co lze udělat pro nápravu zla a způsobených škod?“

Všechny studie potvrzují, že restorativní spravedlnost má silný dopad na lidi, kteří ji zažívají, a zejména v oblasti trestního soudnictví lze u pachatelů pozorovat hluboké změny, o čemž svědčí výrazné snížení míry recidivy. Restorativní spravedlnost proto může významně přispět ke kvalitě života v našich městech a čtvrtích.

Je přístup restorativní spravedlnosti „křesťanským“ přístupem? Proč si myslíte, že je vhodný zvláště v současném kontextu Tovaryšstva Ježíšova a církve?

Restorativní spravedlnost se v současnosti vrací ke kriminalistovi Howardovi Zehrovi a k prvním zkušenostem s touto metodou na východní mennonitské univerzitě. V návrhu a myšlence Zehra je patrná křesťanská stopa, ale restorativní spravedlnost vznikla mimo církevní kruhy.

Věřím, že její charakteristiky mohou být dnes pro církev a společnost zvláště cenné a plodné právě proto, že - abychom citovali důležité Zehrovo dílo - nás zavazují „měnit brýle“ a vidět vztahy a možnost uzdravení ran jinak. Mám na mysli mnoho vnitřních napětí v našich komunitách, naše apoštolské prostředí narušené nebo blokované neshodami nebo protichůdnými vety. Mám na mysli také situace, jako jsou zneužití, při nichž došlo k vážnému narušení integrity a důstojnosti osoby s vážnými dopady na celý svět vztahů osobních, sociálních, a dokonce institucionálních.

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

 odeslat článek     vytisknout článek