Články / Dokumenty Dnes je 24. 5. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Dokumenty

         A     A     A

Podstatou náboženství je právě žít s Bohem, být mu co nejblíže

Středa, 21.7.2021
Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 14. listopadu 1948

Alena Rousová

Kdysi se ptal Pán Ježíš apoštolů: „Za koho mne považujete?“ A Petr odpověděl jejich jménem: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.“ Pán Ježíš měl z tohoto vyznání velikou radost, blahopřál za ně Petrovi, dodal, že k tomuto poznání nedošel svou vlastní silou, že mu je nezjevilo tělo a krev, nýbrž Otec, jenž je v nebesích. Z těchto slov vyplývá to, co Církev vždy učila a učí, že totiž pravá, nadpřirozená křesťanská víra není výsledkem našich zásluh, nýbrž nezaslouženým darem Božím. Ovšem darem, z něhož nikdo z nás není vyloučen. Nemůžeme si jej dát, ani zasloužit, každému z nás jej vnitřní působení Boží nabízí, každý z nás má však také neblahou možnost onen dar odmítnout nebo zničit. Zničit buď najednou nějakým těžkým proviněním, nebo nechat zhynout pomalu svou leností a polovičatostí, svou vlažností a netečností. Když totiž říkáme, že víra je dar Boží, pak je tím míněn Bůh sám. On sám se sklání ke mně a svou tajemnou činností způsobuje, abych jej mohl poznat. Měli bychom být hrdi na tuto Boží činnost v nás, i z ní bychom měli znovu vycítit, jak onou jeho přítomností je proniknuto a posvěceno celé mé myšlení a jak se s tím špatně srovnává ten obyčejný obsah našich myšlenek, plný malicherného posuzování, plný závisti a ješitnosti, plný různých vzteků a záští. Pamatujme, že naše mysl je svatyňkou posvátnější než kostel a neznesvěcujme ji proto, nenaplňujme ji bezcennými krámy. Naše mysl je posvátná, ale jen onou přítomností Boží v ní.

Jaké to otřásající tajemství, které však námi málo otřásá, protože jsme je už tolikrát slyšeli, a protože vůbec nemáme náladu se jím dát rozechvět. Je příliš vážné. Vyžaduje vážnost už k jeho pochopení a muselo by k vážnosti vést. K tomu všemu však nemáme povahu a chuť. My, kteří žijeme ze dne na den a kteří přemýšlíme hlavně o tom, jak každým tím dnem projít co nejlehčeji, nikdy nebudeme chtít chápat, k čemu bylo třeba té dobrovolné smrti Syna Božího. Lidé, jejichž nejvyšším zákonem životním je požitek, nikdy nebudou chtít slyšet o tom, že Bůh, jenž je svou podstatou blaženost sama, zasahuje tak divným způsobem do našeho života, že totiž chudý a zničený a pokořený zemře za nás a udělá z tohoto svého kříže střed všeho. Nedíváme se rádi na tento kříž, protože by se náš vlastní život nám jevil v příliš křiklavé protivě, náš vlastní život, tak, jak jej nyní obyčejně vedeme, by se nám asi zhnusil. Bylo by to sice zhnusení spasitelné a blahodárné, ale my se nikdy nechceme odhodlat s tímto způsobem svého života rozloučit, a proto nikdy nenabudeme ani vážnosti k opravdovému pochopení Kristovy smrti, ani vážnosti pro svůj vlastní život, aby totiž byl trochu více ve shodě se smýšlením a jednáním Kristovým.

My ovšem skoro vůbec nežijeme takovým životem, jak jej míní modlitba, která říká, že Kristus svou smrtí vrátil život světu. Nám se nějaké noční hýření zdá mnohem spíše život, a proto se nám nutně zdá smrt na kříži bláznovstvím. A v tom ovšem nebudeme sami, protože o bláznovství kříže mluví již svatý Pavel. Již on znal lidi, kteří se tak naň dívali. My bychom však přece jen měli prosit o toto svaté bláznovství. Měli bychom upřímně prosit a upřímně se snažit, aby se nám konečně otevřely oči a abychom poznali, že ona dobrovolná smrt na kříži, ačkoli vypadá na pohled tak bezútěšně, je nejúchvatnější věc, jež se kdy na naší zemi stala, že je to opravdu nejskvělejší vyzáření hlubin Božství, při němž právem jmenujeme celou Boží Trojici, a že Církev právem zpívá: „Ave Crux, ave, spes unica! – Buď pozdraven kříži, Ty jediná naděje!“ Sotva ovšem poznáme krásu Kříže uprostřed života lehkého a lehkomyslného. Život je věc vážná a nenaučíme-li se naň dívat vážně, budeme z něho nakonec úžasně otráveni a nikdy nepoznáme, co je to pravá radost a pravé štěstí.

Chceme-li se tedy modliti s knězem před svatým přijímáním: Zbav mne skrze toto své přesvaté Tělo a svou Krev všech mých nepravostí a všeho zla vůbec, měli bychom při tom mít především na mysli onu naši bezmyšlenkovitost, onu naši spoutanost hmotou, onu naši neschopnost věřit v krásu duchovních hodnot. Jestliže jich nás svaté přijímání zbaví, pak budeme opravdu spaseni, a proto v téže modlitbě prosíme znovu positivně: Učiň, abych vždycky lnul k tvým přikázáním a nedopusť, abych se kdy odloučil od Tebe.

Zachovávati Kristova přikázání, lnouti k nim a býti s Kristem spojen, být u něho, jsou dvě stránky téže věci. Jedna vypadá přísněji a druhá slastněji, nelze však jednu od druhé oddělovat, jedna nikdy neexistuje bez druhé. Jsem-li u Krista, jsem-li s ním spojen, nutně zachovávám jeho přikázání. Jinak bych totiž naplano mluvil o sjednocení s ním. Být u Krista jest milovat Krista. On sám však řekl: „Kdo zachovává má přikázání, ten jest, který mne miluje.“ Nám se někdy jeví náboženství jen jako souhrn přikázání. Není to pravda. Podstatou náboženství je právě žít s Bohem, být mu co nejblíže. A protože Kristus je Bůh, je podstatou náboženství být co nejněžněji spojen s ním. Ale přikázání jsou právě jeho přikázání, nemůžeme tedy opravdu milovat jeho, nemilujeme-li jeho přikázání, jejich zachovávání je nutnou podmínkou sjednocení s ním.


Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 193-195).
Foto: Ivan Dobrovolský.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
13.4.2022 Smrt Ježíše Krista
8.12.2021 Blahořečení jezuitských kněží Martina Středy a Adolfa Kajpra se přibližuje
29.11.2021 Poslední soud
26.10.2021 Maria, Panna čistá
1.6.2021 Osobnosti české církve: Adolf Kajpr



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za víru mladých
Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
Národní úmysl Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby.
více »

Nejbližší akce

Třetí česko-slovenská víkendovka pro zájemce o jezuitský řád


Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“


Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil