Články / Články Dnes je 20. 10. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Kdo je můj Pán? Komu patřím?

Pátek, 8.10.2021
Nad biblickými texty 28. neděle v mezidobí se zamýšlí P. Pavel Ambros SJ

Pavel Ambros

Kristus stále převrací náboženskou logiku své doby a zejména svých učedníků, kteří mu nemohou porozumět. Dnes se vypráví příběh o muži, který běží a vrhá se na kolena před Ježíšem. V Markově evangeliu jsou jen dvě postavy, které běží za Ježíšem: k výše uvedenému ještě posedlý muž z gerasenského kraje (Mk 5,1–20). Na Blízkém východě není zvykem běhat, protože se to považuje za urážlivé vůči osobě, ke které se běží. Místo toho je třeba k ní přistupovat pomalu a s respektem. V evangelijním příběhu naopak utíkají malomocní nebo posedlí, lidé zatížení nemocí, ti, kteří si už nevědí rady. Jejich situace převažuje nad etiketou a kulturou. To, co prožívají, je silnější než jejich zásady slušného jednání. Pocit rozvrácenosti je v nich tak silný, že spěchají za vysvobozením. Vědí, že osoba, ke které utíkají, může změnit jejich dramatické situace.

V dnešním úryvku však běží i bohatý, velmi zbožný muž. Přesto má pocit, že nepřežije, zdá se mu, že mu vlastní život uniká. Zajímá ho život věčný (zoé), život, který nezahyne, způsob bytí, který už není ohrožen hrozící smrtí. Prožívá život jako ohrožení, není šťastný, a tak ho to trápí, jako by i on měl malomocenství, jako by ho nečistý duch nechtěl nechat na pokoji. Přívlastek dobrý mistr, jímž oslovuje Ježíše, není obecný titul dobroty, jako by říkal dobrosrdečný, ale znamená znamenitý, velký, největší ze všech, na něž se již jistě obrátil a kteří mu nebyli schopni dát odpověď. Ježíš mu odpovídá poněkud zvláštním způsobem. Je dobrý, protože on sám už má velkého učitele: Boha se svým zákonem (srv. Mk 10,18–19). Otázka je ve skutečnosti špatně položená. Ptát se, co je třeba udělat, aby člověk získal jako dědictví život Věčného, život Krista zmrtvýchvstalého, ukazuje na chybné východisko. K nabytí dědictví musí být člověk dítětem. Myslí si, že musí něco udělat, aby získal dědictví. „Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi.“ (Řím 8,17). Člověk musí někomu patřit, ne něco dělat. Proto Ježíš končí slovy: přijď a následuje mne. Buď chápete život podle pohanského pojetí náboženství, tedy jako svůj závazek, nebo chápete svůj život jako akt víry, což znamená nechat se obejmout, a tím přijmout Boží dílo.

Boží dítě hledá ve svém dědictví věčný život. Po čem pátrá? Doslova „shání“ něco od Boha, protože dědictví ve Starém zákoně je vždy dílem Hospodina Izraele. On uchovává dědictví Abraháma, jeho dětí. Rád by udělal něco pro Boha, aby od Boha získal dědictví věčného života. Hledá jistotu života, života bez konce, ale myslí si, že aby ji zdědil, musí něco udělat pro Boha. Ježíš tedy cituje z druhé desky Zákona. Ta se zabývá vztahy mezi lidmi. „Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš (…)“. Ukazuje jeden rys: vztah k Bohu se projevuje vztahem k člověku. Cesta k Bohu prochází skrze člověka. Víra prochází tím, co s druhými prožíváme. Kdo chce udělat něco pro Boha, musí to poznamenat jeho vztah k člověku. I sv. Bazil umožnil žadateli stát se poustevníkem až po dosažení dokonalosti v klášteře, v němž prokázal svoji lásku k bližnímu. Až tehdy dozrál k životu s Bohem na poušti. Když je láska dokonalá, můžeme být skutečně sami s Bohem, protože jsme v dokonalém společenství s ostatními.

Majetnému člověku nechybí sebevědomí. Vše zachovává od mládí: je vlastně na sebe „správně“ přísný, navíc nábožný, dokonce nadprůměrně zbožný, záleží mu nádavkem na zákonech a na životě podle nich. Jeho náboženské smýšlení je dokonale vyjádřeno v položené otázce. Prozrazuje naprosto jeho náboženskou mentalitu: „Co musím dělat?“ Není to i naše častá otázka? Nenavykli jsme si na duchovní život, který je zarámován povinnostmi a příkazy, které nikoho neudělaly šťastným? Není to rozpoložení srdce, které člověka nečiní živým? Přivádí ke zdroji života? Činí nás blahoslavenými, šťastnými?

Srovnejme tento postoj s tím, co o životě s člověkem Bůh říká: „Já budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.“ (Jer 30,22) Smlouva vyjadřuje sounáležitost, obsahuje identitu. Hovoří o jediném: čí život žiji, kdo je můj Pán, komu patřím. „Když hledáte ospravedlnění v Zákoně, nemáte už s Kristem co dělat, vypadli jste z milosti.“ (Gal 5,4). „Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6,63).

Na čem závisí můj život? Čí je? Na věcech? Je to založen na věcech, na životě pozemském (bios), na mé vlastní síle? Nebo na mých duševních kvalitách (psyché), na mé vůli k životu? Nebo je darovaným životem (zoé), darem, který jsme již dostali? Je-li darovaný život (zoé) životem dítěte Božího, životem se Synem a životem Syna s námi prožívaným, je darem. Zde se dostáváme k jádru: každá forma vlastnictví je špatná, je-li výrazem toho, co si myslím, že mohu ovládat bez ohledu na druhého. Je-li život darem, jediným způsobem, jak ho žít, je žít ho jako dar, aby člověk dospěl k tomu, aby rozvažoval v srdci, jak má užívat svěřené k radosti dárce. Jak? Hledáme onen Boží projekt, kde má všechno své místo, a proto již nic jiného nevlastním.

Ohniskem celého příběhu je Kristus. Bohatého člověka miloval, a ten přesto odešel smutný. O co se přesně jedná? Slovy evangelia: „Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“ (Mk 8,35). Ti, kdo propadli logice vyjádřené sloganem: dělat, abych získal, se postupně stávají otroky mentality vlastnictví. Důsledek? Ztráta schopnosti uvažovat o stvořených věcech jako o daru. Vytrácí se z člověka základ, ztrácí půdu pod nohama, míjí se s láskou, která je svobodná. Kristus ho miluje a upírá na něj svůj pohled. Doslova: čte uvnitř, vidí dovnitř. Bohatec lásku nechápe. Ve skutečnosti mu chybí jedna věc: „Jedno ti schází.“ Nevidí, že v jeho případě majetek vytváří propast mezi lidmi, vyhání lásku. Láska vždy proniká tvář laskavostí, láska přetváří to, na čem člověk staví.

Odchází smutný. Měřítkem spravedlivého života je nakonec štěstí. Slovy evangelia: blahoslavenství. Měří se vztahem k druhým, prostřednictvím vztahů: k věcem samotným, k sobě samému, k druhým, k Bohu. Co nás zarmucuje, uzavírá, uvězňuje? K odpovědi dojdeme tehdy, když toto rozpoložení pojmenujeme přesně: neprožíváme dar jako dar, stále se snažíme dělat něco, za co si něco zasloužíme. Jsme natolik v zajetí očekávání, že se nepozorovaně vytrácí naděje. Nakonec nás zneklidňují druzí, zneklidňují nás věci, zneklidňuje nás sám Bůh. Zůstáváme daleko od pohledu lásky. Stává se nám něčím neznámým. Víru manipulujeme, když tvrdíme, že Bůh nás miluje jen tehdy, když se nám daří.

Logika evangelia je zcela jiná. Otázka v dnešním evangeliu je hluboká: Čí jsem? Od koho k nám proudí tvůrčí jiskra? Nechám se oslovit, usměrňovat a řídit tím, že se stanu obětí mnoha starostí a obav, které člověka přetvářejí v osamělce proniknutého smutkem?

Příspěvek lze vyslechnout ZDE.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
15.10.2021 Život na Boží způsob
1.10.2021 Bez vztahu nemůžeme dozrát k poznání a moudrosti života
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí
10.9.2021 Poznání Krista jako jediného Pána se odehrává sdílením životů a poslání



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Učedníci – misionáři
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Národní úmysl Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
více »

Nejbližší akce

Bez cenzury o problémech v duchovním životě


Improvizace na jezuitská témata


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Exercicie se sv. Ignácem, vede P. Ladislav Nosek SJ


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil