Dokumenty

Maria, Panna čistá

Alena Rousová

V tom pravém křesťanství, které žárlivě střeží Církev katolická v jeho neporušené čistotě, jsou tajemství. To znamená, Bůh tam ukazuje často svou bytost nebo své činy tak, že náš rozum nechápe a zůstává ohromen stát. A pak nastává třídění duchů. Jedni řeknou: Pane, já nevidím dost jasně, já nechápu, a přece se skláním, protože vím, žes veliký, a nemohu se proto divit, nemohu vniknout zcela a úplně do hlubin úradků Tvých. Druzí však řeknou: Odmítám tajemství, protože jsou našemu rozumu nepřijatelná. T. zn.: Bůh musí jednat jenom tak a může dělat jenom to, co náš rozum uznává za možné a za rozumné a za správné. A sice náš rozum ne ve zbožné pokoře rozjímající, ten by ještě pronikl dost daleko, nýbrž náš rozum matematicky měřící a chladně právnicky smlouvající. Udělám si Boha podle sebe, budu žárlivě dávat pozor, aby tento Bůh nikde nepřesahoval můj rozum, podrobím ho též všem přírodním zákonům, a pak půjdu se k němu modlit. Co je takový Bůh? Je to pracný výrobek mého t. zv. vědeckého myšlení, ve skutečnosti velmi subjektivního mudrování.

Takový Bůh se může snad líbit lidem zamilovaným do svého chladného rozumu, bude jim nějakou estetickou parádou, estetickým zaokrouhlením světového názoru, ale nebude to Bůh živý, nebude nikdy tím životním principem, jenž strhuje před sebou na kolena, tvůrčí osobní energií, jež jediným zavanutím své vůle rozsévá světy, Bohem, jenž přes svoji neomezenou velikost, a právě pro ni se dovede zas celý skrýt v kousíčku chleba a celý se dát třeba šestiletému dítěti a celý se snést do lůna Panny a stát se jejím Synem.

Vracím se tak opět k onomu dogmatu panenství Mariina. Jde o tělesnou neporušenost Matky Ježíšovy. To znamená, že Maria zůstala Pannou, když počala svého Syna, že jí zůstala, když ho porodila a že jí zůstala pak celý život, že neměla jiných dětí.

A proč to máme věřit? Především prostě proto, že to tak je, že je to pravda. Pravda je, naprosto nezávisle na tom, zdá-li se nám to rozumné nebo nerozumné, možné nebo nemožné atd. K neviditelným duchovním pravdám má nás povznášet i tělesná neporušenost Mariina, má nám nově vštípit, jak podivuhodně sestupuje Bůh k nám.

„Duch svatý sestoupí v tebe a moc Nejvyššího tě zastíní.“ Těmi slovy naznačuje anděl, že Kristus nebude mít lidského otce, že Maria počne panensky. On totiž je druhou Osobou nejsvětější Trojice, již od věčnosti plodí věčný Otec. A protože mezi Bohem a tvorem při vší otcovské něze, která nás s ním pojí, vždycky zůstává nesmazatelný a nepřeklenutelný rozdíl. A proto Maria zůstává Pannou. Neznamená to znehodnocení přirozeného otcovství lidského, jako se panenským mateřstvím Mariiným nesnižuje přirozené mateřství lidské. Znamená to, že Bůh není člověk, vedle jeho otcovství není místa pro otcovství lidské. Ale Maria zůstala Pannou i při porodu Ježíškově.

Tak jako později po svém zmrtvýchvstání vešel Ježíš zavřenými dveřmi k apoštolům, tak při svém vstupu na svět prochází zavřenými dveřmi lůna panenského. Věřit tomu je lehko zase jenom tomu, kdo věří, že Ježíš je Bůh, Tvůrce všech přírodních zákonů, jenž je může z tajemných důvodů moudrosti své někdy změnit.

Měla Dítko, Božské Dítko, byla Matkou, a přece zůstala Pannou. A zůstala jí po celý život svůj. Neměla jiných dětí. Abychom pochopili, že Maria nemohla mít jiných dítek než Ježíše, musíme si připomenout, že Bůh je posledním cílem vší lidské činnosti. A zároveň její mateřství, právě proto, že jeho plodem je Bůh, splnilo vrchovatě svůj účel, rozkvetlo květem nejkrásnějším, nad nějž nic jiného vyššího nemůže být, k němuž nelze nic přidávat.

Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 407-411).
Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek