Názory

Jak se stavět k autoritě církve?

Pavel Ambros

Připomeňme si, co je míněno autoritou v církvi. Je zakusitelnou a prokazatelnou důvěryhodností nebo nárokem určité osoby, přesvědčit druhého o pravdivosti poznání nebo platnosti ustanovení. Kdo chce někoho k něčemu zavázat, ba i přivést k tomu, co nemusí vždy bezprostředně nahlédnout, nejlépe začíná tím, že nejen chce, ale také i s druhým hovoří. Předpokladem dialogu je ono rozpoložení srdce, v němž připouštíme, že se můžeme od druhého něco naučit, a snažíme se o to. Jsme na cestě k dovršení společně. Všechny nás vede Pán. Autorita tím prokazuje svůj hlavní úmysl. Nechce dosáhnout poslušnosti jako svého záměru, ale chce přivést k pochopení, vhledu a svobodnému přijetí toho, co člověka přesahuje. „Neboť nenasycuje a neuspokojuje duši, jestliže mnoho ví, nýbrž pociťuje-li a zakouší-li věci vnitřně.“ (Duchovní cvičení č. 2) Nikdo „nevlastní“ úplnou pravdu. Ta se nachází až ve spolupráci nesené Duchem.

 odeslat článek     vytisknout článek