Názory

„Štěstí mi neprospívá: nesnesu štěstí“

Pavel Ambros

Překvapující sdělení. K jaké představě štěstí se vztahuje a od jaké podoby štěstí se distancuje? Drobná douška vysvětluje znepokojivé tvrzení. Když Dostojevskij připravuje román Zločin a trest, poznamenává si: „V pohodlí není štěstí, štěstí se kupuje utrpením.“ (ПСС, 7, s. 154)

Štěstí nepřináší a přinést nemůže konzum. Ani pohodlí nabízené technickými výdobytky. Petrohrad druhé poloviny 19. století, kde spisovatel žil, měl výstavní obchodní centrum mezi Něvským prospektem a Italskou ulicí. Luxusní pasáž byla vzorem architektury a nové kultury konzumního životního stylu. Všechny potřeby člověka, nejen materiální, ale i duchovní, měly být uspokojeny zákonem poptávky a nabídky. Dostojevskij této tváři komerční kultury štěstí vzdoroval. Podle něj cenou, kterou se za štěstí platí, není cena valut a bankovek. Štěstí se nezískává jako každé jiné zboží, naopak štěstí se kupuje utrpením. „Takový je zákon naší planety, ale toto bezprostřední vědomí, pociťované v událostech života, je tak velkou radostí, za kterou lze zaplatit léty utrpení.“ (Tamtéž)

Co se můžeme prostřednictvím této glosy dozvědět? Pro Dostojevského štěstí přicházející skrze utrpení je univerzálním zákonem. Jeho dosažení za cenu bolesti se stává radostí, když si to člověk uvědomí a je ochoten dát na druhou stranu vah i léta utrpení. O něco později tuto myšlenku dále upřesňuje: „Člověk se nerodí proto, aby byl šťastný. Člověk si zaslouží své štěstí, a to vždy utrpením.“ (Tamtéž) Rozhodující je vztah mezi štěstím a bolestí. Velmi dobře je tato souvislost nastíněna v dopise jeho neteři Sofii Alexandrovně Ivanovové (jíž je věnován román Idiot) ze srpna 1870. Dává jí toto poučení: „Bez utrpení nepochopíte ani štěstí. Ideál prochází utrpením jako zlato ohněm. Nebeské království se získává úsilím.“ V tomto smyslu nejde o sakralizaci bolesti. Jeho záměrem je vykreslit obraz štěstí, k němuž se vždy váže nasazení, práce, únava. Odkazuje tím na evangelijní úzkou bránu (Mt 7,13). Nebeské království se získává namáhavou lopotou. Protikladné zkušenosti pomáhají člověku zrát. Tuto představu štěstí velký ruský spisovatel předkládá jako příklad, ideál, vzor, o nějž je třeba usilovat, a který přirovnává ke Kristu, protože, není většího štěstí než víra.

Pro Dostojevského štěstí nikdy nepřichází zdarma, není náhodné, nikdy není štěstím jen tak z ničeho. Je třeba pro něj něco vykonat. Co přesně? Pro něj i trpět. V Deníku spisovatele jasně píše: „Štěstí nespočívá samo v sobě, ale v jeho dosažení.“ (Январь. III, in ПСС, 22, s. 34) Starec Zosima vyzývá Aljošu, aby „hledal v hoři štěstí“ (II,7). Proto může svému bratru Michailovi v dopise napsat krátce před odjezdem do vyhnanství na Sibiř v prosinci 1849 tato naléhavá slova: „Být člověkem mezi lidmi a zůstat jím vždy, v žádném neštěstí nezoufat a neklesat na mysli – v tom spočívá život, to je jeho úkol.“

 odeslat článek     vytisknout článek