Názory

Služebníci, ne otroci – Dostojevského pohled do nebe

Pavel Ambros

Deník spisovatelův za rok 1880, Leichtner, Praha 1912, s. 193 [ПСС, 26, s. 163].

Inspirováni římským L’Osservatore Romano z června tohoto roku si všimněme drobné poznámky z Deníku spisovatele ze srpna 1880. Vede k zamyšlení. Jaký je rozdíl mezi služebníkem a otrokem ve světle víry? V křesťanství otroci nemohou být. Jejich rozdíl naznačuje již samotná etymologie slova. Ruský výraz раб [rab] má svůj základ ve staroslověnštině [робъ], která tím překládá řecký výraz δοῦλος [doulos]. Původní podoba byla *orbę související s latinským výrazem orbus [osiřelý], řecky ὀρφανός [orfanos]. Sirotek je ten, komu se něčeho nedostává, a proto je donucen přijmout i nejpodřadnější práce. Výraz služebník či sluha [слуга] odkazuje na staroslověnské слѹга [slouga], řecké ὑπηρέτης [pomocník], διάκονος [pomocník, jáhen] a litevské slaugýti, slaugaũ, podržet nebo pomáhat. Sluha je tedy ten, kdo pomáhá, je spolupracovníkem, zatímco otrok je ten, kdo je zbaven nejen všech práv, ale dokonce i své vůle, a tedy i svobody.

Budou služebníci a páni, ale páni nebudou pány a služebníci nebudou otroky. Ukazuje tím, jak křesťanství vyzdvihuje svobodu člověka, s níž se při respektování vzájemných rolí uskutečňuje služba obou. Služebník v pohledu křesťana je člověk, který si zachovává důstojnost a nezávislost právě proto, že je mu dána tato vůle a svoboda. Pro nás Čechy může být překvapením, že ruské slovo volja [воля] vyjadřuje obojí: vůli i svobodu. Otrok je ten, kdo „nemá“ vůli, je mu odepřena možnost volby, a tím je zbaven svobody. Dostojevskij naznačuje ještě jinou cestou: Je zde člověk, který se zříká svého výsadního postavení, kterého se mu dostalo nebo které získal. Ale volí si svobodu sloužit. Od toho je však třeba odlišit zotročení a propadnutí modlářství. Velký inkvizitor obviňuje Krista, že chce každému dát vlastní vůli, svobodu i za cenu rizika, že ji zneužije. Otroctví brání člověku stát se služebníkem.

 odeslat článek     vytisknout článek