Články / Rozhovory Dnes je 24. 5. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Rozhovor s generálním představeným Tovaryšstva P. Arturem Sosou (3. část)

Pondělí, 13.12.2021
Při příležitosti setkání ignaciánské rodiny ze západoevropské frankofonní provincie v Marseille

Pavel Ambros

Rozhovor proběhl na generální kurii 29. října, překlad sestra Anna Lexmaulová.


Otázka trochu předpokládaná zní: jsem na facebooku, jsem na twitteru, mám svůj blog, píšu, co chci, s tím a s tím nesouhlasím… Jak vyjádřit a respektovat tuto rozmanitost, a zároveň být autentickými svědky evangelia?

Prostřednictvím dialogu. Nicméně jedná se o určitý způsob dialogu. Papež František nedávno napsal encykliku Fratelli tutti. Velmi zdůrazňuje téma dialogu z různých hledisek. Dialog, který má člověku opravdu pomoci, aby vyšel z postoje polarizace, předpokládá, aby jeden bral druhého vážně. Jestliže mě rozmanitost vede k tomu, že druhým pohrdám, nepřijímám ho jako svého bratra nebo svou sestru, potom žádná možnost dialogu neexistuje. Dialog je možný pouze tehdy, když v druhém vidím bratra nebo sestru, který je ode mě odlišný. Potom můžeme vidět rozdíly, které nás rozdělují, ale zároveň hledat to, co nás spojuje. Dialog předpokládá, že když poslouchám někoho druhého, jsem také připravený změnit svou pozici. Předpokládá to také, že tato druhá osoba je také připravená změnit svou pozici, když poslouchá mě. To je to, co nám Pán překládá v evangeliu – to, co dělá on sám – naslouchá lidem. V evangeliu nacházíme množství pěkných scén, kdy Ježíš sám mění svůj způsob náhledu, protože naslouchá: například ženě, která jej prosí, aby uzdravil její dceru, přestože není z izraelského lidu, nebo Samaritánce. A tak, otevřít se reálně druhému, naslouchat mu, mluvit s ním s upřímností, rozpoznávat ho jako bratra nebo sestru, to je to, co nás může změnit.

Mnozí lidé i mnozí křesťané žijí tento čas jako čas znepokojení. Znepokojují se pro budoucnost, jak budou svědčit o své víře v dnešní společnosti. Jak uchopit tuto možnost konverze?

Je to velmi důležitý bod. Velice často rezignujeme na to, abychom věřili, že se můžeme změnit nebo že situace ve světě se může změnit, máme dojem, že to, co se děje, je jediná možnost, která může existovat. Nicméně věřím, že to, co hlásáme, a to, co se snažíme žít, je právě možnost změny. Možnost změnit sebe, možnost změnit druhé, možnost změnit vztahy mezi lidmi, změnit historii. A tato změna má svůj motor, který se jmenuje láska. Jestliže se něco změní, je to kvůli tomu, že milujeme ne vůlí, ale opravdovou láskou. To, co skutečně mění vztahy, je láska.

Může se říct, že papež František církev nechává dělat jedny velké exercicie?

Ano! Papež František zůstává velmi věrný exerciciím. Koneckonců své nejbližší spolupracovníky velmi povzbuzuje k tomu, aby si je konali. Myslím, že k tomu mohu říci své osobní svědectví: papež František je skutečně mužem modlitby. Je to muž, který se modlí, který se nespokojí s tím, že přemýšlí. Modlí se. Modlitba vyživuje jeho rozhodnutí.

Výchozím bodem vašich apoštolských preferencí v této situaci světa a situaci církve pro specifickou práci jezuity je slib chudoby. Proč tato důležitost?

Je jediný důvod slibu chudoby: protože sám Ježíš zvolil tuto cestu, když se stal jedním z nás. Exercicie nás učí, že stát se chudým je volba. Musíme rozlišovat mezi chudobou zvolenou a chudobou vnucenou. Naneštěstí, většina části lidstva žije chudobně ne proto, že si to přeje, ale protože je donucena k chudobě z důvodu sociálních podmínek. V řeholním životě, zejména pro nás jezuity, volíme tento život proto, abychom byli svobodnější, abychom se osvobodili od sebe samých, abychom byli skutečně pokorní a mohli následovat Ježíše a také abychom mohli pomoci překonávat chudobu vnucenou. Tato vnucená chudoba je něco, co na světě má vymizet, aby lidé mohli žít jako lidé, s důstojností, kterou si zaslouží. To je podpořeno svobodou, která není závislá na bohatství, abychom se mohli zasvětit službě druhým.

Je tedy potřeba skutečně se zříkat věcí, je tato radikalita nezbytná pro misii dneška?

Absolutně. Převažující kultura nemá za to, že bohatství je pouto, překážka jednoty mezi lidmi. Jestliže nejsme schopni zřeknout se radikálně privilegia nabývání materiálních dober a reálně nastoupit cestu sdílení, jak bude možné, aby se nespravedlivá společnost vyvinula v solidární společnost?

Víme, že jezuité jsou přítomní všude ve světě a s nimi také ignaciánská rodina, ale protože se zde setkáváme při příležitosti tohoto setkání ignaciánské rodiny ze západoevropské frankofonní provincie v Marseille, chci se vás zeptat, jak vidíte podstatné body pro evangelizaci dnešní západní Evropy.

Ignaciánská rodina sdílí spiritualitu inspirovanou Ignácem z Loyoly a ta v tomto okamžiku sekularizace nabízí velkou příležitost zvěstovat poselství evangelia. Myslím, že pro ignaciánskou rodinu je současná situace lidstva, konkrétně Francie, sekularizované Francie, sekularizované Evropy, velikou příležitostí ukázat, že existuje cesta, jak změnit svět podle tohoto ideálu lidského bratrství, za podmínky, že lidé svobodně přijmou způsob života podle evangelia a budou druhé zvát na tuto cestu.

A poslední slovo: ti, kteří nás sledují, se za vás velmi modlí: co byste po této ignaciánské rodině žádal?

Moje zkušenost jakožto generála Tovaryšstva je taková, že skutečně potřebuji modlitbu ze strany celé ignaciánské rodiny, abych mohl naplnit poslání a dokončit procesy, které je potřeba uvést do chodu. V Konstitucích Tovaryšstva Ježíšova také stojí, že hlavní povinnost generála Tovaryšstva je modlitba, aby tělo Tovaryšstva – ignaciánská rodina – v sobě stále nesla milost, kterou potřebuje, aby naplňovala své poslání. Je to modlitba, kterou si dáváme navzájem. Já ji sdílím jakožto generál s celou ignaciánskou rodinou, aby nám Pán dal milost, kterou potřebujeme, abychom se mohli skutečně nasazovat a namáhat se až do hloubky v misii, která nám byla svěřena a která se vyjadřuje v Univerzálních apoštolských preferencích.


Foto: Archiv.

8


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
4.5.2022 Setkání mladých francouzských jezuitů
11.4.2022 Jezuité v Austrálii se nechávají vést apoštolskými preferencemi
4.4.2022 Pro jezuity ve východní Africe jsou výzvy požehnáním
29.3.2022 Tovaryšstvo Ježíšovo v číslech
21.2.2022 Otec Anthony Corcoran SJ vypráví o své práci v Kyrgyzstánu



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za víru mladých
Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
Národní úmysl Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby.
více »

Nejbližší akce

Třetí česko-slovenská víkendovka pro zájemce o jezuitský řád


Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“


Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil