Články / Rozhovory Dnes je 24. 5. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Rozhovor papeže Františka s jezuity v Aténách 4. prosince 2021

Pondělí, 20.12.2021
Podle La Civiltà Cattolica zpracoval P. Pavel Ambros SJ

Pavel Ambros

P. Pierre Salembier, představený komunity, jako prvního představil bratra Georgese Marangose, který hraje na varhany a je ekonomem. Papež na to reagoval těmito slovy:

Přiznám se: Když jsem byl provinciálem, musel jsem si vyžádat informace o připuštění jezuitů ke kněžskému svěcení a zjistil jsem, že nejlepší informace mám od bratrů. Vzpomínám si na jednu chvíli: Byl tam student teologie, který končil studia, byl obzvlášť dobrý, inteligentní, milý. Ale bratři mi řekli: „Buď opatrný, pošli ho do práce chvíli před vysvěcením.“ „Viděli pod vodu.“ Zajímalo by mě, proč mají jezuitští bratři schopnost chápat podstatné věci života. Možná proto, že umí spojit procítěnost s prací rukama. Dotýkají se přímo hmatem reality. My kněží jsme někdy odtažití. Bratři jsou konkrétní a dobře rozumí konfliktům a obtížím: mají dobrý postřeh. Když mluvíme o povolání bratrů, musíme vždy brát v úvahu, že všechno – i studium – je třeba považovat za nástroj vlastního povolání, které dalece přesahuje to, co dotyčný zná.

Korejský jezuita Pierre Chongk Tzoun-Chan, farář farnosti a zakladatel Centra Arrupe, které se stará o děti uprchlíků. František se k němu obrací slovy:

Dvě věci. Zaprvé, mluvíte velmi dobře řecky! Jste univerzální Korejec! Za druhé: Je tu něco, co jste řekl, a to je velmi důležité. Založil jste dílo, Centrum Arrupe. Jste otcem zakladatelem, projevil jste svou tvořivost a velmi dobře víte, co je toto Centrum a jaká je jeho podstata a účel. Řekl jste mi, že už to nemáte na starosti. To je velmi dobrá věc. Když člověk začne nějaký proces, musí ho nechat rozvinout, nechat dílo vyrůst a pak se stáhnout. To musí udělat každý jezuita. Žádná práce mu nepatří, protože patří Pánu. Tím vyjadřuje tvůrčí indiferenci. Musí být otcem a nechat dítě vyrůst. Tovaryšstvo Ježíšovo se dostalo do krize plodnosti, když chtělo každý tvůrčí vývoj regulovat pravidly. Pedro Arrupe jako generální představený udělal pravý opak: obnovoval spiritualitu Tovaryšstva a přiměl ji k růstu. To je skvělý přístup: udělat všechno dobře a pak se stáhnout, aniž bychom byli majetničtí. Potřebujeme být otci, ne pány, abychom měli otcovskou plodnost. Ignác v Konstitucích říká něco úžasného: že velké principy se musí vtělit do okolností místa, času a osob. A to prostřednictvím rozlišování. Jezuita, který jedná bez rozlišování, není jezuita.

Otec Sébastien Freris i ve svých osmdesáti čtyřech letech vypomáhá ve farnosti. Říká papeži, že dříve bylo všechno jinak. Nyní je nás méně a máme méně sil. Papež jeho slova komentuje:

Jednou z věcí, která přitahuje pozornost, je ubývání členů Tovaryšstva. Když jsem vstoupil do noviciátu, bylo nás třicet tři tisíc jezuitů. Kolik nás je nyní? Víceméně polovina. A náš počet se bude i nadále snižovat. Tento údaj je společný mnoha řeholním řádům a kongregacím. Má svůj význam a my se musíme ptát jaký. Nakonec tento pokles nezávisí na nás. Pán posílá povolání. Pokud nepřijde, nezávisí to na nás. Věřím, že nám Pán dává lekci pro náš vnitřní život. Pro nás má význam ve smyslu ponížení. V Duchovních cvičeních Ignác vždy poukazuje na tento rozměr našeho života: na ponížení. Pokud jde o krizi povolání, jezuita nemůže zůstat na úrovni sociologického vysvětlení. To je přinejlepším poloviční pravda. Hlubší pravdou je, že Pán nás vede k tomuto ponížení počtu, aby každému otevřel cestu ke třetímu stupni pokory (Duchovní cvičení č. 167). Jen ten je zdrojem jezuitské plodnosti, se kterou počítá. Třetí stupeň pokory je cílem Duchovních cvičení. Velký vědecký časopis dnes již nemáme: Co tím Pán myslí? Pokořte se, pokořte se! Nevím, jestli jsem to vysvětlil. Musíme si zvyknout na ponížení.

Otec Freris odpověděl: „Máte pravdu, ale jaká je naše budoucnost? Když jsme byli mladí, snili jsme o dialogu s pravoslavnou církví. Nyní však vidíme, že díky Boží Prozřetelnosti děláme něco jiného a zabýváme se migranty. A dialog s pravoslavnými?“

Musíme být věrní Kristovu kříži. Bůh to ví. S těmito pocity se ptáme Pána, co od nás chce, a pak jsme v Bohu tvořiví: konkrétní výzvy, konkrétní řešení. Nyní se samozřejmě dialog s pravoslavnými daří. To znamená, že jste dobře zasévali modlitbou, přáním a tím, co jste dokázali udělat.

P. Tonny Cornoedus se představil jako belgicko-vlámský jezuita. Působil v Maroku v komunitě, která už neexistuje, pak jako farář v Belgii a nyní je v Řecku, protože tam potřebují kněze, který by s uprchlíky mluvil francouzsky. Vypráví o své práci a také o jednom ze svých neštěstí, kdy byl zatčen, protože si ho spletli s obchodníkem s lidmi.

Velké ponížení! Když jste mluvil, přemýšlel jsem o tom, jaký je vlastně konec jezuity. Zestárnout v práci, unavit se konáním dobra, prožít život plný rozporů, ale s úsměvem, s radostí z vykonané práce. To je sladká únava člověka, který obětoval svůj život. Je tu ošklivá neurotická únava, která nepomáhá. Ale je tu dobrá únava. Když vidíte, jak se toto stáří usmívá, je unavené, ale ne zahořklé, pak jste písní naděje. Jezuita, který dosáhne našeho věku a pokračuje v práci, snáší rozpory a neztrácí úsměv, se stává písní naděje. Připomněl jste mi film, který se mi líbil, když jsem ho viděl jako kluk: Voják se vrací. Voják se vrátil domů unavený, zraněný, ale s úsměvem, že je doma a splnil svou povinnost. Je dobře, že existují jezuité jako vy, s úsměvem a jistotou, že zaseté semeno přineslo ovoce! Jak v životě, tak i ve smrti musí jezuita vydávat svědectví o následování Ježíše Krista. Toto rozsévání radosti, pravé jezuitské „mazanosti“ a úsměvu je milostí plného, plnohodnotného života. Ano, život spojený i s naší hříšností, ale plný radosti ze služby Bohu. Pokračujte a děkujeme vám za vaše svědectví!

Promluvil šestačtyřicetiletý Polák P. Marcin Baran. Vypráví o sobě, že je v Řecku, protože tam žije početná polská komunita. V minulosti zde žilo až tři sta tisíc Poláků, nyní jich je dvanáct tisíc. V Aténách jsou jich čtyři tisíce a potřebují kněze, který mluví polsky. Je doktorem filozofie, ale nyní se věnuje prostým a jednoduchým lidem, dělníkům. František to komentoval:

Filozofie všedního dne! Velmi mě zaujalo, co jste řekl: vystudoval jste celou filozofii a pak vás Pán poslal k Polákům do Athén. To je tvůrčí nezaujatost (indiference), která vám pomáhá jít vpřed! To je jezuitské povolání: jdete tam, kde vám Bůh ukáže svou vůlí a žádá poslušnost. Pán ví. Smysl našeho apoštolského života nevidíme na začátku, ale až na konci života s moudrostí, která nám umožňuje ohlédnout se zpět. Svatý Jan od Kříže řekl: „Na konci života budete souzeni jen podle lásky. Připravoval jste se pro práci na univerzitě, a teď jste kaplanem Poláků v Aténách. Jak tomu rozumíte? S logikou Božího království, logikou protikladnosti, nevysvětlitelného.

Nakonec promluvil otec Michel Roussos: „Toto setkání je pro mě Letnicemi!“ Představil se a řekl, že studoval archeologii v Aténách. „Můj učitel byl přítelem Alberta Camuse.“ Jeho vzdělání bylo spojeno se Středomořím, Jeruzalémem, Aténami, Kyprem a Římem. Padesát let pracoval v oblasti víry a kultury a ekumenického dialogu. Vedl časopis Otevřené obzory a Posel Božského Srdce. Nyní je zodpovědný za apoštolát modlitby. Papež se ho zeptal, kolik mu je let. Roussos odpověděl: „Osmdesát tři! A já se modlím takto: Pane, učiň mě užitečným člověkem, ale ne důležitým.“ Papež poznamenává:

Apoštolát modlitby je tak důležitý. Modlitba je středem! Vidím, že jste všichni mladí a máte radost z toho, co děláte. Děkuji vám za to, co děláte ve jménu církve. Pro mě je poučné vědět, co děláte. Nyní se můžeme modlit společně.


Foto: Vaticannews (odlet papeže z Řecka).


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
13.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (4. část)
11.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (3. část)
8.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (2. část)
6.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (1. část)
25.3.2022 Zasvěcení Panně Marii, jednoznačný odpor vůči válce i touha po smíření



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za víru mladých
Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
Národní úmysl Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby.
více »

Nejbližší akce

Třetí česko-slovenská víkendovka pro zájemce o jezuitský řád


Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“


Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil