Články / Články Dnes je 24. 5. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

V té noci začíná nové lidství podle Boha

Pátek, 24.12.2021
Meditace P. Pavla Ambrose SJ nad biblickými texty slavnosti Narození Páně v noci

Pavel Ambros

Lukášovo evangelium, které dnes čteme, zasazuje narození Kristovo do dějin lidstva. Jako první je zmíněno jméno císaře Augusta, nejvýznamnějšího člověka té doby, který se nazýval Vznešený imperátor Caesar, syn boha. Seznam postav v Lukášově evangeliu však končí Dítětem Ježíšem na odlehlém a bezvýznamném místě světa. Je zde skryt hluboký duchovní a teologický význam. Starověký svět umírá, a to s mentalitou, kterou vyvolal hřích, jenž člověka podněcuje k tomu, aby se chtěl učinit velkým a mocným podle kategorií tohoto světa, to znamená nadvlády. Člověk se chce připodobnit Bohu, protože má představu všemocného vládce. Ti, kteří mají velké možnosti, snáze uvažují o svém úspěchu z hlediska moci. Ale tato mentalita je lákavá pro každého. Mezi vyděděnými ve společnosti se tato mentalita prosazuje. Není důvod, aby člověk útočil na Boha, na jeho slávu. Ba je sebezničující myslet na to, že se staneme jako Bůh, že zachráníme sebe i svět. Protože žádný člověk, i když si to myslí a této iluzi propadne, ze sebe nikdy neudělal Boha. Co vidíme v tajemství Vánoc? Pravý opak: Bůh se stal člověkem, a stal se člověkem v Dítěti, na odlehlém a chudém místě, právě proto, aby zahájil novou éru lidstva. V čem je nová? Poznáním a zkušeností, jak je lidství prožíváno z Boží strany. V Kristus to není lidské já, které se chce prosadit, ale jeho já se proměňuje: je Synem Božím. Tam, v té noci, v té lidské nejistotě, začíná nové lidství podle Boha. A toto Dítě je skutečně Boží a Spasitel světa.

Prvními svědky, či spíše příjemci této dobré zprávy o novém světě, o novém životě, jsou pastýři. V té době představovali nejopovrhovanější část společnosti. Museli snášet hanlivou přezdívku: nazývali se lidmi se psím hlasem. Byly to společenské nicky, které bydlely na okraji. Jejich domovem byly pouštní oblasti. Byli považováni za hovádka, protože nemohli žít podle Tóry. Žili mimo zaslíbení daná Izraeli. Když tito uslyší zvěst, že se narodil Mesiáš, pocítí velký strach – protože podle proroků bude ten den velký a hrozný, a to tím spíše pro ty, kdo nežijí podle Mojžíšova zákona. Prvním velkým zjištěním je, že se Mesiáš narodil pro ně. Odkládají strach, protože je objímá něha. Bůh je tímto Dítětem.

Izrael se v té době styděl za svou historii, kdy mnozí byli pouhými pastýři. Bůh však právě s lidem, jež byl pastýřem stád, uzavřel smlouvu. Je věrný této smlouvě, a proto jsou pastýři první, kdo Mesiáše přivítají. Z duchovního hlediska je důležité si zapamatovat a připomínat začátky. První vnuknutí v našich srdcích jsou důležitá. Proč? Bůh zůstává věrný svým počátkům.

Jak Lukáš pojmenovává toto Dítě? Třemi různými způsoby: je nemluvnětem (βρέφος = dítě, kojenec, nemluvně, lidský plod, Lk 2,12), dítětem (παιδίον = dítě obojího pohlaví, malé i větší, Lk 2,27) a chlapcem (παῖς = chlapec, hoch, mládenec; syn; služebník, otrok, dvořan, Lk 2,43), ale také služebníkem. Ve skutečnosti jde o to, že se Bůh narodil, žil jako Syn a zjevil Otce, podává nám obraz Jahveho služebníka jako Spasitele a v hodině smrti ho pohan uznal za Božího Syna. Této noci se dotýkáme dvou velkých tajemství, týkajících se člověka a Boha, každého z nás. Vánoce a Velikonoce. Není v souladu s Boží přirozeností narodit se jako lidské dítě a není v souladu s lidskou přirozeností vstát z mrtvých. To je dáno tím, že nežijeme jen z přirozenosti, ale z osoby. To je dar jako reálná možnost pro každého z nás, dar Otce v osobě Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka. To je lék na dvě nemoci dneška: zhoubná nemoc, že neumíme žít, a rakovina, že neumíme být šťastní. Setrvejme chvíli u jesliček s pohledem na dítě Ježíše a odvažme se mu říci: přitahuješ mě stále blíž, a nejen mě, ale i jiné tou tvou mocí božské bezmocnosti. I já, bláhový, mohu očekávat trochu něhy jeho lásky.

Zvukový záznam je ZDE.

Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
20.5.2022 Nyní je Pánova přítomnost všude
18.5.2022 Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“
13.5.2022 Bůh přebývá v lidství
6.5.2022 Nesčetné množství svatých
29.4.2022 Odvážit se vstoupit do Apokalypsy (1)



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za víru mladých
Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
Národní úmysl Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby.
více »

Nejbližší akce

Třetí česko-slovenská víkendovka pro zájemce o jezuitský řád


Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“


Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil