Články / Články Dnes je 12. 8. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Základ radosti života je ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa

Pátek, 14.1.2022
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k biblickým textům 2. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

S tímto úryvkem z druhé kapitoly Janova evangelia se setkáváme často. Dovolte jen několik drobných opakování, důrazů. Ptejme se: Kde je v tomto úryvku o svatbě v galilejské Káně zmíněna nevěsta? Je zmíněna pouze jedna žena, Marie, matka Ježíšova. Ona je vlastně nevěstou, protože již Starý zákon mluví o nevěstě, o dceři sionské, o nevěstě, která se stává matkou, o Izraeli jako nevěstě. Autor evangelia chce zřejmě zdůraznit, že Izrael je nevěstou a že ona žena, matka Ježíšova, zosobňuje a spojuje v syntézu vše, co v dějinách spásy bylo o nevěstě zjeveno. Zajímavější je jiná otázka: Kdo je ženichem!? Jsme v pokušení říci to, co je nejsnazší: Kristus. Ale On je pozván na svatbu jako host. A proto nemůže být ženichem. Ženichem a nevěstou Izraele je Bůh (Iz 65,4; 62). Ženichem je Bůh, Bůh Izraele. Kdo je ten, kdo ponechává nejlepší víno na konec? Ten, kdo je stvořitelem světa, vesmíru a posílá svého Syna jako spasitele. Ovoce Kristovy smrti je dobré víno, které si nechává na konec. Ode dneška počítáme čas jinak: co je před Kristem a co je po Kristu. Druhá fáze dějin světa je dovršena vzkříšením. A tato druhá fáze dějin začala Kristovým posláním a stále pokračuje.

Co představují ony nádoby a Ježíšova matka, která před nimi stojí? Ta Maria, která stála i pod křížem. Ona je Abrahámovým potomkem. Z rodu Abrahámova vzejde Mesiáš. Stejný původ má tedy i jeho matka s jeho lidmi. Matka neřekne: „Podívej, synu, už nemáme víno.“ Ne, říká, že „už nemají víno“. Je z rodu Abrahámova, ale zároveň je od něj odloučena: Patří novému Izraeli. Kvůli svému povolání stát se matkou Mesiáše se odlučuje od starého, aby připravila nové. Křesťan se nedívá do minulosti, v níž by hledal záchranu. Odděluje se od starého, aby se otevřel novému. To, co přináší Kristus. To staré, to jsou prázdné sudy. Nic více. Jen duní, ale nemají v sobě víno radosti nového života.

Ježíšova odpověď podle exegetů je jen stěží přeložitelná do moderních jazyků: „Ženo, (…) ještě nepřišla má hodina.“ Jsou dvě vysvětlení. Tato semitská fráze se užívala jednak v diplomacii, jež vyjadřuje svízelnou situaci: vše, co doposud bylo, se zhroutilo, ale to nevylučuje možnou změnu. Mohli bychom říci: nespojuje nás již pokrevní příbuzenství, nejsi matka, ale žena; ale to, co následuje, zcela předčí to, co bylo. Důvěřuj. Jiní otcové našli jiné řešení tohoto tvrdého výroku. Ve starověkých kodexech nebyla značena interpunkce. Větu četli jako otázku: Copak nepřišla moje hodina? Přišla: toto je první znamení. Následují další, celkem je jich v Janově evangeliu sedm. Ty připravují jediné skutečně důležité osmé znamení: Kristovo vzkříšení. Náboženství s přikázáními, pravidly etickými a morálními, člověka nezmění. Náboženství, které se stává pouze zákonem, příkazem, povinností, už není vírou, není svobodným přilnutím. Kde nemá víno, lásku, ten se vyčerpá. Proč? Právě proto, že mezi člověkem a Bohem už není láska. Nenechá se obejmout. Kristus je ten, kdo proměňuje a tvoří z lidského života svatební smlouvu s nebem. Nechává se obejmout. Jen tam, kde takto poznáváme Krista, poznáváme pravou podobu církve. Janovo evangelium nezačíná uzdravením, vymítáním, pouští, ale vínem, radostí, oslavou. A každý, kdo se alespoň na pár dní v životě ocitl v milostiplném vztahu, má radost. Není žádná jiná věc, která by ji dávala. A právě na to si musíme dávat pozor: abychom neklamali sami sebe. Proto ani naše úvahy, naše mentalita nesmí upadnou do osidel vznešených náboženských pravidel a pravd, které bez lásky jsou jen prázdným sudem. Základ radosti života je jinde: ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa. A každý z nás je uvnitř těchto dějin, které mají jediný název: srdce.

Zvukový záznam je ZDE.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
5.8.2022 Písmu svatém je však noc především nocí, v níž jsme povoláni držet stráž
29.7.2022 Život závisí na tom, kolik jsme schopni dát
22.7.2022 Modlitba je zkušeností chudoby
15.7.2022 Bůh je ten druhý, který nečekaně přichází do našeho života
8.7.2022 V srdci vždy nosíme touhu poznat ten hlas, který nás povolal k životu



Náš tip

S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup

Pavel Ambros

Čekání na příchod nového biskupa je požehnaným časem. Úloha Božího lidu je nenahraditelná. Kniha předkládá množství podnětů k modlitbě a meditaci nad procesem hledání, jmenování a uvedení biskupa do úřadu. Čtenář se dozví více „ze zákulisí volby“…
více »







Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za malé a střední podnikatele
Modleme se, aby malí a střední podnikatelé, vážně zasažení hospodářskou a sociální krizí, našli prostředky nezbytné k pokračování svého podnikání ve službách okolí, ve kterém žijí.
Národní úmysl Za lidi na dovolených
Modleme se za všechny, kteří se vydávají na cesty za poznáním a rekreací, aby Boha nalezli v kráse přírody i vznešenosti umění.
více »

Nejbližší akce

Pouť spolupracovníků a přátel jezuitů


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro vysokoškoláky


Duchovní cvičení, vede Mons. Pavel Posád


Liturgické exercicie pro kněze


Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací


více »

Kalendárium

Xaver v Japonsku

První sliby na Montmartru

Generál Ricci vězněm v Andělském hradě

Památka sv. Alberta Hurtada


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil