Články / Články Dnes je 25. 1. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Základ radosti života je ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa

Pátek, 14.1.2022
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k biblickým textům 2. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

S tímto úryvkem z druhé kapitoly Janova evangelia se setkáváme často. Dovolte jen několik drobných opakování, důrazů. Ptejme se: Kde je v tomto úryvku o svatbě v galilejské Káně zmíněna nevěsta? Je zmíněna pouze jedna žena, Marie, matka Ježíšova. Ona je vlastně nevěstou, protože již Starý zákon mluví o nevěstě, o dceři sionské, o nevěstě, která se stává matkou, o Izraeli jako nevěstě. Autor evangelia chce zřejmě zdůraznit, že Izrael je nevěstou a že ona žena, matka Ježíšova, zosobňuje a spojuje v syntézu vše, co v dějinách spásy bylo o nevěstě zjeveno. Zajímavější je jiná otázka: Kdo je ženichem!? Jsme v pokušení říci to, co je nejsnazší: Kristus. Ale On je pozván na svatbu jako host. A proto nemůže být ženichem. Ženichem a nevěstou Izraele je Bůh (Iz 65,4; 62). Ženichem je Bůh, Bůh Izraele. Kdo je ten, kdo ponechává nejlepší víno na konec? Ten, kdo je stvořitelem světa, vesmíru a posílá svého Syna jako spasitele. Ovoce Kristovy smrti je dobré víno, které si nechává na konec. Ode dneška počítáme čas jinak: co je před Kristem a co je po Kristu. Druhá fáze dějin světa je dovršena vzkříšením. A tato druhá fáze dějin začala Kristovým posláním a stále pokračuje.

Co představují ony nádoby a Ježíšova matka, která před nimi stojí? Ta Maria, která stála i pod křížem. Ona je Abrahámovým potomkem. Z rodu Abrahámova vzejde Mesiáš. Stejný původ má tedy i jeho matka s jeho lidmi. Matka neřekne: „Podívej, synu, už nemáme víno.“ Ne, říká, že „už nemají víno“. Je z rodu Abrahámova, ale zároveň je od něj odloučena: Patří novému Izraeli. Kvůli svému povolání stát se matkou Mesiáše se odlučuje od starého, aby připravila nové. Křesťan se nedívá do minulosti, v níž by hledal záchranu. Odděluje se od starého, aby se otevřel novému. To, co přináší Kristus. To staré, to jsou prázdné sudy. Nic více. Jen duní, ale nemají v sobě víno radosti nového života.

Ježíšova odpověď podle exegetů je jen stěží přeložitelná do moderních jazyků: „Ženo, (…) ještě nepřišla má hodina.“ Jsou dvě vysvětlení. Tato semitská fráze se užívala jednak v diplomacii, jež vyjadřuje svízelnou situaci: vše, co doposud bylo, se zhroutilo, ale to nevylučuje možnou změnu. Mohli bychom říci: nespojuje nás již pokrevní příbuzenství, nejsi matka, ale žena; ale to, co následuje, zcela předčí to, co bylo. Důvěřuj. Jiní otcové našli jiné řešení tohoto tvrdého výroku. Ve starověkých kodexech nebyla značena interpunkce. Větu četli jako otázku: Copak nepřišla moje hodina? Přišla: toto je první znamení. Následují další, celkem je jich v Janově evangeliu sedm. Ty připravují jediné skutečně důležité osmé znamení: Kristovo vzkříšení. Náboženství s přikázáními, pravidly etickými a morálními, člověka nezmění. Náboženství, které se stává pouze zákonem, příkazem, povinností, už není vírou, není svobodným přilnutím. Kde nemá víno, lásku, ten se vyčerpá. Proč? Právě proto, že mezi člověkem a Bohem už není láska. Nenechá se obejmout. Kristus je ten, kdo proměňuje a tvoří z lidského života svatební smlouvu s nebem. Nechává se obejmout. Jen tam, kde takto poznáváme Krista, poznáváme pravou podobu církve. Janovo evangelium nezačíná uzdravením, vymítáním, pouští, ale vínem, radostí, oslavou. A každý, kdo se alespoň na pár dní v životě ocitl v milostiplném vztahu, má radost. Není žádná jiná věc, která by ji dávala. A právě na to si musíme dávat pozor: abychom neklamali sami sebe. Proto ani naše úvahy, naše mentalita nesmí upadnou do osidel vznešených náboženských pravidel a pravd, které bez lásky jsou jen prázdným sudem. Základ radosti života je jinde: ve vztahu lásky, která v Kristu vstoupila do dějin světa. A každý z nás je uvnitř těchto dějin, které mají jediný název: srdce.

Zvukový záznam je ZDE.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
21.1.2022 Jsme živeni pro věčnost tím, co jsme slyšeli
7.1.2022 Všechno, co je lidské, vystupuje z marastu řeky Jordánu
31.12.2021 Jsi přesně to, co hledal
26.12.2021 Já jsem tam, kde mám být
24.12.2021 V té noci začíná nové lidství podle Boha



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za skutečné lidské bratrství
Modleme se za všechny, kdo jsou diskriminovaní a pronásledovaní kvůli náboženství; ať ve společnosti, v níž žijí, jsou uznána jejich práva a důstojnost, pramenící ze skutečného lidského bratrství.
Národní úmysl Za lidi sevřené strachem
Modleme se za všechny, kteří se obávají nového roku, aby zakusili pokoj od Pána.
více »

Nejbližší akce

Reportáž o Tovaryšstvu Ježíšovu v české provincii


Večerní studium spirituality v Olomouci


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie individuální


Duchovní cvičení pro všechny


Kněžské exercicie


Duchovní cvičení pro kněze


více »

Kalendárium

Úmrtí generála Claudia Aquavivy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil