Názory

Memorial – solidarita otřesených

Pavel Ambros

Podle stanov má tři hlavní cíle:

– přispět k rozvoji občanské společnosti, právního vědomí občanů a demokratického právního státu, aby se zabránilo návratu k totalitě;
– pomoci při prosazování demokratických hodnot a práv jednotlivce;
– zachovat památku obětí politických represí a obnovit historickou pravdu.

Svět dokončoval oslavy ruského velikána Dostojevského. Co se však stalo koncem roku 2021? Ve dvou dnech dostalo Rusko jako země i jako civilizace drahá celému světu dvě „smrtelné“ rány. Zasadilo si je samo. První ranou je rozsudek třináct let nucených prací pro Jurije Dmitrijeva, historika, který objevil stalinské masové hroby v Sandarmochu v Karélii a sedmnáct let pracoval na pojmenování tam pohřbených obětí. Druhou ranou je rozhodnutí ruského Nejvyššího soudu, který na základě zákona namířeného proti takzvaným zahraničním agentům zlikvidoval Mezinárodní sdružení Memorial, nezměrnou zásobárnu životních příběhů a zkušeností z dob sovětské totality spojených s utrpením na jedné straně, s ušlechtilostí a důstojnosti na straně druhé. Doslova zlikvidoval! Toto strašné sloveso použil státní zástupce a soudce. Ani moudrost Natalije Solženicynové, vdovy po velkém spisovateli, nestačila na to, aby zabránila zostuzení snah uchovat v paměti věci minulé. Už v listopadu varovala před používáním právě tohoto výrazu. Stává se snadno nebezpečným. Jeho užití spustí mechanismy ohrožení a strachu.

Dmitrijev sestavil síť historické paměti. Utkával ji léta, drobek po drobku, společným úsilím tisíců lidí (pamětníků, příbuzných, vědců, prostých dobrovolníků). Je uložena v databázi, v impozantním archivu, který je svým bohatstvím ve světě jedinečný. To vše bylo shromážděno a následně uchováno, aby bylo předáváno se společným pocitem odpovědnosti vůči milionům němých obětí. V takto shromážděné dokumentaci mohly alespoň doufat, že zůstanou v dějinách, poté co byly vyrvány ze života.

Za co byl Dmitrijev odsouzen? Podle obžaloby za to, že „vytvořil falešný obraz Sovětského svazu jako teroristického státu a pošpinil památku Velké vlastenecké války“. Ve skutečnosti dokumentuje jen to, co každý ví a co každá rodina zažila na vlastní kůži: obrovskou tragédii stalinismu. Kromě historického revizionismu a obrovského komplexu méněcennosti, který je v této formulaci obsažen, je zde patrný ještě jiný prvek: vnímání války a minulosti jako pocitu, za který je soudně přikázáno se nestydět. Proto do historické pravdy, soudu nad dějinami musí zasáhnout lidský soud. Chce se vyhnout poslednímu soudu.

Memorial se u soudu bránil tím, že celá občanská iniciativa proslulá svým programem vyjádřeným heslem Návrat jmen, jež každoročně připomínala oběti stalinského teroru, vycházela z oficiálního textu Státní koncepce politiky paměti obětí politických represí z roku 2015. V čem spočívá vlastní jádro otázky, která je soudním řízením kladena i nám? Zda uvěříme tomu, že zvítězí mýtus o nepřekonatelnosti minulosti. Skutečně nemůžeme nic dělat proti zlu, které se v nedávné minulosti stalo? Proč režim trestá ty, kteří svou aktivitou vyčnívají? Proč systematicky odrazuje všechny ostatní a mnohé nutí k odchodu?

Věta při této události vyslovená drobným plakátkem v ulicích Moskvy platí i pro nás, chceme-li znát důvod, proč být solidárními s těmi, kteří se zasazují za zodpovědnou svobodu člověka před vlastními dějinami národů: „Memorial nemůže být zlikvidován, protože Memorial jsou lidé, kteří nesou právo, svědomí a důstojnost.“

Zvláštní argument, který zazněl v soudní síni, je dobré neúnavně promýšlet: „V rozhodnutí není nic osobního. Jen naplnění platného zákona.“ Zde se opakuje i naše česká a evropská historická zkušenost s totalitami dvacátého století: Právě tam, kde není nic osobního, začíná zlo. Paměť je osobní záležitost, statisíce osobních tváří, milióny lidí zbavených lidské důstojnosti. Kde je solidarita otřesených živá, uchovává stále život v důstojnosti. Nebude ji moci nikdo zničit. Každý se musí vyslovit v srdci: jsme zde my, kteří si nenecháme vymazat paměť. Paměť je žebřík, který spojuje živé a mrtvé. Spojuje zemi s nebem.

 odeslat článek     vytisknout článek