Články

Úmysly Apoštolátu modlitby na měsíc březen

Pavel Ambros

Je možné připustit argument, že „když tělo odmítá poslušnost a hlava už není plně funkční, není to vlastně život a je lepší s utrpením skoncovat“? Realita života je jiná. Všechny jistoty, které máme jako zdraví lidé, přestávají platit ve chvíli, kdy onemocníme. Kdo zažívá utrpení, přestává jen teoretizovat. Spíše než halasně volat po právu na smrt bychom měli usilovat o právo na dobrou léčbu a důstojnou péči. Můžeme si uvědomit: Když se dohodneme na zabíjení lidí v terminálním stadiu, přijdou rychle na řadu lidé s depresemi, pohybovým postižením nebo tzv. „nedůstojný” život pacientů s Alzheimerovou chorobou a pak také děti, které se narodí s jakýmkoli postižením. Kdo stanoví hranici mezi tím, kterým lidem máme pomáhat, a které máme zabít? Má to snad být lékař nebo nejbližší? Eutanazie je falešnou odpovědí na skutečné potřeby lidských bytostí.

Národní úmysl: Za katechumeny. Modleme se za všechny, kdo se připravují na křest, aby pevně přilnuli ke Kristu a jeho církvi.

Křest je první a základní svátost. Je svátostí očišťujícího a posvěcujícího znovuzrození v Duchu a milosti Kristově. Křest zároveň začleňuje do církve. A církev? To je tělo Kristovo. Celé tělo Kristovo je tvořeno živým spojením s Pánem, které tříbí naše srdce v duchovním zápasu. Být nepokřtěný znamená riskovat, že budeme živořit mimo tělo Kristovo. Představme si někdy soucitnou bolest Trojjediné Lásky nad člověkem, který má, není-li sycen Bohem, žalostně ubohého ducha: je ochuzený o jiskry lásky. Nemůže v něm být zažehnut stejný oheň lásky. Jen objetí Boha proměňuje člověka. Ten v Božím objetí dorůstá do toho, jak sám má druhého objímat. Křest je cestou k obnově lidství.

Více informací o Apoštolátu modlitby naleznete ZDE.

Videoposelství papeže Františka k modlitebním úmyslům můžete shlédnout ZDE.

 odeslat článek     vytisknout článek