Články / Rozhovory Dnes je 26. 6. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Bez církví nemůžeme pomýšlet na mír na Ukrajině

Čtvrtek, 3.3.2022
Rozhovor s účastníkem Velehradského jubilejního kongresu (2007) Antoinem Arjakovskym

Pavel Ambros

Profesor Antoine Arjakovsky, pravoslavný intelektuál s ruskými kořeny, ředitel Institutu ekumenických studií na Katolické univerzitě ve Lvově (2004–2011). Je vnukem kněze Západoevropského exarchátu ruských farností Konstantinopolského patriarchátu Dmitrije Andrejeviče Klepinina († 1944, Buchenwald), blahořečen v roce 2004. Po vstupu ruských vojsk do Donbasu a papežově pozvání papeže Františka k modlitbě a půstu na Popeleční středu v interview pro švýcarský katolický portál Media.


Jaký je vliv církví, pravoslavné a katolické, na současnou situaci na Ukrajině?

Na Ukrajině jsou církve v ohnisku národní identity, a proto i středem současného konfliktu, ale jsou také nepostradatelné při hledání míru. Konflikt nelze pochopit ani si představit mír, aniž bychom se zabývali církevním rozměrem tohoto soupeření mezi Ruskem a Ukrajinou.

Mezi 40 miliony obyvatel Ukrajiny je 6 milionů katolíků a 25 milionů pravoslavných. Z nich 15 milionů patří k Ukrajinské autokefální pravoslavné církvi, kterou Konstantinopolský patriarchát kanonicky uznal v roce 2019, 5 až 7 milionů k Ukrajinské pravoslavné církvi, která je od roku 1696 spojena s Moskevským patriarchátem, a ostatní se označují za pravoslavné, aniž by uvedli svou jurisdikci nebo příslušnost.

Jsou místní církve jednotné při obraně územní celistvosti Ukrajiny?

Tváří v tvář nebezpečí války vyhlásil prezident Volodymyr Zelenskyj na 16. února den národní jednoty, kdy se všechny tyto církve sešly ke společné modlitbě v katedrále Svaté Sofie, místě plném vzpomínek na Ukrajině. Dva hlavní náboženští představitelé země - Jeho Blaženost Svjastoslav Ševčuk, arcibiskup větší Ukrajinské řeckokatolické církve, a metropolita Epifanij (Dumenko), hlava Pravoslavné církve Ukrajiny, vyzvali obyvatele, aby zachovali pokoj, i když si všichni uvědomují, jak by tento střet mohl skončit. „Nebojte se. Za sovětské éry jsme hodně trpěli, ale Bůh je s námi. Nesmíme ztratit víru, musíme zůstat pokojní a nepodléhat panice.“ To je něco, co u obyvatel nachází odezvu, podobně jako den modliteb, který papež František navrhl na 26. ledna.

Jaký je obraz papeže Františka mezi ukrajinským obyvatelstvem, zejména mezi pravoslavnými?

Ukrajinci mají velmi živé vzpomínky na návštěvu Jana Pavla II. v roce 2001 a sní o návštěvě papeže Františka ve své zemi, ale zdá se, že návštěva není nyní možná. V současné době se Vatikán silně orientuje na dobré vztahy s Ruskou pravoslavnou církví moskevského patriarchátu, jak ukazuje nedávné setkání v Paříži mezi předsedou Papežské rady pro jednotu křesťanů kardinálem Kurtem Kochem a metropolitou Hilarionem, který vede oddělení zahraničních vztahů moskevského patriarchátu.

Moji katoličtí přátelé mají pravdu, když vedou uctivý dialog s moskevským patriarchátem: tato církev má mnoho mučedníků a také ona hodně utrpěla sovětskými represemi, přičemž 95% jejích biskupů bylo posláno do gulagů. Rád bych však, aby Svatý stolec navázal kontakt také s Pravoslavnou církví Ukrajiny, uznanou Konstantinopolským patriarchátem jako 15. autokefální církev, která byla od roku 2019 Moskvou prohlášena za schismatickou.

Řím prozatím nenavázal přímé kontakty s touto církví?

Metropolita Epifanij ani tři roky po svém zvolení neměl žádný oficiální kontakt se Svatým stolcem, což mi připadá příliš opatrné. Mohl by přispět k míru tím, že by se ujal role prostředníka mezi moskevským a konstantinopolským patriarchátem.

Trvám na tom, že den modliteb, který papež František navrhl na 26. ledna, byl důležitý, ale nyní ukrajinský lid čeká na konkrétní gesta. Modlitba umožňuje dialog díky určité důvěře. Nejde o to házet klacky pod nohy vatikánské diplomacii, protože za touto situací je dlouhá historie, ale úsilí by nemělo směřovat pouze k Rusku.

Kromě tohoto postoje Svatého stolce, který považujete za příliš opatrný, obáváte se jisté formy rusofilie ve velké části katolického světa, zejména ve Francii, a slepoty vůči Vladimiru Putinovi?

Jsem ruského původu a samozřejmě mě velmi dojímá zájem tolika Francouzů o ruskou duši, o ruskou kulturu a spiritualitu, ale je třeba otevřít oči realitě, realitě současné ruské moci. Vladimir Putin nostalgicky vzpomíná na Sovětský svaz: otevřeně prohlásil, že rozpad SSSR považuje za katastrofu.

Dnes jsme svědky konfliktu civilizací mezi těmi, kteří si myslí, že můžeme být hrdí na Sovětský svaz, a těmi, kteří věří, že ten komunismus byl strašný. Nesmíme zapomínat, že ve 20. století měl komunismus za následek 100 milionů mrtvých, tedy 100 milionů zavražděných lidí, jak připomněl Nicolas Werth ve své Černé knize komunismu (česky v roce 1999). Toto dramatické období nemůžeme nechat bez soudu. Od zániku SSSR v roce 1991 nebyl komunismus skutečně souzen.

Prezident Putin navíc neplní mezinárodní závazky své země. Budapešťské memorandum, podepsané v roce 1994 mezi USA a Ruskem, mimo jiné stanovilo denuklearizaci Ukrajiny výměnou za záruku nedotknutelnosti hranic země. O 20 let později Rusko od této dohody upustilo a anektovalo Krym.

Mají si tedy západní křesťané dávat pozor, aby se tváří v tvář Moskvě vyhnuli nejasnostem?

V roce 2018 jsem s pomocí Evropské unie vytvořil komisi pro dialog, spravedlnost, pravdu a usmíření, do které se zapojilo více než 200 intelektuálů z Ruska, Ukrajiny a dalších evropských zemí. Spolupracovali jsme zejména s Mezinárodní historickou, vzdělávací, lidskoprávní a charitativní společností Memorial, kterou ruské úřady nedávno zakázaly. Lidé ze Západu musí otevřít oči a podívat se realitě do očí.

Dnes existuje neslučitelnost mezi těmi, kdo chtějí hájit komunismus, a těmi, kdo chtějí hájit sociální nauku církve, tj. na občanské úrovni důstojnost osoby, svobodu, demokracii a lidská práva. Prezident Putin se domnívá, že liberalismus je forma dekadence a že je třeba zavést režimy založené na vertikalitě moci, zatímco Ukrajinci chtějí následovat evropský model.


Foto: tellerreport.com.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
23.6.2022 Chraňte své srdce před nenávistí (3. část)
21.6.2022 Chraňte své srdce před nenávistí (2. část)
20.6.2022 Chraňte své srdce před nenávistí (1. část)
12.4.2022 Otec Andrij Syvak SJ popisuje situaci na Ukrajině
28.3.2022 Pomoc v nouzi na Ukrajině stále pokračuje



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za rodiny
Modleme se za křesťanské rodiny po celém světě, aby skrze konkrétní skutky prožívaly nezištnou lásku a posvěcovaly se v každodenním životě.
Národní úmysl Za nově vysvěcené kněze
Modleme se za nově vysvěcené kněze, aby byli stateční a věrní a stále úžeji se spojovali s Kristem Veleknězem.
více »

Nejbližší akce

Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


Duchovně rekreační pobyt zrakově postižených


více »

Kalendárium

Památka pěti jezuitských světců

Jezuité šiřiteli úcty k Božskému Srdci


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil