Rozhovory

Pro jezuity ve východní Africe jsou výzvy požehnáním

Alena Rousová

Otče Kizito, jste z Ugandy. Mohl byste nám říci pár slov o sobě a svém povolání? Čím si jezuité získali vaše srdce?

Jsem druhorozený ze sedmi sourozenců, ale v domě nás bylo vždy kolem deseti dětí. Moji rodiče byli učitelé na základní škole a učili nás spolu žít jako dobří lidé a dobří křesťané. Moje touha být knězem sahá až do raného dětství. Nastoupil jsem do malého semináře a vytrval na této cestě až do prvního ročníku teologie. Přesměrování k jezuitům začalo, když mě P. Joseph Galea SJ jako jeden z mých učitelů povzbudil, abych zkusil řeholní život jako jezuita. Bylo to z jeho strany docela odvážné. Jsem však vděčný, protože mé mnohé touhy po kněžství od té doby nabyly na síle a naplňování.

Sloužíte jako provinciál pro velkou provincii ve východní Africe (Etiopie, Keňa, Jižní Súdán, Súdán, Tanzanie a Uganda). Řekněte nám pár slov o demografii vaší provincie.

Do východní africké provincie náleží 227 jezuitů, je to 10 bratrů, 108 scholastiků a 109 kněží. Náš průměrný věk je asi čtyřicet tři let. Pocházíme z celého světa, ale stále větší podíl členů pochází ze šesti zemí provincie. Loni jsme se rozrostli o jedenáct členů. Zabýváme se školami, farnostmi, sociální spravedlností, službou mládeži, duchovními cvičeními, službou chudým, intelektuálním apoštolátem, službou pro uprchlíky, médii a modlitbami za církev a Tovaryšstvo.

Mezi národy těchto zemí stejně jako mezi jezuity jistě existuje rozmanitost. Jak dokážete jako provinciál vytvářet jednotu v duchu?

Učíme se radovat z naší bohaté kulturní a etnické rozmanitosti. Jako jezuité neseme poslání učit se od lidí, kterým sloužíme, a také učit je, jak spolu dobře žít a jak brát zřetel na region a angažovat se v něm. Poutem naší jednoty jako provincie je naléhavost a složitost naší práce a jasné vědomí, že jeden druhého potřebujeme, abychom začali odpovídat na volání Božího království v této části světa.

Jste provinciálem více než rok. Mohl byste určit tři hlavní výzvy, kterým jste čelili?

Doposud jsou tři hlavní výzvy, kterým čelíme, současně třemi hlavními požehnáními. Chybějí nám finanční prostředky; čelíme naléhavé a vysoké poptávce po naší angažovanosti jako jezuité; a přesto je tolik mužů stále ve formaci. Zároveň jsme povoláni pracovat s nepatrnými prostředky, jak si to vybral sám Ježíš; pravděpodobně budeme relevantní v dohledné budoucnosti; mládí a počet spolubratrů jsou znamením naděje.

Výzvy jsou požehnáním ve způsobu, jakým žijeme podle univerzálních apoštolských preferencí. Nedávná výzva, aby laici konali duchovní cvičení v každodenním životě jako součást oslav Ignaciánského roku, vyvolala odezvu třikrát překračující očekávání. Hlad po cvičeních je skutečný. Jsme domovem největšího počtu uprchlíků v subregionu, který je velmi chudý. Sloužíme marginalizovaným. Máme nejmladší populaci na světě, čtyři naše země patří do první dvacítky zemí s nejmladší populací. Naše školy, doprovázení mládeže a sociální angažovanost oslovují. Přibližně osm set tisíc lidí v Jižním Súdánu bylo těžce postiženo povodněmi v listopadu 2021. Tyto potřeby jsou větší než naše možnosti, které rozvíjíme prostřednictvím ekologického, multiedukačního a zemědělského jezuitského institutu v Jižním Súdánu, ale děláme aspoň toto, abychom vzdělávali a ovlivňovali změnu.

Mohu dodat, že situace v Jižním Súdánu je živou připomínkou a definicí toho, kdo jsme jako provincie. Jsme mladí jako národy a jako provincie; mír, kterého užíváme, je neustálým bděním, ke kterému se musíme jako jeden lid zavázat. Naše přítomnost jako jezuitů je odpovědností vytvářet prostory a příležitosti pro smysluplný a trvalý dialog – především prostřednictvím vzdělávání. Sním o regionálním centru míru a usmíření v Džubě.

A konečně, kde z duchovního hlediska nacházíte naději ve svých každodenních povinnostech a roli ve východní Africe?

Vyrůstal jsem v Ugandě sedmdesátých a osmdesátých let a tam se naučil naději. Moje naděje právě teď vychází ze čtyř zdrojů: počet mladých jezuitů neustále roste; kvalita mužů, kteří se k nám připojili, odpovídá počtu; potřeba jezuitů a jezuitských spolupracovníků je hmatatelná; přátelé jsou spolehliví.

Zdroj: jesuits.global.
Foto: Studenti po instalaci solárního vodního čerpadla v Jižním Súdánu.

 odeslat článek     vytisknout článek