Články / Názory Dnes je 26. 6. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Názory

         A     A     A

Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (3. část)

Pondělí, 11.4.2022
Za církev synodální (12)

Pavel Ambros

Porady prvních otců

5. Porady k vyřešení různých záležitostí

Když jsme po mnoho dní vytrvale přemýšleli a modlili se, aniž bychom, jak se zdálo, upokojili naši duši, vložili jsme svou naději do Pána. Začali jsme mezi sebou přemýšlet o nějakém lepším způsobu, jak stav nejistoty řešit.

První otázka zněla: zda by bylo pro nás všechny vhodné, abychom se uchýlili do nějaké poustevny, zůstali tam třicet nebo čtyřicet dní a věnovali se rozjímání, půstu a pokání, aby Pán vyslyšel naše touhy a ráčil nám vtisknout do mysli odpověď na naši otázku? Nebo kdyby tam šli tři nebo čtyři, ve jménu všech, za stejným účelem? Nebo kdybychom v případě, že by nikdo z nás do samoty neodešel, zůstali v Římě, věnovali polovinu dne této naší hlavní činnosti, abychom měli větší a pohodlnější místo k rozjímání, přemýšlení a modlitbě, a zbytek dne bychom strávili obvyklými cvičeními, kázáním a zpovídáním?

6

Nakonec jsme se po zvážení a projednání všech věcí rozhodli, že všichni zůstaneme ve městě, a to hlavně ze dvou důvodů: za prvé, aby se ve městě a mezi lidmi nešířily žádné zvěsti a pohoršení, protože by si mohli myslet a soudit (vzhledem k běžnému sklonu lidí soudit ukvapeně), že jsme utekli nebo že chystáme něco nového nebo že nejsme příliš pevní a stálí v tom, co jsme jednou začali; za druhé, nechtěli jsme svou nepřítomností přijít o skvělé výsledky, které jsme viděli při zpovědích, vyučování a dalších duchovních pracích. Potřeba byla tak velká, že i kdyby se náš počet zčtyřnásobil, nemohli bychom uspokojit všechny, kdo potřebovali naši službu, o nic víc, než to můžeme udělat nyní.

Druhou věcí, kterou jsme zvažovali, abychom našli cestu k řešení, bylo navrhnout každému zvlášť tři způsoby přípravy mysli:

– První příprava: každý se měl připravit a věnovat se modlitbě, přinášet svatou oběť a rozjímat s úmyslem a odhodláním najít radost a pokoj v Duchu Svatém, pokud jde o poslušnost, a udělat vše pro to, aby jeho vůle byla více nakloněna poslušnosti než rozkazování, pokud by vedla k Boží slávě a chvále jeho velebnosti;

– Druhá příprava: aby nikdo z nás nemluvil o tomto bodu s jiným společníkem, ani se ho nevyptával po důvodech, aby ho žádné vnější přesvědčování nepřitahovalo nebo nenaklánělo více k poslušnosti než k neposlušnosti, nebo naopak; přáli jsme si, aby každý považoval za nejsprávnější jen to, co vyvodil z vlastní modlitby a rozjímání;

– Třetí příprava: aby se každý považoval za cizince v našem Tovaryšstvu a jako by nikdy neočekával, že do něho bude přijat; na základě tohoto postoje se nenechal v této úvaze unést žádnou náklonností k vyjádření svého názoru, případně odsouzení jedné z krajností, ale jakoby z pozice cizince svobodně vyjádřil svůj názor ohledně záměru, zda předložený požadavek ohledně poslušnosti podpořit nebo jej nezavádět; a konečně aby svým úsudkem potvrdil a schválil tu část, o níž se domnívá, že bude Bohu užitečnější a prospěšnější pro zachování Tovaryšstva.

7

S těmito výše uvedenými duchovními dispozicemi jsme stanovili, že se příští den všichni sejdeme, abychom diskutovali: každý z nás vyjádří všechny možné nevýhody, které by mohly být proti poslušnosti [složit slib jednomu z naší skupiny], všechny důvody, které mu přišly na mysl a které každý z nás našel o samotě ve svém rozjímání, meditaci a modlitbě v soukromí. A tak jeden po druhém postupně sděloval, čeho byl plný.

Jeden z nich například řekl: „Zdá se, že kvůli našim selháním a hříchům se mezi křesťanským lidem netěší slova náboženství a poslušnost takové vážnosti, jaké by se mu mělo dostat.“

Jiný poznamenal: „Chceme-li žít ve stavu poslušnosti, možná nás papež přiměje žít podle nějaké již vypracované a úředně stanovené jiné regule, a tak se může stát, že nebudeme mít dobrou příležitost a místo, jak [svobodně] pracovat pro spásu duší, jak jsme to dělali doposud. Tak se stane, že všechna naše přání, o nichž jsme usoudili, že pocházejí od Našeho Pána, budou zmařena. Přijde vniveč to, co jsme po starosti o vlastní spásu měli na mysli, to, co se podle našeho názoru líbí Pánu, našemu Bohu.“

Další řekl: „Pokud slíbíme poslušnost komukoli, málokdo vstoupí do naší společnosti, aby věrně pracoval na vinici Páně, kde je hojná žeň, ale najde se málo opravdových dělníků. A kvůli lidské slabosti a křehkosti je více těch, kteří hledají vlastní pohodlí a vlastní vůli než Ježíše Krista a úplné zřeknutí se sebe sama.“

A tak ostatní, třetí, čtvrtý a tak dále, pokračovali v řeči a vyprávěli o nevhodnosti či obtížích, které jim proti poslušnosti vytanuly na mysli. Druhý den jsme diskutovali o opačném názoru na tuto otázku a předkládali ke společnému zvážení všechny výhody a plody poslušnosti, které každý z nás rozpoznal v modlitbě a rozjímání, a každý z nás postupně předkládal výsledky svých úvah, někdy ukazoval negativní důsledky opačné teze, jindy je prostě a přímo demonstroval.

Zde je několik příkladů:

Jeden z nich poukázal na skutečnost vedoucí až do absurdity nebo nemožnosti: kdyby se tato naše skupina bez jemného jha poslušnosti měla zabývat podnikáním, nikdo by se jím nezabýval svědomitě, protože by se snažil přenést břemeno jeden na druhého, jak jsme často zažili.

Opět: kdyby naše skupina byla bez poslušnosti, nemohla by se zachovat a dlouho vydržet. A to je v rozporu s naší původní myšlenkou a snahou, aby naše Tovaryšstvo bylo zachováno navždy. A protože žádný prostředek nedává naší skupině větší stabilitu než poslušnost, zdá se nám to nezbytné, zvláště nám, kteří jsme složili slib věčné chudoby a stále se věnujeme vytrvalé, ba nepřetržité činnosti nejen duchovní, ale i časné. Světský přístup totiž ztěžuje zachování Tovaryšstva.

Jiný mluvil kladně: Poslušnost vede k hrdinským a trvalým činům a ctnostem. Kdo totiž žije v opravdové poslušnosti, je plně disponován k tomu, aby okamžitě a bez váhání vykonal vše, co je mu uloženo, bez ohledu na to, zda je to pro něj velmi těžké nebo to vyvolává rozpaky, posměch a podívanou světu. Tak by tomu bylo například v případě, kdyby mi bylo přikázáno chodit po ulicích a náměstích nahý nebo v podivném oblečení. I kdyby to nikdy nebylo přikázáno, ale člověk by byl ochoten to udělat, popíraje tím svůj vlastní úsudek a veškerou svou vůli, jedná vždy hrdinsky a jeho zásluhy se zvelebují.

Nic tak nevítězí nad veškerou pýchu a domýšlivost jako poslušnost. Pýcha se vynáší velice tím, že se řídí vlastním úsudkem a vlastní vůlí, nikomu se nepodřizuje, povyšuje se a žasne sama nad sebou. Poslušnost je však diametrálně odlišná, protože se vždy řídí úsudkem druhých, vůlí druhého, ustupuje všem a je nejtěsněji provázena pokorou, která je nepřítelem pýchy.

A i když jsme nabídli papeži a nejvyššímu pastýři veškerou poslušnost, obecně i konkrétně, přece jen, pokud jde o nesčetné každodenní záležitosti našeho života, ani on by je rozhodně nemohl zajistit, a i kdyby mohl, nebylo by to vhodné.


Pracovní překlad z: Deliberatio primorum patrum, in Monumenta Ignatiana, Series III, Constitutiones Societatis Jesu, I, Monumenta Constitutionum praevia, Typis Pontificiae Universitatis Gregorianae, Romae 1934, s. 1–4.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
13.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (4. část)
8.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (2. část)
6.4.2022 Jak rozlišoval Ignác a jeho první druhové? (1. část)
25.3.2022 Zasvěcení Panně Marii, jednoznačný odpor vůči válce i touha po smíření
21.3.2022 Papež svěří Ukrajinu a Rusko pod ochranu Panny Marie



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za rodiny
Modleme se za křesťanské rodiny po celém světě, aby skrze konkrétní skutky prožívaly nezištnou lásku a posvěcovaly se v každodenním životě.
Národní úmysl Za nově vysvěcené kněze
Modleme se za nově vysvěcené kněze, aby byli stateční a věrní a stále úžeji se spojovali s Kristem Veleknězem.
více »

Nejbližší akce

Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


Duchovně rekreační pobyt zrakově postižených


více »

Kalendárium

Památka pěti jezuitských světců

Jezuité šiřiteli úcty k Božskému Srdci


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil