Články / Články Dnes je 24. 5. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Nesčetné množství svatých

Pátek, 6.5.2022
Odvážit se vstoupit do Apokalypsy (2)

Pavel Ambros

Apokalypsa představuje velké obrazy, které úzce rozvíjejí naplnění předobrazů Starého zákona. Je dovršením celého Písma. Zjevuje i zvěstuje to, jak lidské dějiny vstupují do věčnosti. Církev sama sebe představuje v obrazu chrámu. Tento obraz v sobě nese hluboké povědomí Božího lidu. V čem spočívá? V živém vědomí, že má podíl na tom, být lůnem Boha Otce, z kterého se vše rodí a skrze něž se vše dovršuje ve věčné slávě. Bůh jako „Matka“ nabízí veškeré stvořené a nestvořené dobro, vyprazdňuje se a dává. Obdarovává. A proto může vše přijmout opět k sobě nazpět tím, že to svým učiní, osvojí si či proměňuje. Eucharistická modlitba se nazývá v řečtině anafora, to znamená výstup. My jako Boží lid nejen kráčíme vpřed, ale také vystupujeme. Když slyšíme slova: „Vzhůru srdce“, dotýkáme se tohoto vzestupného proudu, který liturgie představuje. V liturgii se tento pohyb vzhůru (k eschatonu) začíná. Tento vzestup je u konce tehdy, když kněz vezme chléb a víno a říká: „Skrze něho, s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí.“ Vše přichází zpět skrze Syna k Otci. Chléb a víno se stávají církví. Eucharistie je cestou do království Božího. Kráčíme před tvář Boha Otce, před trůn Beránka. Eucharistii nedostáváme na tom místě, kde se nacházíme na zemi, nýbrž z času a prostoru, odkud se skutečně slaví, to je v nebi. Co říká kněz před přijímáním? „Blahoslavení ti, kdo jsou pozvání k večeři Beránkově.“ A kde se uskutečňuje hostina Beránka? V království Otce. To se v Apokalypse učíme vidět: svět se dovršuje Božím způsobem. Bůh řídí historii, vládne dějinami, a to způsobem Beránkovým, ne jako lev. Co je tímto způsobem Božím? Darování sebe sama. Bůh nedává dary, ale v jakémkoli obdarování daruje vždy sám sebe.

Je příznačné, že Zjevení sv. apoštola Jana spolu s Listem k Židům jsou na okraji moderní doby. Zůstávají stranou proto, že do popředí je jednostranně kladena lidská racionalita. Ochuzujeme se tím, že obrazy jsou nositeli záměrů činit z člověka konzumenta. Nejsou uváděním k něčemu dál a hlouběji. Nejsme schopni číst jednu věc v druhé. Když se zeptáme běžného člověka po mši svaté, jestli potkal nějakého svatého, na co se ptáme? Jestli vidíme, v čem se dovrší život člověka, toho, kdo je obětí současných válek, jejich strůjce i oběti. Boží lid může lehce zapomenout, že liturgie je branou k věčnosti, kde se setkáme se všemi svatými.

První soubor sedmi kapitol ve Zjevení, který následuje po sedmi listech z druhé a třetí kapitoly Zjevení (Zj 2-3), představuje rozlomení sedmi pečetí. Zabírá celé čtyři kapitoly (Zj 4,1–8,1). V dlouhém intervalu mezi šestou a sedmou pečetí se vracíme k vidění nebe. Všimněme si, k jaké změně došlo. Rozdíl spočívá v přítomnosti lidských bytostí v nebi. Předchozí počítání zahrnovalo 144 000 vyvolených z izraelských kmenů. Nyní si uvědomujeme, že je nelze spočítat, tak mnoho jich je. Jsou to mučedníci a pocházejí ze všech kmenů a národů. Už netrpí; jejich stav je popsán slovy z Izajáše: „Nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je trýznit úžeh ani slunce. Povede je ten, který se nad nimi slitoval, a přivede je k pramenům vody.“ (Iz 49,10). Kristus se znovu zjevuje, tentokrát nejen jako Beránek, ale jako jejich Pastýř. Opět si všímáme paralely s Janovým evangeliem, kde nacházíme nejúplnější popis Krista sebe sama jako dobrého pastýře (Jan 10,11-18).

Verše z této kapitoly se čtou každoročně na svátek Všech svatých a mohou nám znít povědomě. Obrovské množství těch, které dokonce ani žádné svátky v liturgickém slově nezaznamenávají, existuje mezi námi. Svátek Všech svatých nám připomíná zástupy lidí, kteří následovali Krista a nejsou uvedeni v oficiálních seznamech kanonizovaných svatých; mnozí z nich položili svůj život mučednickou smrtí. Povoláním každého křesťana je být svatým. Je to slovo, které Pavel používá, když se obrací na křesťany v Římě. Jsou to ti, „které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých! (Řím 1,7).


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
20.5.2022 Nyní je Pánova přítomnost všude
18.5.2022 Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“
13.5.2022 Bůh přebývá v lidství
29.4.2022 Odvážit se vstoupit do Apokalypsy (1)
22.4.2022 Pán se s našimi hroby nesmířil



Ignaciánský rok
20.5.2021-31.7.2022








Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za víru mladých
Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
Národní úmysl Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby.
více »

Nejbližší akce

Třetí česko-slovenská víkendovka pro zájemce o jezuitský řád


Přednáška P. Keitha Pecklerse SJ „Liturgie a město“


Kněžské svěcení Jiřího Hebrona SJ a Václava Novotného SJ


Primice novokněží V. Novotného SJ a J. Hebrona SJ


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil