Články / Aktuality Dnes je 4. 12. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Aktuality

         A     A     A

Sté výročí mise v Rusku

Středa, 11.5.2022
V době, kdy se hodně mluví o Rusku a také o vztazích mezi římskou církví a církví v Moskvě, je dobré připomenout něco z historie jezuitského působení v Rusku před sto lety. Jezuita Edmund A. Walsh, jeho společníci Joseph Farrell a Louis J. Gallagher a misionáři z jiných kongregací projevili velkou odvahu, velkorysost a otevřenost ve zvláštní misi, kterou jim svěřil Svatý stolec. Historička Maria Chiara Dommarco publikovala na toto téma monografii, která vychází z většiny dostupných dokumentů, zejména z Římského archivu Tovaryšstva Ježíšova.


„Tento život by neměl být považován za běžný život misionáře; je to výjimečný úkol nebezpečné povahy.“
Tak popsal každodenní život členů expedice Edmund A. Walsh SJ, ředitel papežské mise v Rusku v letech 1922 až 1924. Dne 12. března 1922 podepsali kardinál Gasparri a zmocněnec bolševické vlády Václav Vorovskij dohodu, která umožnila dvanácti katolickým řeholníkům cestovat na území ovládaná leninskou vládou, aby poskytli pomoc ruskému obyvatelstvu. Následky bolševické revoluce z roku 1917 a následná občanská válka vyústily v létě 1921 ve vážné epidemie a velký hladomor, což hrozilo zhroucením nově zrozeného sovětského státu.

Veden opravdovou starostí se Pius XI. rozhodl uskutečnit to, co dříve navrhoval Benedikt XV.: záchrannou misi sponzorovanou Svatým stolcem a financovanou kýmkoli, v jakékoli části země, kdo pociťuje obavy z tragédie, která se odehrává. Tak se v létě 1922 delegace dostala do Ruska, kde se její mise rozvinula na určených místech: Moskva, Krasnodar, Jevpatorie, Džankoj, Rostov a Orenburg. Jak bylo dohodnuto se sovětskou vládou, expedice byla humanitárního, nikoli náboženského charakteru, ale měla mnohonásobné důsledky na lidské i diplomatické úrovni.

Publikace „Výjimečný a riskantní úkol“, která spojuje perspektivy a vize Moskvy i Říma, sleduje lidské cesty protagonistů záchranných operací. Práce mise nebyla vždy dokonale efektivní a bez chyb, ale byla obdivuhodná pro svou obětavost a bezplatnost. Během dvou let mise vyslanci Pia XI. nejen poskytli jídlo a léky tisícům potřebných osob, ale pomohli také pátrat po osobách, které zmizely v důsledku první světové války, občanské války v Rusku po bolševické revoluci a následné perzekuce katolíků a pravoslavných. Při plnění tohoto úkolu nedělali vyslanci žádné rozdíly na základě konfesní nebo politické příslušnosti těch, s nimiž se setkali.

Pro mnohé z nich byl pobyt v Rusku příležitostí k objevování krásy východní církve při setkání s pravoslavnými a katolickými komunitami byzantského obřadu. Dokázali navázat vztahy s duchovenstvem a místními věřícími na základě vzájemné náklonnosti a úcty. Navíc díky přítomnosti vyslanců na místě získal Svatý stolec z první ruky informace o stavu náboženského pronásledování, a zejména o procesu s katolickým duchovenstvem v roce 1923. Během svého pobytu mohl Edmund Walsh demonstrovat papežův zájem o mnoho věřících, kteří trpěli, jako je arcibiskup Cieplak, který byl uvězněn v Moskvě. Mise byla příkladem ekumenismu v oblasti charity, jasným příkladem toho, jak vnější podmínky, jakkoli mohou být tragické, stále umožňují šířit gesta přátelství k osobám, s nimiž se setkáme, byť jen jednou za život.

Akutní fáze nouze pominula, ale bída byla stále rozšířená a sociální a ekonomické problémy nebyly zdaleka vyřešeny. Mise byla nakonec zrušena leninskou vládou, která požadovala, aby všechny zahraniční pomocné výpravy opustily sovětskou půdu. Svatý stolec doufal, že zahájí stálou misi v podobě škol s odborným výcvikem nebo podobných institutů, což by umožnilo mnoha mladým lidem najít výdělečné zaměstnání, ale nestalo se tak. Ve stejné době, jak informoval L'Osservatore Romano 28. června 1923, Pius XI. jasně prohlásil, že ukončení pomoci papežských vyslanců nebylo reakcí na pronásledování katolíků, ale jednoduše výsledek rozhodnutí sovětské vlády.

Rekonstrukce těchto událostí papežské mise v Rusku vrhá světlo na jinak málo známou stránku historie. Hovoříme o stém výročí, které stojí za připomenutí, protože nám ukazuje, že nenávist a násilí nejsou nikdy jedinými dostupnými možnostmi: Dialog a charita jsou vždy schůdnými cestami a historie nám ukazuje, že jsou nezbytné, chceme-li žít v míru.


Zdroj: jesuits.global.
Foto: Edmund A. Walsh SJ, Joseph Farrell SJ and Louis J. Gallagher SJ v Moskvě během papežské záchranné mise v Rusku, 1922.

(aro)


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
4.10.2023 Osobní svědectví scholastika Michaela Petra SJ o práci v Bejrútu
2.10.2023 Animovaný film Arrupe v Japonsku
15.8.2023 Na zkušené v Indii
15.6.2023 Otec Frank Brennan SJ se angažuje v boji za práva australských domorodců
17.5.2023 V maškarním kostýmu na podporu misie



Náš tip

Modlitba, která mi změnila život

Jim Manney

Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje…
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za osoby se zdravotním postižením
Modleme se, aby lidé se zdravotním postižením byli v centru pozornosti celé společnosti a aby instituce podporovaly programy začleňování, umožňující jejich aktivní účast.

Národní úmysl
Za lidi bez naděje
Modleme se za všechny, kdo jsou zklamaní, unavení a bez naděje, aby pro ně bylo adventní a vánoční období časem nového světla.

více »

Nejbližší akce

Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Adventní duchovní obnova pro všechny


Exercicie pro všechny


Kurz Společná cesta


Duchovní cvičení pro mládež JERICHO


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil