Články |
A A A
|
Jan Nepomucký, hlavní patron Čech, českých jezuitů a jejich dobré pověstiPondělí, 16.5.2022 Promluva P. Pavla Ambrose SJ
Pavel Ambros Dne 16. května 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu, na které byl národ tak hrdý. I tento malý příklad postačí k pochopení, jak jméno světcovo srostlo s kulturními a politickými dějinami národa. Proč byl tento den vybrán? Přenesme se v duchu do Prahy, do roku 1729, 16. květen. Jsme před průčelím katedrály svatého Víta, kde stojí velké lešení. Pravda Boží vítězí! Znáte odněkud tato slova? Byla na prezidentské zástavě, kde bylo přeškrtnuto slovo Boží! Svatořečení svatého Jana zde bylo představeno jako vítězství Boží pravdy nad světským násilím, mocí a zvůlí. Po levé straně mohli všichni vidět nápis: Tempus tacendi, doba mlčení! Na pravé straně bylo možno přečíst: Tempus loquendi, doba mluvení. A uprostřed do nejdůležitější: Tempus extirpandi, doba vykořenění.
Svatí přicházej do naší doby s výmluvnou řečí. Co nám říká svatý Jan Nepomucký? Časem mlčení je možno nazvat dobu vlastního života světcova, jednak údobí, které následovalo po jeho smrti až do jeho blahořečení a svatořečení. Prchlivý a domýšlivý panovník nemohl snést, že Jan, pražský generální vikář, byl věrný svému arcibiskupovi a nepostavil se proti němu. Navíc zastával nebezpečnou funkci královnina zpovědníka. Chtěl od něj získat pro sebe informace. A když Jan nepromluvil ani při mučení, tak napolo mrtvého ho nechal 20. března 1393 shodit do Vltavy. Velmi výstižně je svatý Jan přirovnáván pro své skálopevné mlčení ke skále, která vybíhá v širé moře a ač vystavěná zběsilosti rozpoutaných větrů a zvednutých vln, stojí bez pohnutí. Mlčení Janovo pokračovalo i po jeho smrti. Ze strachu před hněvem mocichtivých pánů nespravedlnost upadla do zapomnění. Justiční vražda nebyla nikdy potrestána. Kolik nás bolí věcí, o kterých nemůžeme ani mluvit. Kolik bolestí tohoto světa nebylo ani slyšeno. Nejvíce bolí, když musíme mlčet před těmi, kteří jsou nám nejblíž! Dnes potřebuje církev mnoho následovníků svatého Jana mlčenlivého. Kdo jím je? Služebník Velekněžského Ježíšova Srdce, tedy ten, kdo putuje k Ježíšovu Srdci, které neztrácí nikdy soucit s tímto zkoušeným světem. Trpělivé mlčení, láska k bližnímu, soucit s druhými se jedině mohou stát základem šťastnějšího soužití v národě. Máme dnes velký příklad tohoto druhu mlčení plného důvěry v papeži Františkovi. Nedejte na řeči, které šíří biřici dnešních dnů, kteří se skrývají za strážci svatých pravd a tradic.
Svatí přicházej do naší doby s výmluvnou řečí. Co nám říká svatý Jan Nepomucký? Časem mluvení je doba, která v nás dozraje, abychom vydali svědectví. Jak dlouho Jan mlčel, o to více pak promluvil. Žádný český světec nemá po celém světě tolik soch a tak velikou úctu jako on. Překvapí vás, kde všude na mostě můžete najít odkaz na něj. Jen si představme: socha světce, napomínající svým ukazováčkem k mlčení, stojící na mostě, pod nímž plyne řeka, někdy tichá, jindy bouřlivě šumící, ale vždy skrývající hluboké tůně jakoby tajemství Janovo. Kolik zbožného vzrušení vzbudily tyto sochy na těchto místech v duších kolemjdoucích. Kolik generací přešlo ve zbožné vzpomínce kolem těchto soch! A ku kolika srdcím promluvily tyto sochy vybízející k mlčení! Služebník Kristova Velekněžského Srdce promlouvá tím, čím je. Vezměte jen rozdíl mezi poutníkem a turistou: Jak vchází do kostela? Copak nemluvíme už jen tím, jak vstupujeme do Božího chrámu? Jak proměnit výlet v pouť?
1. Zastav se, abys mohl stát před Bohem!
2. Dotkni se vody u vchodu kostela, aby ses očistil!
3. Udělej kříž, abys objal nebe i zemi!
4. Zajásej v srdci, když ti Otec, Syn a Duch Svatý otevírají své srdce!
5. Nech se obejmout, abys dostal oči a slova Božího dítěte!
Poté můžeš pozvednout rty k modlitbě nebo ztichnout před Slovem se vším, co zde v srdci přinášíš.
Svatí přicházej do naší doby s výmluvnou řečí. Co nám říká svatý Jan Nepomucký? Každá křesťanská generace žije v době, která chce vykořenit z jeho srdce přítomnost Boží! O co mají lidé dnes strach? Nesmíme nikdy zamlčet, že život člověka je vždy také zkouškou. Nejde jen o to, uchránit si zdraví, ale také o to, abychom přes všechno povinné úsilí o zdraví vlastně nevytěsnili z našeho rozvažování důvěru v toho, kdo nás léčí a kdo nás uzdravuje! Doba vykořenění je vždycky nablízku. Lásku nám může vytrhnout ze srdce velmi snadno pokušení hromadit, vlastnit, mít moc, a především lež, když přesvědčujeme sami sebe, že to činíme z povinnosti a péče dobrého hospodáře.
Co si můžeme dnes odnést z dnešního svátku patrona České provincie Tovaryšstva Ježíšova? Je čas mlčení, které je požehnané. Je čas mluvení, kdy musíme hledat slova i způsob, co říci. Ale je čas zkoušky, kdy se Služebník Kristova Velekněžského srdce vydá na pouť. Stojíme v proudu času jako nad řekou a máme se stát mostem, po kterém Kristus do tohoto světa přichází i dnes.
Foto: Ivan Dobrovolský.
odeslat článek vytisknout článek
|
Ignaciánský rok 20.5.2021-31.7.2022
Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za rodiny
Modleme se za křesťanské rodiny po celém světě, aby skrze konkrétní skutky prožívaly nezištnou lásku a posvěcovaly se v každodenním životě.
Národní úmysl
Za nově vysvěcené kněze
Modleme se za nově vysvěcené kněze, aby byli stateční a věrní a stále úžeji se spojovali s Kristem Veleknězem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|