Články

Nyní je Pánova přítomnost všude

Pavel Ambros

Jan je odveden na vysokou horu. Hora byla vždy místem největší blízkosti Boha. Od Boha pochází město. Město je viditelným projevem lidí, kteří v něm žijí, znamená obydlí a obyvatelstvo. Města na zemi jsou vždy nedokonalá, vždy jim něco chybí. Boží město ze Zjevení je dokonalé, je to místo, kde Boží lid přebývá ve své plnosti. Je dokonce tělesným vyjádřením jeho oslaveného stavu. Odráží jeho vnitřní řád, jeho bohatství, jeho slávu, jeho štěstí, jeho vztah k Bohu a jeho nevýslovné spojení s Kristem. Vzorem Božího města je Jeruzalém, město pokoje, střed starozákonních dějin spásy. Na zemi našel naplnění v církvi, v níž Kristus nadále žije a působí.

Září jako drahokam, ale pokud není osvětleno, nemůže ukázat svou nádheru. Jaspis je sám o sobě neprůhledný kámen, autor měl pravděpodobně na mysli jiný druh kamene.

Jan nám nyní ukazuje strukturu Svatého města. Stěny vymezují prostor, v němž bezpečně přebývají proměnění lidé. Brány označují pohyb při vstupu a výstupu. Andělé byli umístěni, aby střežili ztracený ráj, a nyní stojí u jeho bran jako Boží čestná stráž. Dvanáct izraelských kmenů bylo první skupinou lidí, která byla povolána ke vstupu do Svatého města. Proto jsou jejich jména napsána na bráně. Poté byla jejich jména všem lidem oznámena. Všechny národy se budou podílet na slávě svatého města. Již prorok Ezechiel popsal architektonický plán Svatého města. Zde je dokončen. Opakující se číslo dvanáct znamená plnou míru, které dosáhl svět povolaný ke spáse.

Toto nebeské město je oslavená církev, neboť spočívá na dvanácti sloupech, na nichž jsou napsána jména dvanácti Beránkových apoštolů. Všichni občané nebeského města mají podíl na výsadách apoštolů a jejich kázání. Následující verše uvádějí rozměry města, v němž stále převládá číslo dvanáct, a drahé kameny, z nichž je vyrobeno dvanáct podstavců.

Zvláštností tohoto města je, že zde není žádný chrám. Nyní je Pánova přítomnost všude a už není třeba snažit se setkávat s Pánem na určitém místě. Neexistuje ani konkrétní čas, kdy lze Pána nalézt. Blahoslavení již nejsou vázáni dobou práce a odpočinku, jejich jediným zaměstnáním je uctívání Pána. Podobně je to v duchovním životě: mnich je krásný stařec, který již vše ztratil, je již očištěn léty života a odříkání. Nese v sobě pokoj, který mu již nikdo nemůže vzít. Podstatnost je průzračnost, kde již nejsi hlavním činitelem, kdy již nemáš nic, čím by ses mohl chlubit.

Řád věcí se zcela změnil, už není den a noc, slunce a měsíc nemají důvod existovat. Vše je osvíceno nádherou, která pochází od Boha. Beránek, tedy Kristus, je jeho lampou. Právě skrze něj se můžeme těšit z Boží slávy. Mohou nám to přiblížit slova arménského básníka Daniela Varajuna: „Rolník zasévá jménem hostie Pánovy, v každém z mléčně bílých klasů dozraje zítra tělo jeho.“ Dokonalost spočívá ve vidění souvislostí, když odpovídá smyslu stvořeného. A jaký je smysl stvořeného? Ten, k němuž jsme se již mnohokrát vraceli: být pokrmem člověku, který živí svůj vztah s Bohem.

Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek