Články

Teilhard de Chardin k Božímu Tělu

Pavel Ambros

První oltář by mohl vyjadřovat přítomnost Krista osobním spojením s biskupem a se všemi pokřtěnými. Pak by bylo hezké, kdyby se projevila rozmanitost naší církve, která se již v naší zemi stala církví univerzální: víra ze všech kontinentů, v pestré rozmanitosti Božích dětí. Povolání žít katolicky musí vždy překonávat národní omezení a skupinový egoizmus.

Druhý oltář by mohl znázorňovat způsob jeho přítomnosti, který ohlásil a upřednostnil sám Ježíš (Mt 25). Mohli bychom se podívat na naše město a farní společenství z periferie a vynést na světlo ty, kteří často žijí ve stínu a jsou zapomenuti: Chudí, nemocní, bezdomovci, oběti našeho životního stylu. Tento projev by pak byl vždy spojen se slibem, že se jich nejen zastane, ale že pomůže utvářet společnost, v níž jde o dobro života lidí. Platí: člověk je cestou církve.

Třetí oltář by měl být věnován netušené, tajemné přítomnosti Krista v naší společnosti mimo zdi kostela. Jsou mezi námi lidé, kteří si z jakýchkoli pohnutek udržují odstup od církve, a přesto mají velmi blízko k evangeliu a Božímu království. Abychom je rozpoznali, měli bychom i my dělat to, co poslední koncil položil na srdce celé církvi jako dlouhodobé poslání: Číst znamení doby ve světle evangelia.

Čtvrtý oltář by měl otevřít všechny představy o nás samotných vzhledem k univerzálnímu Kristu, který přichází a proměňuje celý kosmos. Novozákonní chvalozpěv chválí, že Bůh smířil celý vesmír se sebou ve Slově, které se stalo tělem (Ef 1,3-2,22). Křesťan má za úkol hlásat Kristovo vítězství nad všemi mocnostmi a autoritami na nebi i na zemi (Kol 1,12-20). Jako hlava vykoupeného lidstva se celý vesmír stal Kristovým tělem. Zde bychom se museli nechat ohromit vizí univerzálního smíření, kterou se v nedávné historii křesťanství odvážil vidět snad jen Teilhard de Chardin SJ. Teprve v tomto rozšíření je viditelný chléb skutečně svátostí světa, neboť v něm je vtělena veškerá hmota.

Proto se i my můžeme nechat dojmout modlitbou, kterou Teilhard de Chardin vyslovuje po slovech ustanovení:

„Stalo se. Oheň opět pronikl do země. Nesestoupil hlučně na vrcholky jako blesk ve svém lesku. Otevírá Pán dveře, aby mohl vstoupit? Bez otřesů, bez hřmění, plamen osvítil vše zevnitř. Od srdce nejmenšího atomu až po energii nejobecnějších tvorů pronikla jednotlivě i ve svém celku každým prvkem, každou hybnou silou, každým poutem našeho kosmu tak přirozeně, že by se mohlo zdát, že se samovolně vznítila.“ (Hymne de l‛univers)

Foto: Ivan Dobrovolský.

 odeslat článek     vytisknout článek