Články / Rozhovory Dnes je 9. 12. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Chraňte své srdce před nenávistí (3. část)

Čtvrtek, 23.6.2022
Rozhovor s bývalým provinciálem jihopolské provincie P. Wojciechem Ziółkem SJ, který od roku 2015 pracuje v ruském Tomsku

Alena Rousová

Stává se, že je Vám nějak zabraňováno v pastorační činnosti?

Neexistují žádné formální zákazy. Ale je tu plná kontrola nad vším a neustálé podezírání. Pro místní úřady je těžké uvěřit, že my jezuité jsme přišli do jejich země sloužit lidem. Jezuité? Z Vatikánu? Víte – jejich hlavní zásadou je „účel světí prostředky“ a jejich zakladatel vyžadoval od svých stoupenců slepou poslušnost, ačkoliv jim na oplátku dovolil svádět ženy... Tak o nás psala sovětská propaganda a takový pamětní portrét jezuity přežil ve společenském povědomí.

Dne 12. března letošního roku uplynulo čtyři sta let od svatořečení svatého Ignáce. Při této příležitosti jsme již v září navrhli filharmonii uspořádat vzpomínkový koncert. Vše bylo připraveno, když náhle, den před koncertem, padlo rozhodnutí o jeho zrušení. Důvodem byl dopis od anonymních „znepokojených lidí“, kteří se „s úžasem dozvěděli o koncertu věnovaném Ignáci z Loyoly“ a domnívají se, že „v této době by se neměly pořádat koncerty, které propagují hodnoty, které jsou nám cizí“. Také požádali, aby „s tím něco udělali“. To stačilo na zrušení velké, dlouho připravované kulturní akce.

Naši farníci vědí, že s nimi budeme všude, kde to bude možné. Ale ne za každou cenu. Pokud nás někdo požádá, abychom udělali něco, co by bylo popřením evangelia, nebudeme s tím moci souhlasit.

9. května 2022 – co toto datum znamená pro obyvatele Tomska?

Mělo by být jasné, že v Rusku není státním náboženstvím pravoslaví, ale Velká vlastenecká válka. Proto je zároveň největším státním a náboženským svátkem – nesrovnatelným s jakoukoli Paschou a Vánocemi – Den vítězství, kterým je 9. květen. Nejednou jsem farníkům řekl, že jsme si nechali ukrást Velikonoce, protože pro křesťana je vzkříšení tím skutečným dnem vítězství. Mé povídání však nic nemění na tom, že 9. května vyjdou davy do ulic všech měst a obcí. To samo o sobě není nic špatného, ale děsivá je naprostá absence reflexe tohoto svátku. Je to svátek pod heslem: Jsme dobří, protože jsme vyhráli. Všichni ostatní jsou buď naším nepřítelem, nebo naším dlužníkem.

Letos se k tomu všemu přidává strach. Nikdo neví, co se stane. Hovoří se o všeobecné mobilizaci, o nějakých dalších rozhodnutích. Oficiálně jen velmi málo lidí přizná, že se bojí, ale mnoho z nich začne opakovat vzorec, který se naučili v průběhu staletí: Už jsme toho tolik přežili, takže to také přežijeme. Proto, ačkoli se mnozí nechtějí průvodu zúčastnit, pod vlivem dalších přesvědčovacích prostředků se ho zúčastní, protože „Inu, co se dá dělat?“ To říkají i mladí. Ne všichni. Někteří chtějí odejít. Svou budoucnost v Rusku nevidí. Řekl jsem jednomu z nich, že mu rozumím. Řekl: „Nezlob se, ale ničemu nerozumíš. Protože jsi Polák. A až se vrátíš do Evropy, nikdo ti neřekne nic špatného. A já... Kam půjdu se svým červeným pasem a komu ho ukážu?“

Je těžší mluvit s Bohem, když je válka?

Od prvního dne války se spolu se svými farníky každý den modlím růženec před Nejsvětější svátostí. Jsou tam i chvíle pláče, dojetí, což je také modlitba. Setkání s válečnou bezcitností, se srdcem z kamene jsou těžká. Je děsivé slyšet, že „tam na Ukrajině jsou nacisté“, takže je můžete, a dokonce musíte „vyhladit“. Když slyším taková slova, myslím na lidi, kteří je říkají, jako na postižené. Je to hrozné postižení. Je to nepředstavitelná tragédie. Když se podíváte na člověka, který bez jakýchkoli emocí působí druhému bolest, nebo ji prostě toleruje, zděsíte se. Je to jako navštívit nejtěžší oddělení psychiatrické léčebny. Přiznám se, že v této těžké době kážu mnohem konkrétněji. Je to pravděpodobně proto, že srdce je tak pohnuté, že se samo ujímá slova. Ale totéž srdce se také bouří. To, co se teď děje, se totiž těžko skládá do nějaké božské mozaiky.

Zde v Tomsku prosíme Boha, aby chránil naše srdce před nenávistí, před lhostejností a necitlivostí, a snažíme se vést „umírající“, aby jejich srdce tlouklo. Možná si někdo řekne, že je to minimální plán, ale já jsem přesvědčený, že když se nám to byť jen trochu podaří, bude to to největší vítězství.


Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / Russia.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.10.2023 Sběr zimního vybavení
28.8.2023 Neodůvodněná agrese proti jezuitům v Nikaragui pokračuje
22.8.2023 Otec generál vyjádřil solidaritu jezuitům středoamerické provincie
15.3.2023 Blízkost, modlitba a gesta solidarity
8.3.2023 Mučedníci a oběti pro Krista



Náš tip

Modlitba, která mi změnila život

Jim Manney

Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje…
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za osoby se zdravotním postižením
Modleme se, aby lidé se zdravotním postižením byli v centru pozornosti celé společnosti a aby instituce podporovaly programy začleňování, umožňující jejich aktivní účast.

Národní úmysl
Za lidi bez naděje
Modleme se za všechny, kdo jsou zklamaní, unavení a bez naděje, aby pro ně bylo adventní a vánoční období časem nového světla.

více »

Nejbližší akce

Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Exercicie pro všechny


Duchovní cvičení pro mládež JERICHO


Kněžské exercicie


Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice Svatoantonínské


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil