Články / Rozhovory Dnes je 6. 10. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Chraňte své srdce před nenávistí (3. část)

Čtvrtek, 23.6.2022
Rozhovor s bývalým provinciálem jihopolské provincie P. Wojciechem Ziółkem SJ, který od roku 2015 pracuje v ruském Tomsku

Alena Rousová

Stává se, že je Vám nějak zabraňováno v pastorační činnosti?

Neexistují žádné formální zákazy. Ale je tu plná kontrola nad vším a neustálé podezírání. Pro místní úřady je těžké uvěřit, že my jezuité jsme přišli do jejich země sloužit lidem. Jezuité? Z Vatikánu? Víte – jejich hlavní zásadou je „účel světí prostředky“ a jejich zakladatel vyžadoval od svých stoupenců slepou poslušnost, ačkoliv jim na oplátku dovolil svádět ženy... Tak o nás psala sovětská propaganda a takový pamětní portrét jezuity přežil ve společenském povědomí.

Dne 12. března letošního roku uplynulo čtyři sta let od svatořečení svatého Ignáce. Při této příležitosti jsme již v září navrhli filharmonii uspořádat vzpomínkový koncert. Vše bylo připraveno, když náhle, den před koncertem, padlo rozhodnutí o jeho zrušení. Důvodem byl dopis od anonymních „znepokojených lidí“, kteří se „s úžasem dozvěděli o koncertu věnovaném Ignáci z Loyoly“ a domnívají se, že „v této době by se neměly pořádat koncerty, které propagují hodnoty, které jsou nám cizí“. Také požádali, aby „s tím něco udělali“. To stačilo na zrušení velké, dlouho připravované kulturní akce.

Naši farníci vědí, že s nimi budeme všude, kde to bude možné. Ale ne za každou cenu. Pokud nás někdo požádá, abychom udělali něco, co by bylo popřením evangelia, nebudeme s tím moci souhlasit.

9. května 2022 – co toto datum znamená pro obyvatele Tomska?

Mělo by být jasné, že v Rusku není státním náboženstvím pravoslaví, ale Velká vlastenecká válka. Proto je zároveň největším státním a náboženským svátkem – nesrovnatelným s jakoukoli Paschou a Vánocemi – Den vítězství, kterým je 9. květen. Nejednou jsem farníkům řekl, že jsme si nechali ukrást Velikonoce, protože pro křesťana je vzkříšení tím skutečným dnem vítězství. Mé povídání však nic nemění na tom, že 9. května vyjdou davy do ulic všech měst a obcí. To samo o sobě není nic špatného, ale děsivá je naprostá absence reflexe tohoto svátku. Je to svátek pod heslem: Jsme dobří, protože jsme vyhráli. Všichni ostatní jsou buď naším nepřítelem, nebo naším dlužníkem.

Letos se k tomu všemu přidává strach. Nikdo neví, co se stane. Hovoří se o všeobecné mobilizaci, o nějakých dalších rozhodnutích. Oficiálně jen velmi málo lidí přizná, že se bojí, ale mnoho z nich začne opakovat vzorec, který se naučili v průběhu staletí: Už jsme toho tolik přežili, takže to také přežijeme. Proto, ačkoli se mnozí nechtějí průvodu zúčastnit, pod vlivem dalších přesvědčovacích prostředků se ho zúčastní, protože „Inu, co se dá dělat?“ To říkají i mladí. Ne všichni. Někteří chtějí odejít. Svou budoucnost v Rusku nevidí. Řekl jsem jednomu z nich, že mu rozumím. Řekl: „Nezlob se, ale ničemu nerozumíš. Protože jsi Polák. A až se vrátíš do Evropy, nikdo ti neřekne nic špatného. A já... Kam půjdu se svým červeným pasem a komu ho ukážu?“

Je těžší mluvit s Bohem, když je válka?

Od prvního dne války se spolu se svými farníky každý den modlím růženec před Nejsvětější svátostí. Jsou tam i chvíle pláče, dojetí, což je také modlitba. Setkání s válečnou bezcitností, se srdcem z kamene jsou těžká. Je děsivé slyšet, že „tam na Ukrajině jsou nacisté“, takže je můžete, a dokonce musíte „vyhladit“. Když slyším taková slova, myslím na lidi, kteří je říkají, jako na postižené. Je to hrozné postižení. Je to nepředstavitelná tragédie. Když se podíváte na člověka, který bez jakýchkoli emocí působí druhému bolest, nebo ji prostě toleruje, zděsíte se. Je to jako navštívit nejtěžší oddělení psychiatrické léčebny. Přiznám se, že v této těžké době kážu mnohem konkrétněji. Je to pravděpodobně proto, že srdce je tak pohnuté, že se samo ujímá slova. Ale totéž srdce se také bouří. To, co se teď děje, se totiž těžko skládá do nějaké božské mozaiky.

Zde v Tomsku prosíme Boha, aby chránil naše srdce před nenávistí, před lhostejností a necitlivostí, a snažíme se vést „umírající“, aby jejich srdce tlouklo. Možná si někdo řekne, že je to minimální plán, ale já jsem přesvědčený, že když se nám to byť jen trochu podaří, bude to to největší vítězství.


Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / Russia.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
21.6.2022 Chraňte své srdce před nenávistí (2. část)
20.6.2022 Chraňte své srdce před nenávistí (1. část)
12.4.2022 Otec Andrij Syvak SJ popisuje situaci na Ukrajině
28.3.2022 Pomoc v nouzi na Ukrajině stále pokračuje
9.3.2022 Tovaryšstvo Ježíšovo pomáhá řešit následky války na Ukrajině



Náš tip

Rozhoduj se jako jezuita

Samuel Prívara, Pavel Banďouch

Denně stojíme před množstvím pro náš život méně nebo více důležitých rozhodnutí. Vždy bychom se ale chtěli rozhodnout správně. Co to ale vlastně je správné rozhodnutí? Křesťané věří, že rozhodování není záležitost pouhého rozumu, zároveň bychom se však neměli nechat vláčet emocemi…
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za církev otevřenou všem
Modleme se, aby církev, věrná evangeliu a odvážná při jeho ohlašování, byla místem solidarity, bratrství a otevřenosti a stále více žila v atmosféře synodality.
Národní úmysl Za volby do senátu
Modleme se, aby nově zvolení senátoři vykonávali svůj úkol poctivě a spravedlivě.
více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

Kalendárium

Památka bl. Didaka de San Vitores

Památka bl. Jana Beyzyma


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil