Články

Písmu svatém je však noc především nocí, v níž jsme povoláni držet stráž

Pavel Ambros

Představme si noc izraelského lidu, který čeká na vysvobození, jak nám připomíná kniha Moudrosti (Mdr 18,69), ale bible zná také noc z Písně písní, noc, v níž mystici zahlédli dramatické hledání duše, která hledá svého Ženicha. V Písmu svatém je však noc především nocí, v níž jsme povoláni držet stráž, je nocí strážce, který musí střežit město, nebo, jak nám připomíná evangelium, je nocí, v níž jsme povoláni čekat na pána, který se vrací (Lk 12,32–48).

Dnes jsme možná v noci, protože nechápeme, kam jdeme. Je noc, protože už se navzájem nepoznáváme, nevidíme si do tváře a ve tmě se každá silueta stává nebezpečím, kterému je třeba se bránit. Noc je často časem zoufalství, časem, kdy bdíme nad mrtvým člověkem, časem, kdy si připomínáme zlo, které nám bylo způsobeno. Ale právě proto v noci pochopíme, na které straně je naše srdce. Ano, protože právě v noci si uvědomujeme, zda ještě máme naději, zda jsme uvěřili zaslíbení, které nám bylo dáno. Když je noc, uvědomíme si, jestli opravdu věříme, že je tu poklad, kterého si můžeme vážit, nebo jestli si v hloubi duše myslíme, že to byl jen klam. Jak tedy prožíváme tuto noc, kterou dnes lidstvo prochází?

Noc evangelia je nocí, v níž máme bdít a být připraveni. Nejde o to dělat mimořádné věci, ale pouze pokračovat v plnění úkolu, který nám byl svěřen. Jde o to, abychom udržovali rozsvícené lampy, abychom ani my neupadli do omylu a nebáli se tváře toho druhého, který číhá ve tmě. Jde o to, abychom měli opásané boky a byli připraveni sloužit, abychom nepropadali sklíčenosti a lenosti. Jde o to, abychom se zaměstnali, ale ne mimořádnými věcmi, v noci se můžeme jen snažit pokračovat ve službě, jak jsme to dělali vždycky. V noci se nemůžete vydat novými cestami, bylo by příliš složité je najít. Na svém místě musíte zůstat ostražití. Pán se vrátí, protože to slíbil. Proto si v noci uvědomíme, jak moc tomuto slibu věříme, jak moc mu skutečně věříme.

V noci nás Pán žádá, abychom se starali o to, co nám předal, ale je rozdíl mezi tím, kdo pouze přijal, a tím, komu byla svěřena odpovědnost za správu. Ten, kdo podává, má odpovědnost nejen za svůj život, ale i za životy ostatních. I když každý z nás jiným způsobem, jsme povoláni dávat druhému jídlo v pravý čas: vždy jsme správci statků, které nejsou naše a kterými jsme povoláni živit život hladových. Věrný správce umí rozpoznat hlad a čas druhého. Možná právě proto, že jde o život druhého, je slovo Páně velmi tvrdé vůči těm, kdo zneužívají moci, kterou Bůh svěřuje do rukou správce, protože jejich jednání dopadá na ty, kdo čekají na jídlo, aby mohli pokračovat v životě. I dnes žijeme v noci odpovědnosti, kdy lidé v mocenských pozicích často vykonávají moc především s ohledem na své vlastní zájmy, zneužívají ji a panují nad druhými, zejména se staví na místo Boha a rozhodují o životech druhých. Stále však věříme, že se mistr brzy vrátí.

Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek