Články / Rozhovory Dnes je 5. 12. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Před deseti lety zemřel kardinál Martini

Středa, 7.9.2022
Rozhovor s arcibiskupem z Chieti-Vasto Brunem Forte

Pavel Ambros

Jezuita, biblista, milánský arcibiskup a kardinál. Kvůli věku odstoupil v roce 2002 z vedení milánské arcidiecéze. Vedl tuto diecézi dvacet dva let a tři měsíce (1980–2002). „Stejně jako svatý Ambrož,“ rád opakoval. Poté se přestěhoval do Svaté země do jezuitského řeholního domu v Jeruzalémě. Kvůli postupující Parkinsonově chorobě se však musel vrátit do Itálie. Zemřel v Gallarate dne 31. srpna 2012. Jeho památku uctilo v milánské katedrále více než 150 tisíc lidí.


Vaše Excelence, v roce 2004 jste vedl exercicie pro římskou kurii a Jana Pavla II. podobně jako Martini o mnoho let dříve v roce 1978 pro Pavla VI. Je to zvláštní podobnost. Téměř předání štafety mezi biblistou a vystudovaným teologem. Jak vzniklo vaše přátelství? Málokdo ví, že jste byl od počátku osmdesátých let jedním z jeho hlavních spolupracovníků. Můžete přiblížit význam tohoto přátelství a spolupráce?

Vše začalo dopisem, který jsem s překvapením obdržel od milánského arcibiskupa, nedávno jmenovaného na tento stolec. V něm mi sděloval, že mu jeho vzácný spolupracovník monsignor Renato Corti (budoucí novarský biskup a kardinál) navrhl, aby si přečetl mou knihu Ježíš Nazaretský, dějiny Boha, Bůh dějin, která ho zaujala a která v něm vzbudila touhu poznat mě a vyměnit si se mnou některé názory na teologii a církev těch let. Při první příležitosti jsem ho navštívil v Miláně a byl jsem ohromen jeho přijetím, prostotou jeho životního stylu a upřímností, s jakou kladl otázky a vyslovoval své postřehy. Požádal mě, zda bych byl ochoten s ním čas od času sdílet několik dní a připravovat jeho pastýřské listy pro diecézi. Dodal, že diskuze mimo diecézní prostředí mu pomůže udržet si široký obzor a klást si otázky, které ne vždy vycházejí ze všednosti jeho pastoračního života. Byl jsem ohromen a přijal jsem to s důvěrou.

Deset let po kardinálově smrti jste často říkal, že k jeho hlubšímu pochopení je třeba vycházet především z jeho jezuitské DNA, z duchovních cvičení sv. Ignáce, z významu, který pro něj mělo slovo rozlišování, nebo jak by řekl Iñigo, „vyžaduje z naší strany větší úctu“. Můžete vysvětlit proč?

Jednou jsem se kardinála zeptal, který prvek ignaciánské spirituality ho nejvíce inspiroval. Bez váhání mi odpověděl: postoj větší úctu. Tento termín se nachází ve Východisku a základu duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly: „Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu [hazer reuerencia] a sloužil mu, a takto spasil svou duši.“ (DC 23). Slovo reuerencia by se dalo přeložit jako úcta, a tak ji Martini jistě prožíval: úcta před Bohem, kterého je třeba uctívat a milovat, úcta před každým jeho stvořením, i tím nejmenším. Někdy byla tato hluboká úcta k druhému mylně považována za ostýchavost, ale ve skutečnosti vyjadřovala duchovní rozměr velikána víry a lásky, který se neváhal před druhým zmenšit, aby přijal dar, který nám v každém z nich přichází nabídnout sám Pán života a dějin.

K nejživějším dialogům, které jste s Martinim vedl, patřil ten, který se týkal jedné z jeho velkých intuicí: Katedra pro ne-věřící (Cattedra dei non credenti). Proč byla podle vás tato intuice tak plodná a skvělá?

Byli jsme v Neapoli hosty komunity mnišek v Posillipo a pracovali jsme na jednom z pastýřských listů. Procházeli jsme se po terase, rozjímali nad krásným zálivem před námi a diskutovali o důležitosti dialogu se všemi, naslouchali všem. Tehdy mi kardinál řekl: „Bylo by důležité pochopit, co si nevěřící myslí o Bohu.“ A mě spontánně napadlo odpovědět: „Posaďte na židli nevěřícího, abychom pochopili jeho důvody a podnítili svými otázkami naši víru.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. „Ano,“ zněla odpověď. „Potřebovali bychom katedru pro ne-věřící…“

Martini byl svými vrstevníky nazýván mistrem lectio divina, v jistém smyslu profesorem jako on sám a dnes emeritní papež Benedikt XVI. Papež František, jeho spolubratr jezuita, ho označil za otce celé církve. Jaký duchovní odkaz a dědictví zanechává podle vás tato velká osobnost biblického učence italské církvi i mimo ni?

Neváhal bych vybrat tři velké odkazy kardinála Martiniho pro celou církev. Nejdříve láska k Božímu slovu a jeho ústřední postavení, které je třeba mu přikládat při lectio divina, a to jak osobní, tak komunitní; dále podpora a péče o církevní společenství, založené na úctě, naslouchání a dialogu se všemi; a konečně soucit a pozornost ke každému projevu lidské zkušenosti, i k těm, které jsou zdánlivě nejvzdálenější víře, v jistotě, že neklidné srdce, o němž mluví sv. Augustin, nás všechny spojuje.

Pro mnohé byl jezuitský kardinál vnímán jako učitel víry a muž, který pozorně naslouchá důvodům druhých. Často jste říkal, že k jeho hlubšímu pochopení, k proniknutí do hermeneutického klíče Martiniho lexikonu je třeba projít kolem dvou jezuitských teologů, kteří mu byli velmi blízcí: kolem Karla Rahnera a Bernarda Lonergana. Můžete vysvětlit proč?

Na Rahnerovi oceňoval Martini upřímný dialog s modernitou a schopnost vést jej i s využitím klasických myšlenkových struktur, jako je myšlenka potentia oboedentialis,vidět, soudit, jednat.

Snil o tom, že zemře v Jeruzalémě a bude pohřben vedle hrobu jezuity a učitele Písma svatého, který mu byl velmi drahý, Donatiena Mollata. Jak otec Martini prožíval to, že se musel toho zříci a nemohl dokončit svoji životní pouť ve Svaté zemi?

Na jedné straně mu jeho zdravotní stav nedovoloval zůstat v Jeruzalémě: potřeboval péči a lékaře, kteří ho znali a byli v Itálii. Na druhé straně byl Martini vždy poslušný Božích znamení a poslouchal je s prostou a naprostou vírou.

Dne 30. srpna 2012, v předvečer jeho úmrtí následujícího dne, jste se setkal s Carlem Marií Martinim v Aloisianum v Gallarate. Podle svědectví jeho sekretáře jste byl tím, kdo se s ním modlil jeho poslední Otčenáš. Jaké vzpomínky ve vás zanechalo konkrétní rozloučení s vaším přítelem?

Napsal jsem mu dopis, ve kterém jsem mu za všechno poděkoval, a přečetl jsem mu ho. Pak jsem ho vzal za ruku a požádal ho, abychom se společně pomodlili Otčenáš: kývl hlavou, že ano. Kývl hlavou a začal pohybovat rty, když jsem mu podával ruku. Byl to poslední Otčenáš v jeho životě, v aktu úplného odevzdání se Bohu a v Něm. Bylo pro mě velkou milostí, že jsem se s ním mohl modlit modlitbu Páně v posledních chvílích jeho života: bylo to jako příslib společenství, které mezi námi nadále existuje a kterým kardinál Martini jistě doprovází milánskou církev a celou církev.


Uveřejněno v časopise Avvenire.
Foto: Archiv.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
14.10.2022 Zemřel jezuitský historik Kurt Peter Gumpel SJ
22.9.2022 John W. O'Malley SJ: Styl Druhého vatikánského koncilu
13.9.2022 Síla jednoduchých ctností: Královna Alžběta II. a král Karel III.
22.6.2022 V Mexiku byli zavražděni dva jezuité
9.4.2022 Zemřel P. Vlastimil Ovčáčík SJ



Náš tip

Vánoční dárky od Pána Boha

Adolf Kajpr

Vánoční dárky jezuitského svědka víry Adolfa Kajpra (1902–1959) přinášejí krátký výběr z jeho promluv a textů na téma vtělení a narození Ježíše Krista. Mistrný kazatel i redaktor…
více »

Breviář

Kompletní online verze jezuitského breviáře v češtině

Na webu breviar.cz nyní můžete najít kompletní online verzi jezuitského breviáře v češtině. Ve spodní části stránky vyberte v roletce možnost „s vlastními texty jezuitského řádu (SJ)“ a stiskněte tlačítko „Potvrdit“.





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za organizace dobrovolníků
Modleme se, aby rozvojové a dobrovolnické organizace nacházely osoby ochotné zapojit se do společného dobra a neustále hledat nové způsoby spolupráce na mezinárodní úrovni.
Národní úmysl Za návštěvníky půlnočních bohoslužeb
Modleme se za ty, kteří o Vánocích navštíví naše kostely, aby se nechali proniknout radostnou zvěstí.
více »

Nejbližší akce

Osvícenská proměna náboženského života


Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Adventní duchovní obnova pro všechny


Ignaciánské exercicie


Duchovní cvičení pro všechny, kteří přijali svátosti církve v dospělosti


Kněžské exercicie


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil