Články

Jeho prvním bohatstvím je vztah

Pavel Ambros

Co říká evangelium? Peklo je mnohdy tou propastí, kterou sami začneme v životě hloubit. Stále více se vzdalujeme od druhých, až se tato propast stane nepřekonatelnou. Peklo je ta tvrdost, která znemožňuje komunikaci. Už nemáme slov, která by mohla vztah obnovit. Bohatý muž si tuto vzdálenost vytvořil! Jak? Myšlenkou pouze na sebe. Je tak soustředěný na své vlastní potřeby, že už nevidí druhé. Veškerý svůj čas tráví starostmi o sebe: „oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu“ (Lk 16,19).

Oblečení a jídlo vyjadřují základní potřeby člověka. Mohou se stát posedlostí! Důležité je ono slůvko: „Mohou!“ Začínáme být posedlí, když se staráme o svůj vlastní image. Nestačí mi, že se oblékám, ale záleží mi na tom, jak mě vidí ostatní. A co naznačuje jídlo? Touhu najít to, co může vyživovat můj život. Ale i jídlo se někdy stává posedlostí. Kdy? Když se bojím, že nenajdu dostatek potravy pro sebe, když si beru jen pro sebe, když nejsem spokojen s tím, co mi život nabízí. Vztáhněme na sebe s vážností: „Nepečujte úzkostlivě o svůj život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli“ (Lk 12,22). Dívejme se na Ježíše: svlékl se před tím, než dal své vlastní tělo za pokrm. Pohleďme na boháče: ztratil jméno. Proto ho Bůh nemůže povolat. Proč? Je zcela pohlcen sám sebou.

Dnešní evangelium nás v podstatě přivádí před propast, kterou jsme vykopali. Peklo je tou propastí, kterou sami začneme v životě hloubit. Kdy se tak děje? Když se vzdalujeme od druhých. Propast se stává nepřekonatelnou. Peklo je ta tvrdost, která znemožňuje komunikaci, když si uvědomíme, že už nejsou slova, která by mohla vztah obnovit.

Na situaci bohatého v Božích očích se nyní podívejme podrobněji. Chudák Lazar má jméno, což znamená: Bůh pomohl. Jeho prvním bohatstvím je vztah. Hledá spojitost s druhými. Buduje i základní vztah, který žije s Bohem. Lazar je hladový, protož není plný sebe. A hlad se stává obrazem touhy, která nás vede k hledání, učíme se ptát. A díky této chudobě můžeme také budovat vztahy. Pouze ti, kdo jsou chudí, si uvědomují, že potřebují druhé. A tím jsou připraveni na to, že se jich ujme při své druhém příchodu Kristus tak, jak se jej ujal ve smrti.

Abychom se neocitli v situaci, kdy vidíme duchovní realitu nebe pozdě, navrhuje Abraham naslouchat Božímu slovu: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!" (Lk 16,29). Otřese to námi a ukáže cestu, Mojžíš a Proroci ve skutečnosti poukazují na celé Písmo svaté. A celé písmo je i to, co Bůh píše v srdci. Teprve setkání se Slovem v srdci nám umožní poznat, jak propastná je jáma, kterou jsme začali kopat ve vztahu k druhým. Bratr se pomalu stává cizincem. Je zajímavé, že boháč chce poslat právě Lazara, aby varoval své bratry, chce poslat chudáka, toho, který potřebuje všechno. Bohatý muž má pět bratrů, tedy rodinu se šesti dětmi. A v biblickém jazyce toto číslo označuje nedokonalost, která musí být dokončena. Lazar se stává sedmým bratrem, proto nám ukazuje, jak žít bratrství v jeho plnosti. Chudák je ten, bez něhož se nikdy nemůžeme stát skutečnými bratry.

Smrt tedy není jen faktum, ale je mojí perspektivou. Jak k ní vzhlížíme? Z tohoto bodu se můžeme podívat na naše dějiny, z bodu, z něhož si uvědomíme rozdíly ve způsobu, jakým jsme žili své životy. Než tedy bude pozdě, pokusme se zaplnit údolí lhostejnosti a propasti odstupu, které jsme začali hloubit.

Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek