Nové knihy

100 rokov Spoločnosti Ježišovej na Slovensku 1920 až 2020

Pavel Ambros

Připomínka pětistého výročí obrácení svatého Ignáce z Loyoly a čtyřstého výročí svatořečení svatého Ignáce a Františka Xaverského se stala příležitostí k bilancování, prezentaci, zhodnocení a hodnotové komunikaci se současnou slovenskou společností i církví. Jezuitské instituce nabízejí především solidně křesťanskou, lidskou a teologickou formaci. Jezuité tvoří důležité znamení rozlišování v různých proudech kultury a sociálních dynamik na Slovensku. V neposlední míře se angažují na poli ekumenického a mezináboženského dialogu, vytvářejí prostory pro dialog se světem na jedné straně, i přenášením vlastní zkušenosti směrem k Evropě i mimo ni. Kdo sledoval loňskou návštěvu papeže Františka, mohl se o tom hmatatelně přesvědčit.

Možno potvrdit slova editora knihy Milana Hudačka SJ, že se jedná o „inspirativní knihu nejen velkolepým či kritickým zhodnocením minulosti, reflexí současnosti, ale nabízí i vizi do budoucna. Na stránkách této knihy může čtenář vstoupit do událostí, které se odehrály v různých časových obdobích v minulosti.“

Kniha začíná listem otce Artura Sosy SJ k Ignaciánskému roku 2021–2022 a společným listem provinciálů České provincie Tovaryšstva Ježíšova (Petr Přádka SJ) a Spoločnosti Ježíšovej na Slovensku (Jozef Šafranko SJ). Obsahuje čtyři celky: kritické historické zhodnocení s mnoha faktografickými informacemi, svědectví o velkých osobnostech slovenských jezuitů, například příspěvek Františka Mikloška o jezuitském novicovi Tomáši Munkovi, který otevírá dlouhou vzpomínkou nezapomenutelného P. Jozefa Porubčana a končí úvahou nad údělem Židů v Evropě. Strhující příběhy jiných osobností, známých buď všem, nebo jen užšímu okruhu jezuitských přátel. Příběhy dvacátého století tvoří jeden celek podivuhodného obdivu vůči Boží prozřetelnosti i síle a ryzosti jezuitských povolání: skutečná různorodost v rozmanitosti je zde nahlížena s vděčností i úctou. Třetí celek představuje kaleidoskop pastoračních činností, které jsou velmi konkrétně popsány a zachyceny spíše jako v reportáži. Máme živý pocit, že jsme pozváni tímto nadšením se účastnit něčeho, co je nejen činěno s touhou konat velké věci pro Boha, ale také je dotknuto poezií všedního dne. Je zde patrno, jak postupně pronikají do současných snach univerzální preference celého Tovaryšstva. Poslední část hovoří o službě skrze ignaciánskou spiritualitu. Samotná myšlenka takto tematizovaná si zaslouží naší pozornosti. Vždyť minulost je natolik důležitá, nakolik nám otevírá naše vlastní rozhodnutí pro velké Boží věci i lidsky důstojný život. Závěrečné slovo Antonia Spadariho SJ odpovídá i na naši otázku, zda v dnešní době máme mít strach ze svobody. Nejen on, nýbrž i celá kniha hovoří sice jazykem, který nezakrývá tajemství utrpení v dějinách člověka, ale také nezamlčuje evangelium psané životy našich současníků. Jako bychom mezi řádky četli vyznání papeže Františka, který své povolání jezuity přibližuje slovy: „Jsem hříšník, na kterého pohlédl Bůh“.

Zdroj/Foto: Dobrá kniha.

 odeslat článek     vytisknout článek