Články / Články Dnes je 4. 2. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Žít podle logiky daru

Pátek, 4.11.2022
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k 32. neděli v mezidobí

Pavel Ambros

Jak se připravit na životní volbu? Ignác v Duchovních cvičeních dává radu: představit si sebe sama na prahu smrti a podívat se na svůj život odtamtud: Ptám se sám sebe, „jako bych byl v hodině smrti“. (DC 186) To ovšem není pro ufňukanou generaci. Ignác se odvolává na dlouhou duchovní tradici, která považuje meditaci o smrti za cenné cvičení k poznání hlubšího smyslu existence. Je to tradice, která zjevně vychází z biblické moudrosti. Vzpomeňme na Žl 90: žalmista se modlí k Bohu, aby ho naučil počítat své dny. Přichýlíme se k moudrosti srdce.

Existují dva způsoby, jak se dívat na smrt: vnímat ji jako dramatický konec života, jako hranici existence, která hrozí, že zůstane beze smyslu. Chmurný pohled člověka vede k myšlence, že je přece zbytečné se v tomto životě namáhat. Ve skutečnosti lze smrt vnímat jinak: jako práh, který je třeba překročit, aby život pokračoval navždy. Podle apoštola Pavla na tomto pohledu víry závisí způsob života každého člověka. Život křesťana začal křtem a nikdy neskončí, od křtitelnice začal věčný život!

Žijeme v kulturním prostředí, v němž naopak se střetáváme s tendencí smrt vygumovat, děsí nás, rádi bychom její stopy odstranili. Jsme jako chodicí černá kronika. Raději se snažíme zesměšňovat smrt, stejně jako to dělají saduceové v textu evangelia. Podobně drtivá většina našich současníků, včetně těch, kteří se považují za křesťany, znají jenom ono: Ne! Nevěřili téměř ničemu, nevěřili v anděly ani duchy, z bible si uchovali jen Pentateuch, a především nevěřili ve vzkříšení.

Saduceové byli tehdejší velcí vlastníci půdy, bohatí statkáři, kteří se báli, že přijdou o svůj majetek. Právě proto se obávali, že jejich majetek bude při dělení rozptýlen mezi jejich potomky. Proto vidíme, že se vysmívají – pro zbožné Izraelity – nesmírně důležité instituci, totiž zákonu levirátu, podle něhož si bratr zemřelého musel vzít vdovu za manželku, aby dal zemřelému potomka. Za tímto zákonem se skrývala hluboká náboženská touha: ten, kdo zemře, bude moci očima svých potomků spatřit příchod Mesiáše, na který Židé tak netrpělivě čekali. Ti, kteří neměli potomky, už neměli naději na naplnění tohoto základního očekávání, že uvidí Mesiáše.

Saduceové jsou lidé, kteří žijí zakořeněni ve svém bohatství a snaží se vymýtit jakýkoli útok na svůj majetek. I v tom se jejich mentalita velmi shoduje se současnou. Právě proto, aby zesměšnili tuto praxi, která kontrastuje s jejich lpěním na majetku, vymýšlejí si příběh, který se jich vlastně nevědomky týká. Vyprávějí totiž o ženě, která nemůže porodit, a o mužích, kteří si ji jeden po druhém berou za ženu. Muži, kteří umírají, aniž by dali život.

To jsou saduceové. Ale takoví jsme často i my: lidé, kteří jsou tak připoutáni ke svým věcem, že nejsou schopni plodit. Náš život se stává neplodným, protože už nejsme schopni dávat. Místo abychom dávali, zadržujeme. Namlouváme si, že něco vlastníme, dokud nám realita nezaklepe na dveře a nedonutí nás uvědomit si, že nic nemůžeme považovat za svůj majetek. Všechno je nám dáno, ale my si pleteme dar s vlastnictvím. Naivně si hlídáme svůj majetek, své vztahy, své role, své city a zapomínáme, že vše pomíjí.

Stejně jako muži v příběhu, který si vymysleli, ani saduceové neprožívají lásku, ale chtějí vlastnit: tito manželé si brali ženy, považovali ženu za předmět, za kus majetku. Pokud jsou vztahy prožívány jako vlastnictví, stávají se sterilními. Místo toho je třeba lidi vítat, ne je brát!

Nemusíme být věčnými nabručenci. Když začneme žít podle logiky daru, nejenže vstoupíme do věčného života, ale začneme se podobat Bohu. On je totiž první, kdo takto žije, On je první, kdo se zbavil sám sebe, aby udělal místo lidstvu. On je ten, kdo jako první daroval život, aniž by ho odepřel.

Náš Bůh, říká Ježíš, je Bohem živých, ne mrtvých. To znamená, že smrt s ním nemá nic společného. Vše, co je smrt, sobectví, rozdělení, pýcha, závist, strach. Vše, co má znaky smrti, nepatří Bohu. Smrt tedy nikdy nemůže mít poslední slovo, protože patříme Bohu!


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
3.2.2023 Zhloupne tím, že nečeká na svého Pána
27.1.2023 Co má zářit v našem srdci a co má být vidět na naší tváři
20.1.2023 Pokušení spoléhat na mocné spojence
13.1.2023 Vydávat svědectví znamená přinášet druhého
6.1.2023 Bůh, který se postavil mezi hříšníky



Náš tip

Breviář

Kompletní online verze jezuitského breviáře v češtině

Na webu breviar.cz nyní můžete najít kompletní online verzi jezuitského breviáře v češtině. Ve spodní části stránky vyberte v roletce možnost „s vlastními texty jezuitského řádu (SJ)“ a stiskněte tlačítko „Potvrdit“.





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za farní společenství
Modleme se, aby se farnosti žijící v opravdovém společenství stávaly stále více komunitami víry, bratrství a pohostinnosti vůči těm nejpotřebnějším.

Národní úmysl
Za kontinentální synodální setkání
Modleme se, aby mezinárodní synodální setkání v Praze přispělo k nalézání Boží vůle pro místní církve v Evropě.

více »

Nejbližší akce

Odhodlaní putovať: Svatý Hostýn


Akademická farnost Olomouc


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice svatoantonínské


Duchovní cvičení pro kostelníky a akolyty


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


více »

Kalendárium

Památka jezuitských misionářů a mučedníků

Památka sv. Pavla Mikiho a druhů

První mučedník jezuita


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil