Články

Ježíš se nezaměřuje na to, jak zachránit vlastní život, ale jak zachránit druhé

Pavel Ambros

Jak přeneseme dnešní obrazy Krista Krále do našeho světa? Dnešní kulturní svět je nakažen nenávistí vůči vlastní minulosti. Jsou bořeny sochy a připomínky donedávna uctívaných hrdinů, kteří utvářeli dnešní svět. Již dvě generace mladých lidí jsou infikovány ideologií absolutní rovnosti. Jazyk zamořují protimluvy: ve jménu rovného přístupu jsou mnozí vylučováni z veřejného života a upadnou do kulturního bojkotu. Nedostanou slovo tím, že se jim buď odepře pozornost, nebo jsou častovány online zostuzováním. Nechme si záležet na odpovědi na otázku: Co pro mne osobně znamená Kristus Král?

V odpovědi se křesťan bude lišit od forem mluvy dnešní doby. Proč? Dnes se slova často vykřikují, aniž by jim předcházelo skutečné uvědomění si toho, co se člověk chystá říci. Křesťan může vyslovit jméno Kristus Král v tichu srdce tím, že mu dá v srdci váhu. Proč se bude odlišovat? Dnes se člověk nestydí něco říci, následně to popřít. A křesťan? Je si vědom toho, že i velká slova víry mohou ztratit svůj nejhlubší význam, nejsou-li v tichu srdce myšlena vážně. Záleží na vážnosti, kterou jim dáváme v srdci.

Položme si otázku: Jak se dnes cítíme zachráněni před ohrožením života? Když ukládáme při práci na počítači naše soubory na různé nosiče, máme naději, že je zachráníme. Fanoušci chtějí zachránit svůj tým, tak se modlí za jeho záchranu. Jako teenageři jsme se považovali za zachráněné, když se nás profesor na nic neptal, a vyhnuli jsme se tak tomu, aby nás shledal nepřipravenými. Ve všech těchto významech zachránit znamená neztratit, nezapomenout, nezklamat... takže bychom mohli říci, že být zachráněn znamená být pánem svého života, svého majetku, být králem svého každodenního života.

Podívejme se do evangelia: Když je Ježíš na kříži, všichni mu říkají, aby se zachránil, tedy podle našeho slovníku, aby se neztratil, aby se na něj nezapomnělo a aby neselhal. „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ (Lk 23,35–37) Je to logika světa. Ježíš se od této logiky odchyluje a sloveso zachránit užívá jinak. Nezaměřuje se na to, jak zachránit vlastní život, ale jak zachránit druhé. Ježíšův pohled není posedlý vlastním já. Zná nejúčinnější pokušení všech dob: záchrana má podobu sebezáchovy.

Existuje jiný způsob časování slovesa zachránit: Ukazuje nám ji jeden z lotrů ukřižovaných s Ježíšem: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Záchrana spočívá v tom, že Kristus nezapomíná. To dává každému z nás možnost nechat Pána vstoupit do našeho života a proměnit ho. Najdeme-li i my náš osobní způsob, podobný slovům lotra na kříži, najdeme i krále svého srdce. Čím více se snažíme zachránit svůj život, tím více ho ztrácíme, čím více chceme zachovat pšeničné zrno neporušené, tím spíše nepřinese ovoce! (Jan 12,24–25) Posedlost zachránit planetu není často ničím jiným než jen používáním efektivně proměnlivého jazyka k umlčení slova, slova zachraňujícího, mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a Ježíšem. Chceme zachránit, nebo zachránit sebe? Otevřít se záchraně, nebo vzít záchranu do vlastních rukou?

Zvuková nahrávka ZDE.

Foto: Alena Rousová.

 odeslat článek     vytisknout článek