Články / Články Dnes je 29. 2. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Ježíš se nezaměřuje na to, jak zachránit vlastní život, ale jak zachránit druhé

Pátek, 18.11.2022
Zamyšlení P. Pavla Ambrose SJ nad liturgickými texty slavnosti Ježíše Krista Krále

Pavel Ambros

Podstata Ignácova pohledu na víru, vlastní život a tajemství přítomnosti Krista je snad nejnázorněji vykreslena v obrazu Krista Krále. V jeho Duchovních cvičeních je objasňována příkladem čerpaným ze skutečného života, podobenstvím. Má naši pozornost zaměřit na Ježíšův způsob moci, která je zdrojem mé osobní záchrany. Známá meditace je nadepsána slovem provolání, Provolání věčného krále. Užití slova král není pro ucho dnešního člověka bez rizika. I Ignác samotný si je toho vědom. Dává následující vodítko: uvedený příklad pozemského krále přeneseme na Krista, našeho Pána. (DC 95) Co je podobné, je také rozdílné. Jak může být zdrojem záchrany světa, druhých i mne samotného? Zachrání i mě? Jak Kristus zachraňuje? To je ovšem životně důležitá otázka.

Jak přeneseme dnešní obrazy Krista Krále do našeho světa? Dnešní kulturní svět je nakažen nenávistí vůči vlastní minulosti. Jsou bořeny sochy a připomínky donedávna uctívaných hrdinů, kteří utvářeli dnešní svět. Již dvě generace mladých lidí jsou infikovány ideologií absolutní rovnosti. Jazyk zamořují protimluvy: ve jménu rovného přístupu jsou mnozí vylučováni z veřejného života a upadnou do kulturního bojkotu. Nedostanou slovo tím, že se jim buď odepře pozornost, nebo jsou častovány online zostuzováním. Nechme si záležet na odpovědi na otázku: Co pro mne osobně znamená Kristus Král?

V odpovědi se křesťan bude lišit od forem mluvy dnešní doby. Proč? Dnes se slova často vykřikují, aniž by jim předcházelo skutečné uvědomění si toho, co se člověk chystá říci. Křesťan může vyslovit jméno Kristus Král v tichu srdce tím, že mu dá v srdci váhu. Proč se bude odlišovat? Dnes se člověk nestydí něco říci, následně to popřít. A křesťan? Je si vědom toho, že i velká slova víry mohou ztratit svůj nejhlubší význam, nejsou-li v tichu srdce myšlena vážně. Záleží na vážnosti, kterou jim dáváme v srdci.

Položme si otázku: Jak se dnes cítíme zachráněni před ohrožením života? Když ukládáme při práci na počítači naše soubory na různé nosiče, máme naději, že je zachráníme. Fanoušci chtějí zachránit svůj tým, tak se modlí za jeho záchranu. Jako teenageři jsme se považovali za zachráněné, když se nás profesor na nic neptal, a vyhnuli jsme se tak tomu, aby nás shledal nepřipravenými. Ve všech těchto významech zachránit znamená neztratit, nezapomenout, nezklamat... takže bychom mohli říci, že být zachráněn znamená být pánem svého života, svého majetku, být králem svého každodenního života.

Podívejme se do evangelia: Když je Ježíš na kříži, všichni mu říkají, aby se zachránil, tedy podle našeho slovníku, aby se neztratil, aby se na něj nezapomnělo a aby neselhal. „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ (Lk 23,35–37) Je to logika světa. Ježíš se od této logiky odchyluje a sloveso zachránit užívá jinak. Nezaměřuje se na to, jak zachránit vlastní život, ale jak zachránit druhé. Ježíšův pohled není posedlý vlastním já. Zná nejúčinnější pokušení všech dob: záchrana má podobu sebezáchovy.

Existuje jiný způsob časování slovesa zachránit: Ukazuje nám ji jeden z lotrů ukřižovaných s Ježíšem: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Záchrana spočívá v tom, že Kristus nezapomíná. To dává každému z nás možnost nechat Pána vstoupit do našeho života a proměnit ho. Najdeme-li i my náš osobní způsob, podobný slovům lotra na kříži, najdeme i krále svého srdce. Čím více se snažíme zachránit svůj život, tím více ho ztrácíme, čím více chceme zachovat pšeničné zrno neporušené, tím spíše nepřinese ovoce! (Jan 12,24–25) Posedlost zachránit planetu není často ničím jiným než jen používáním efektivně proměnlivého jazyka k umlčení slova, slova zachraňujícího, mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a Ježíšem. Chceme zachránit, nebo zachránit sebe? Otevřít se záchraně, nebo vzít záchranu do vlastních rukou?

Zvuková nahrávka ZDE.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
23.2.2024 Pravou horou Tábor je Kristův druhý příchod
16.2.2024 Přijímat ty, kteří zápasí, a hledat ztracené
9.2.2024 Jeho slovo je zároveň jeho nejrozhodnější vůlí
2.2.2024 Bůh je nemocný láskou k trpícímu lidstvu
26.1.2024 Naléhavost vyžaduje připravenost



Náš tip

Svoboda místo strachu z promeškání aneb FOMO jinak

Samuel Prívara, Miroslava Veselková

Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího…
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za nevyléčitelně nemocné
Modleme se, aby nevyléčitelně nemocní i jejich rodiny měli veškerou kvalitní lékařskou péči a nezbytnou lidskou podporu.

Národní úmysl
Za správce církevního majetku
Modleme se, aby ti, kdo spravují majetek církve, měli dary prozíravosti, odvahy a zodpovědnosti.

více »

Nejbližší akce

Výstava Křesťanský demokrat JUDr. Bedřich Hostička


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice Svatoantonínské


Duchovní obnova - Srdce Ježíšovo


Jednodenní duchovní obnova - Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?


Postní duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Breve Catholicae fidei


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil