Nové knihy

Páter Jozef Kyselica SJ, spomienky na neho a jeho homílie cyklu A

Pavel Ambros

Kniha je tvořena dvěma oddíly. První část obsahuje a) jeho curriculum vitae z pera Milana Hudačeka SJ, archiváře slovenské provincie (s. 9–20); b) generační výpověď jeho současníka Jozefa Šuppy SJ, který byl vysvěcen o dva roky později (1975), shrnutá v medailonku. Společně však působili v Nitranské diecézi v době komunistické totality. Jeho vzpomínka se však dotýká především období 1990–1996, kdy byl biskupem Ján Chryzostom Korec († 2015). Jeho ohlédnutí dobře vyjadřuje název příspěvku: „Pro mě život je Kristus“ (Flp 1,21). Tato slova svatého Pavla jej provázela po celý život. c) Vzpomínka Jozefa Jaraba (s. 29–36) je bilancující a zahrnuje širší souvislosti, osobní i společensko-církevní kontext. Setkali se v bratislavském semináři, byl vysvěcen v roce 1970, Kyselica o tři roky později. Tento společný pobyt v semináři v době pražského jara byl velmi intenzivní a umožnil hlubší propojení spolupráce řeholníků, tehdy vůdčích postav katolického disentu či skryté církve, s diecézními kněžími. Vnějším výrazem tohoto propojení se stala skupina kněží z jednotlivých diecézí, která se vytvořila kolem jezuitských biskupů - již zmíněného Jána Chryzostoma Korce a Petra Dubovského. Skupina se nazývala Jádro a jejím úkolem bylo sdílení informací z jednotlivých diecézí, a to až do úrovně farností a koordinace společných akcí (podpisové akce, kvalita katechezí, život řeholních společenství, pomoc seminaristům a kněžím bez státního souhlasu). Skupina se scházela na faře u pozdějšího bánskobystrického biskupa Rudolfa Baláše. Stručněji, spíše formou přehledu, shrnuje jeho akademickou práci od obhajoby jeho doktorské práce Obnova farnosti skrze neokatechumenát (1998) na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Jozef Kyselica byl totiž jedním z protagonistů neokatechumenátu na Slovensku, a to i v době, kdy proti tomuto hnutí byly vznášeny z různých stran nejen kritické připomínky, ale i tvrdé útoky. d) Blanka Kudláčková zastupuje velký zástup těch, které duchovně doprovázel. Jeho osobnost charakterizuje výstižně dvěma slovy: tichá radost.

Druhou, delší část tvoří homilie nedělního cyklu A, které redakce našla v jeho pozůstalosti. Smyslem jejich vydání je ukázat na sílu svědectví slova. Jsou založeny na osobních zkušenostech, které byly poznamenány velkým zaujetím, zápasem a těžkostmi, s kterými se setkával při svém pastoračním působení ve farnostech. Při uvádění neokatechumenátní cesty do reality života farnosti se setkával s rozporem ve vědomí katolického společenství na Slovensku (podobně jako jinde ve světě), vyjádřeným napětím mezi institucionální a duchovní podobu konkrétního církevního společenství. Viděl farnost a církev jako těsné tkanivo vztahů, v kterých se lidé poznávají, vzájemně si pomáhají, sdílejí společnou víru a žijí Kristovo tajemství těla. Z této zkušenosti a pastorační moudrosti vycházejí i jeho kázání. Na první pohled je zřejmé, že autenticita obsahu zkušenosti je akcentována natolik, že rétorická podoba klasického kázání ustupuje do pozadí. Slovenská homiletická tradice založená Jozefem Vrablecem, která dodnes dává jistou jednotící linii formy a metody kázání na Slovensku, u něj našla velmi osobité vyústění. Neexistuje totiž velký rozdíl mezi způsobem pochopení homilie, pastorační praxe a osobního života v osobě Jozefa Kyselici. Kniha předkládá výběr, který pochází z různých období jeho života a působení. Proto není možné postihnout vývojovou linii zrodu jeho způsobu uvažování. To bude možné studiem, popřípadě vydáním celého jeho homiletického angažmá.

Zdroj/Foto: Dobrá kniha.

 odeslat článek     vytisknout článek