Názory

Svatý Ignác učí cestě do nebe

Pavel Ambros

Učinil vícero konkrétních předsevzetí. Zajímavé, nesvěřil se s nimi. Změna životního stylu by měla potěšit srdce těch, kteří se na ni dívají zpovzdálí. Ale není tomu tak vždy. Obrácení člověka se stává zdrojem útoků, a to i ze strany jeho nejbližších. Je známo, že když ve tmě svítí světlo, udeří vás do očí a vy byste ho nejraději uhasili. Ignácův bratr s ním měl svůj plán a nelíbilo se mu, co viděl. Chce tedy Ignáce odradit od jeho nevyřčených plánů, které ho pravděpodobně vyděsily.

Ignác to naznačuje v rozhovoru s bratrem, když mu sděluje, že se chystá navštívit vévodu z Nájery a říci mu, že je již zdráv. Bratr dobře vycítil, že to není jediný účel cesty. Odvedl ho proto nejdříve do jednoho pokoje, pak zase do jiného a velmi znepokojeně ho začal prosit, aby se neničil a aby hleděl na to, jak veliké naděje v něj rodina vkládá a jak moc může vyniknout, a další podobné řeči.“ (Poutník, 12). Chtěl je odradit, protože „bratr a lidé v domě tušili, že chce provést nějakou velikou změnu“ (tamtéž). Tato malá poznámka ukazuje, s čím se můžeme setkat, začneme-li se dotýkat vlastního obsahu adventu a začneme okoušet jiné radosti. Nedivme se, že se obrácení, které bylo zemětřesením v Ignácově srdci a hlavě, stalo zemětřesením v srdcích a hlavách jeho blízkých. Ale zbystřeme pozornost: nikoli směrem k obrácení (alespoň zpočátku). V případě světce to byl vstup na cestu z hrobu a vzkříšení z mrtvých. Kéž se slova apoštolů, že je třeba naslouchat Bohu více než lidem, stanou mottem naší cesty do nebe.

 odeslat článek     vytisknout článek