Názory

Ignácova životní zkušenost – co čteš, tím se živíš

Pavel Ambros

Uzdravující se Ignác se už chtěl vydat na cestu, ale s nemocnou nohou ještě nemohl chodit, a tak musel ležet v posteli. Jak dlouho by člověk mohl takhle nečinně ležet? Hledal tedy něco, čím by si ukrátil čas. Počítače neexistovaly a na mysl mu přišly rytířské romány, o které žádal. Zámek Loyola však ve své sbírce žádné neměl. Stojí za zmínku, že pro Ignácovu rekonvalescenci byla kniha drahou záležitostí. Dostal tedy to, co bylo k dispozici jaksi náhodou: Život Kristův a knihu Životy svatých ve španělštině (Poutník, 5).

Představte si tento přechod od imaginárních příběhů ke skutečným událostem, od fantazírování k realitě. V Ignácovi to nepochybně vřelo. Byl nejdříve jako ryba na suchu, a nejednou byl jako ryba ve vodě. Začne si číst. Do čtení se nemůžete nutit. Bylo to pro něj namáhavé. Těžké začátky se po čase ukázaly jako dobré začátky! Do Božího království se totiž vstupuje skrze mnohé těžkosti.

A jak víme, s jídlem roste chuť, a tak se dozvídáme, že když četl o životě Pána Ježíše nebo životopisy svatých, napadlo ho, aby si stručně zapsal některé důležitější věci ze života Krista a svatých. Od čtení se přechází k psaní. Každý z nás píše jednu knihu. Nemusí to nutně dělat perem, tužkou nebo na počítači. Jak vzniká tato kniha? S kým se stýkáme, jím se stáváme. Zde rostla jeho chuť něco s životem udělat. Hnacím motorem se stává otázka: Komu se chci podobat, a zůstat sám sebou? Bůh píše krásný příběh na křivolaké čáry našich životů. Dělá to dobře. Ignác to zjistil a uměl velmi dobře napsat úžasnou knihu svého života (Poutník, 11).

 odeslat článek     vytisknout článek